KOMENTÁŘ | Plaťte mi, aby za mě makali jiní. Zaručený příjem řeší otázku pohodlí

Není to tak dávno, co se světem přelila velmi silná vlna tzv. zaručených příjmů. Šlo o reakci na stále více se prohlubující dlouhodobou nezaměstnanost, se kterou se potýká celá Evropská unie a na druhé straně hledání potřebných zaměstnanců, kterých se nikde nedostává. Nyní se ukazuje, že podobné úvahy se kvůli následkům koronavirových omezení, mohou znovu rychle dostat na pořad dne. Velkým otazníkem ale je, zda jde opravdu o smysluplné řešení sociálních potíží ekonomik nebo jen o nástroj čirého populismu v rukách mocichtivých politiků.

Koncept tzv. základního nepodmíněného příjmu (označovaného často také jako všeobecný základní příjem, univerzální základní příjem, občanský či garantovaný příjem) se ještě nedávno zdál být jedním z hlavních nástrojů řešení palčivých problémů pracovního trhu v Evropě. Jde totiž o systém sociálního zabezpečení v podobě pravidelné peněžní dávky vyplácené státem ve stejné výši všem lidem, a to bez jakýchkoliv podmínek. Jeho příznivci tak dávají jako hlavní důvod pro jeho zavedení to, že jde o nutné doplnění a vylepšení současného sociálního státu a zjednodušení složitého systému sociálního zabezpečení. Navíc údajně s pozitivními dopady na pracovní trh, která má velký vliv třeba na ještě lepší srovnání postavení mužů a žen v pracovním procesu nebo lepší plánování rodičovství.

Za velké plus je také dáváno to, že smyslem této dávky je poskytnout základní zajištění živobytí každému, bez ohledu na věk, pohlaví, rodinné zázemí a příjmy ze zaměstnání nebo jiných zdrojů. Jenže, jak ukázaly výsledky zkoumání toho, jak tento experiment funguje, ne všechny shora uvedené argumenty se podařilo prokázat a potvrdit. Skutečnost byla spíše opačná. Otázka proto zní. Mají podobné nástroje, včetně třeba snižování počtu pracovních dnů v týdnu vskutku vliv na to, že řeší skutečnou změnu ve fungování trhu práce nebo jde jen o lákadla politiků, která mají voliče přesvědčit o tom, že jejich volbou bude svět fungovat lépe?

Nechám na posouzení laskavého čtenáře, o jakou variantu jde v tuzemsku před nacházejícími parlamentními volbami. Snad jen na okraj doplním, že zvažovaná suma pro tuzemské obyvatele tzv. zajištěného příjmu, která se objevila jen několik týdnů před domácími volbami, by mohla činit až patnáct tisíc korun měsíčně. Možná si tak se mnou čtenář klade stejnou otázku, zda jde jen o slib, když platí lidové rčení o tom, že: Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají? Ptal jsem se sám proto několik majitelů českých firem, a to ne zcela malých na to, zda je reálné, aby se v případě, že po volbách bude znovu v sedle hnutí Ano s Andrejem Babišem stal zaručený příjem v tuzemsku reálným.

Většinou mi shodně odpověděli, že ani náhodou. „Když by lidem chodili peníze jen tak, nedávalo by to žádný smysl,“ zněla často odpověď. Navíc nijak by to prý nedostatek zaměstnanců neřešilo. Faktem je taky to, že pokud by došlo na výplatu tzv. zaručeného příjmu třeba i v dalších zemích světa, český národ by zřejmě dostal jen další položku, kvůli které by záviděl a nadával. Proč? Protože třeba ve srovnání se státem Aljaška, který tento nástroj pracovního trhu aktuálně testuje na skupině lidí, co to s nimi udělá, vyplácí dva tisíce dolarů, tedy v přepočtu aktuálním kurzem čtyřicet čtyři tisíc korun.

Ve Finsku, kde experiment zřejmě v Evropě dosáhl na nejvyšší mety, vypláceli organizátoři experimentu 560 eur měsíčně, tedy v přepočtu na koruny zhruba tolik, kolik by chtěl možná vyplácet český stát. No jo, jenže to má svá ale. A to pořádně velká. Výsledek se totiž dá popsat výstižným názvem, který jsem si vypůjčil z jednoho kultovního filmu minulého století: Vyšetřování skončilo, zapomeňte. Sociální pokus ve Finsku má podle Institutu pro ekonomický výzkum VATT, který výsledky fungování výplaty zaručeného příjmu zveřejnil, podobnou rétoriku. Pokus to byl dobrý, ale nic příznivého nepřinesl. Byl by totiž tak drahý, že by to pro zemi nebylo dlouhodobě udržitelné, navíc by muselo dojít k výrazné úpravě daní ve všech ohledech. Ve Finsku také nebyla experimentem výplaty zaručeného příjmu prokázána spojitost s reálným vyřešením nejpalčivějších potíží pracovního trhu.

A tím je v Evropě dlouhodobá nezaměstnanost. V průměru se nedaří najít práci více než dvanáct měsíců mladým lidem do dvaceti pěti let a těm nad padesát let. Jak se jejich frustrace a zklamání s fungováním ekonomiky kvůli tomu projevuje v životě, není nutné dlouze rozebírat. Není proto divu, že zavedení takzvaného univerzálního základního příjmu, který by lidé dostávali pravidelně od státu bez jakýchkoliv podmínek, by si v Evropě přálo dost vysoké číslo. Pohybuje se hodně nad šedesáti procenty evropské populace. Na druhou stranu ovšem nutné daňové změny, projevující se v růstu odvodů z výplat lidí státu nebo rychlý a nekontrolovatelný nárůst zadlužení země by nikomu nic dobrého nepřinesly. Možná máte pocit, že tenhle spor nemá řešení. Tím může být ale to, že zaručený příjem není cestou, po které bychom se měli vydat. Dovolím si tvrdit, že i to je velký výsledek.