KOMENTÁŘ | Bytová krize může trvat až 11 let. Do hry se vrací družstva i mamahotely

Statistiky ukazují, že byty v tuzemsku za letošní duben až červen zdražily meziročně o 8,2 procenta. Podle zprávy serveru Peníze.cz, který se pustil do srovnání cen nemovitostí, šlo v mezičtvrtletním srovnání o nárůst cen o 4,1 procenta. Co se týká hypoték, ani tady to není lepší (zdá se ale, že opatření centrální banky namířené na zastavení růstu inflace, které posílá i úroky hypoték výš a výš je logické a zabírá). Dle dat Fincentrum Hypoindex je aktuální hodnota tohoto ukazatele 6,28 % (tedy průměrná úroková sazba), když ještě loni v květnu byla jeho hodnota 2,4 %. A i když se nám to nelíbí, je logické, že i kvůli tomu všemu stojí nyní, dle statistik, průměrně metr čtvereční bytu třeba v Praze 125 437 korun, v Českých Budějovicích pak 80 075 korun.

Je to zkrátka drahota i u bydlení, slyším už ty naštvané hlasy. Nemá cenu rozebírat data o tom, jestli někde (a je to vskutku pravda, že se tak děje) meziročně klesla cena za metr čtvereční bytu či domu, ale je jasné, že nejen zvyšující se ceny energií, zboží a služeb snižují výrazně poptávku po výstavbě nových domů a posílají tak ceny nemovitostí stále vzhůru. Je proto přirozené, že lidé, kteří chtějí bydlet, ale nemají na to (a ani jim nevyhovuje aktuální nastavení hypotečních úvěrů) hledají cesty, jak se „zabydlet“. A snad nejznámější z nich je družstevní bydlení. Ti, co neznají reálie reálného socialismu možná nepochopí odsudek k této formě bydlení u generace lidí 40+, ale faktem je, že za „bolševika“ to byla nejpoužívanější cesta, jak dojít k bydlení. A dnes se zdá být ideální i pro mladou generaci.

Co na tom, že to ale většinou stálo šílené obíhání všemožných úřadů a institucí, a často také nemalé úplatky, podstatou bylo získat byt. A na tom se, možná až na to obíhání úřadů a ty úplatky (sic!) nemění nic ani dneska. Nemusíte totiž třeba v té Praze platit výše zmíněných téměř sto dvacet šest tisíc korun za metr čtvereční, tedy celkem třeba za 70 m3 byt téměř 9 milionů korun, ale platíte onomu „družstvu“ (které byty koupí za vás) celou částku ve splátkách. Plus energie, samozřejmě. A když už běžíte ke kompu a s radostí hledáte nějaké to družstvo, je tu bohužel další špatná zpráva. Jak totiž ukazují poslední statistiky a nálezy, nejen kvůli drahotě ve všem, roste rychle počet dlužníků i v těchto sdruženích a domech s byty právě kvůli splátkám energií. No a ta špatná zpráva je, že to dost ohrožuje i tento způsob bydlení. Navíc ani pronájmy v cenách nějak výrazně neklesají, takže otázka stojí, kde budeme bydlet? A jak?

Když se zamyslíte, moc možností na první dobrou není. Bydlet se dá ve vlastním, u rodičů (tzv. mamahotel), anebo v nájmu. Pokud patříte mezi ty, kteří si nemohou dovolit kvůli vlastní finanční situaci svoje bydlení ani nájem, zbývá jen, z výše uvedeného seznamu, druhá možnost. Český stát skrze Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky zajišťuje prostřednictvím Úřadu práce výplatu dávek státní sociální podpory, souvisejících s bydlením. Jde o příspěvek na bydlení, pomoc v hmotné nouzi, v jejímž rámci může žadatel dostat také doplatek na bydlení, pokud jeho potřeby nepokryje příspěvek na bydlení a příspěvek na zvláštní pomůcku. Aby bylo hned jasno, o příspěvky lze požádat nejen jako nájemce, ale i vlastník. Faktem ale je, že už musíte někde bydlet nebo ten byt či dům mít (s přihlášenou trvalou adresou), abyste mohli o pomoc požádat.

Pravdou je také to, že v téhle situaci rozhodně nejsme sami. Všude na světě hledají lidé pořád možnost, jak bydlet „ve svém“. Navíc i sama ekonomická teorie říká, že, zjednodušeně řečeno, nic netrvá věčně. Teorie tvrdí, že jedna (celková) fáze ekonomického cyklu, tedy Recese ‒ Expanze (oživení) ‒ Konjunktura a Deprese může trvat v dané zemi sedm až jedenáct let, takže si laskaví čtenáři udělejte sami obrázek o tom, kdy mohou být ceny všeho, tedy i bydlení, o poznání lepší než nyní. A protože určitě víte, že nic není nejen nemožné, ale i jednoduché, má takhle jednoduchá rovnice řadu neodhadnutelných a skutečně hodně rychle se měnících proměnných které nemusejí hned přispět k dobrému výsledku.

Možná, že i po přečtení tohoto komentáře budete víc nadávat na politiku, zastupitele a instituce všeobecně. A i když budete mít v mnoha bodech jistě pravdu a oprávněný vztek, vězte, že i na otázku drahého bydlení už nyní existuje několik řešení. Ve známém internetovém vyhledavači si navíc dříve nebo později najdete dost odkazů na to, že i v minulosti, a to dosti dávné, lidé museli dost „makat“, aby si mohli pořídit vlastní bydlení. I v archivech lze najít třeba informace o tom, kolik stál za První republiky v tuzemsku byt nebo dům a kolik byla průměrná mzda. A věřte tomu, že průměrné úrokové sazby u hypoték tehdy zas tak o tolik nižší, než jsou teď, nebyly. Není to o tom, že bych schvaloval v mnoha případech nesmyslné ceny nemovitostí, nebo drahé úvěry, ale spíše o tom, zamyslet se skutečně s chladnou hlavou nad vlastními možnostmi okolnostmi dané ekonomické situaci získat dům či byt a přizpůsobit tomu třeba svou kariéru a možnosti získání peněz. Ono totiž nadávání na poměry ani tuhle situaci nezlepší a nevyřeší.