ROZHOVOR | Před teroristy musíme být ve střehu, bezpečnost není samozřejmost. Setrvávat v Afghánistánu už nemělo význam, tvrdí generál

Je přesvědčený, že setrvávat dále v Afghánistánu už nemělo žádný význam. Přesto bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky Jiří Šedivý nečekal, že ovládnutí země Tálibánem půjde tak rychle.

„Je ale pravdou, že od 1. ledna 2015, kdy jsme předávali vládě afghánské území a jednotlivé provincie jejím šéfům, tak od té doby tamní armáda několikrát s Tálibánem bojovala. Někdy úspěšně, jindy méně. Pořád ale vládní jednotky přicházely krok za krokem o celkové území, výrazně jej ztrácely. A tak bylo už dopředu zřejmé, že jednou v zemi dojde zase k převzetí moci radikály.“ Absolvent Vysoké válečné školy Armády v USA tvrdí, že Afghánci si zvykli, že za ně pořád někdo nasazuje životy a bojuje. 

Voják, který v roce 1995 vykonával v Bosně a Hercegovině funkci velitele kontingentu Armády České republiky v misi IFOR pod velením NATO, je rozladěn, jak se Česká republika staví k otázkám bezpečnosti a suverenity státu, a to v kontextu s eventuální hrozbou dalšího 11. září. „A když do NATO neodvádíme na naší obranu dvě procenta DPH, tak nemůžeme žádat záruky bezpečnosti od jiných.“ 

MÍROVÁ SMLOUVA MĚLA PŘIMĚT TÁLIBÁN A VLÁDU K JEDNÁNÍ

Pane armádní generále Šedivý, je možné v brzké době očekávat nové 11. září, anebo bezpečnostní složky jsou už nyní ve střehu?

Rozhodně bychom měli zůstat ve střehu. A měli bychom si uvědomit, že pokud se najde nějaký podobný lídr, jakým byl Usáma bin Ládin a vytvoří si podobný štáb jako měl k dispozici on, tak radikálové najdou zase nějakou jinou slabinu. Naše demokratická společnost je bohužel zranitelná. A pokud nepřijmeme určitá opatření, abychom eliminovali slabiny demokracie a vlastních principů, tak se nějaký útok v jiné podobě může opakovat. Nemusí se jednat o úder letadly.

Zanedlouho po útocích, konkrétně 7. října 2001, vtrhly USA do Afghánistánu, Mekky Al-Kaidy, aby se pomstily za 11. září. Současný generální tajemník NATO Jens Stoltenberg k invazi pro španělský deník El País 25. srpna uvedl: „Šli jsme do Afghánistánu zabránit útokům proti USA a dalším spojencům a během 20 let jsem bránili tomu, aby byl Afghánistán útočištěm teroristických skupin, které mohly plánovat útoky vůči zemím NATO. A to je významný úspěch. Plán nebyl zůstat tam navždy. Cílem bylo ochránit USA, ne Afghánistán, to se podařilo.“ Máte k jeho rétorice nějaké výhrady?

Nemám téměř nic, co bych k jeho vyjádření doplnil. Snad jen, že je zapotřebí říci, že jsme šli do Afghánistánu s cílem zničit Ak-Káidu a zlikvidovat Usámu bin Ládina, respektive skupinu, která de facto tvořila teroristickou síť. A naši misi jsme naplnili. Mimochodem Češi byli jedni z prvních, kteří se Američanům se souhlasem tehdejšího premiéra Miloše Zemana přihlásili. V kontextu s aktuálním děním musím vzpomenout, že americká Operace Trvalá svoboda (Operation Enduring Freedom, OEF – pozn. red.) i Operace Severoatlantické aliance ISAF (Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly, anglicky International Security Assistance Force – pozn. red.) skončily už v roce 2014. Nebyl důvod je protahovat, neboť jsme konstatovali, že jsme zlikvidovali Al-Káidu na území Afghánistánu, vojensky jsme porazili Tálibán, který zpočátku chránil Usámu bin Ládina, a vytvořili jsme jakési bezpečné prostředí, aby mohla vzniknout vláda s prezidentem Hámidem Karzajím. A od roku 2015 vládli zemi Afghánci. Proto je scestné tvrdit, že z Afghánistánu odcházíme až letos. Zemi jsme opustili 31. prosince 2014. A pak tam zůstalo kolem šestnácti tisíc vojáků v rámci americké Operace Freedom Sentinel, která vyhledávala teroristy Al-Káidy, a zároveň v zemi působila Operace Rozhodná podpora (Operation Resolute Support – pozn. red.). Ale znovu opakuji, že hlavní cíle už byly do roku 2014 naplněny. A tak debata o tom, že nyní odcházíme a kvůli tomu se najednou zhroutil Afghánistán, je nepravdivá. Tamní správa prostě nezvládla psychologický okamžik, kdy se oznámilo, že odcházejí všichni vojáci. Stoltenberg vše vystihl naprosto správně a na jeho rétorice není co měnit.

Ve zmíněném rozhovoru Stoltenberg také prohlásil: „Nečekali jsme, že se vše zhroutí během několika dní, po 20 letech velkých investic do afghánských vojenských sil, financování platů vojáků a vybavení. Myslím, že to byla otázka vedení. Poznal jsem statečné afghánské vojáky, kteří chtěli bránit svou zemi proti Tálibáncům. Ale když tito vojáci nedostali plat, nedostali vybavení a munici, je logické, že nedostatek politického a vojenského vedení způsobil kolaps.“ Nepřekvapilo vás v této souvislosti, jak lehce vládní jednotky předaly zbraně a tím i moc Tálibánu?

Ano i ne. Nečekal jsem, že ovládnutí země Tálibánem půjde tak rychle. Když jsem zmiňoval, že jsme od 1. ledna 2015 předávali vládě afghánské území a jednotlivé provincie jejím šéfům, tak od té doby tamní armáda několikrát s Tálibánem bojovala. Někdy úspěšně, jindy méně. Pořád ale vládní jednotky přicházely krok za krokem o celkové území, výrazně jej ztrácely. A tak bylo už dopředu zřejmé, že jednou v zemi dojde zase k převzetí moci radikály. Myslím si, že kdybychom odešli dříve, tak by došlo k něčemu podobnému, ale pravděpodobně by ovládnutí státu nebylo tak rychlé jako teď. Afghánci si totiž zvykli, že za ně pořád někdo nasazuje životy a bojuje. A právě zmiňované období bylo strašně dlouhé. Tehdy jsme měli říci: tady máte své území, zvolte si jakoukoli vládu i jakýkoli režim. Je na vás, zda si vyberete šáríu v mírném podání, anebo její velmi radikální variantu. Vše záleží na vás. Současný americký prezident Joe Biden ohledně podmínek řekl, že vojska odejdou, ale tamní správa nesmí dopustit, že se na afghánském území znovu začnou organizovat buňky agresivního radikálního islámu, který bude mít tendenci provádět další údery na našem území. Podobnou rétoriku jsme měli užít už tehdy.

Čím si ale vysvětlujete, že afghánská armáda neměla dobrou morálku? Trochu jste mně utekl z otázky.

 Kdyby si všichni udělali analýzu, jak se chovala, když ji připravovali Sověti v letech 1979 až 1989 v boji proti Mudžáhedínům, nebyli by její aktuální morálkou překvapeni. Tehdy si počínala úplně stejně jako její následovníci. A když si vezmete, jak se vyznačovala irácká armáda v době, kdy ještě nebyla podporovaná americkou koalicí, leteckými údery a speciálními silami, tak si počínala úplně stejně. Nechávala stát všechno na místě, její vojáci vyskákali z tanků, odešli od děl, na místě po nich zůstala výzbroj i výstroj a vzdali se, či přešli na stranu Islámského státu, anebo Afghánci na stranu Mudžáhedínům. A ta současná afghánská armáda se prezentovala úplně stejně jako v obou případech, o nichž jsem hovořil. Ten přístup byl ve všech případech stejný, což si můžeme vyhodnotit.

Zmínil jste Joa Bidena. Udělal podle vás nynější americký prezident anebo jeho administrativa nějakou chybu?

Nelze říci, že jednoznačně chyboval, anebo vše provedl správně. Rozhodnutí o odchodu už učinil jeho předchůdce Donald Trump. Už v roce 2017, tedy dva roky po našem odchodu, kdy jsme předali území Afgháncům a kdy skončila první fáze bojových operací, tak Američané se spojenci zapojených do dalších operací vyhodnotili, že tamní situace se nemění. Dostala se do fáze určité úrovně a všichni jsme se ocitli v bodě, z něhož jsme se už nepohnuli. Afghánská armáda se nelepšila, korupce v tamní správě se stále rozrůstala, její účinnost se nemění. Bylo znát, že stagnace je trvalá. A už tehdy i další členové operací dostali doporučení odejít. Proto od roku 2018 začal Trump debatovat s Tálibánem, neboť zjistil, že afghánská vláda není tím nejspolehlivějším partnerem, a to z těch důvodů, které jsem již uvedl. A výsledkem rokování s Tálibánem bylo, že do čtrnácti měsíců od vyhlášení mírové dohody mezi USA a Tálibánem, odejdou všechna vojska Spojených států amerických i jejich spojenců z Afghánistánu. Stažení armád se mělo uskutečnit do začátku letošního roku, ale Biden chtěl termín protáhnout do symbolického data 11. září. Nakonec k odchodu došlo k 31. srpnu 2021, ale Biden vlastně neudělal jiné rozhodnutí, než jaké učinil Trump. I bezpečnostní komunita situaci chápala tak, že je zapotřebí se stáhnout. A také tady u nás jsme věděli, že protahování operace je strašně dlouhé a nevede ke kýženému výsledku. Afghánské vládní jednotky se prostě morálně zlomily, když zjistily, že v zemi zůstanou samy. Biden neudělal nic špatného a stáhnout vojska musel, protože nevím, co bychom v Afghánistánu dělali dalších dvacet let. Umírali by tam další vojáci a vlastně pro nic. Setrvávat dále v Afghánistánu už nemělo žádný význam.

Ale stala se tam jiná chyba, a to z hlediska způsobu odchodu. Například zmiňovaná mírová smlouva mezi USA a Tálibánem nemluvila o tom, že se musí dospět k jednání mezi Tálibánem a afghánskou legitimní vládou a z něho vyvodit určité závěry,  kterými se obě strany budou závazně řídit. Podepsaný kontrakt předpokládal, že bude následovat smlouva mezi Tálibánem a afghánskou vládou, ale nebyla vázaná k odchodu vojsk ze země. Mělo se říci, že odejdeme čtrnáct měsíců po vyhlášení této smlouvy, ale za předpokladu, že se domluví Tálibán s vládními představiteli a uzavřou spolu písemnou dohodu. Za nedostatek také považuji, že se mělo zdůraznit, aby mezi desátým a čtrnáctým měsícem nebyly prováděny žádné bojové operace,a to jak na jedné, tak i druhé straně. K tomu se všichni představitelé měli zavázat. Dále mělo být zmíněné, že Tálibánci i afghánská armáda se stáhnou do svých táborů, respektive kasáren či základen a Američané se spojenci budou vše kontrolovat. Minimálně by se ale omezily operace na tamním území. Taková rozhodnutí se bohužel neudělala. Armády začaly odcházet a najednou Afghánci, kteří si převzali leteckou základnu Bagrám, byli překvapení, že Američané odletěli.

ZEMAN SE PLETE, ISLÁMSKÝ STÁT USILUJE O EXPANZI JINAM

Nejedná se o prohru NATO a nebyly všechny položené životy spojenců, včetně čtrnácti českých vojáků, obětovány zbytečné?

Vím, že takové úvahy probíhají. A obrázky z kábulského letiště byly skutečně děsivé. Jsem ale přesvědčený, že záběry by byly stejně zneklidňující i v roce 2017, kdyby se už tehdy vojska stáhla. Nebyl by mezi nimi rozdíl, dramatické chvíle by se odehrávaly například i v roce 2028, pokud by teprve došlo k odchodu. Jak jsem už řekl, tamní společnost se dostala už na určitou úroveň, kdy se dále už nevyvíjela, ani neposouvala. Ale stoprocentně se z dvacetiletého působení udělá po nějakém čase odborná analýza o efektivnosti našeho pobytu, tedy Američanů a spojenců, včetně českých vojáků. Myslím si, že jak afghánská společnost, tak i Tálibán jsou jiní, než v době, kdy vojáci do země přišli. A právě tady v tom vidím určitou útěchu spojenou s položenými životy našich občanů i partnerů, kteří v Afghánistánu zahynuli. Jejich smrt tak nebyla zbytečná.

Ještě bych se vrátil k událostem, které bezprostředně souvisejí s 11. zářím 2001. Prezident Václav Havel 21. listopadu 2001 mimo jiné pro BBC řekl: „Já bych byl rád, kdyby to tažení proti terorismu opravdu zůstalo tažením proti terorismu, a ne proti státům či národům. Nikdo přeci nechce válčit proti státům či národům, ale proti fenoménu terorismu.“ Myslíte si, že se Havlovo přání naplnilo?

Doufám, že ano. Otázka ale zní, jak se bude dál Tálibán vyvíjet. I on se dnes chová jinak. Chce být, alespoň tak to jeho představitelé říkají, komunikativní. Usiluje o to, aby se i pro ostatní státy stal partnerem a hodlá vystoupit z izolace. Někteří dokonce říkají, že i ženy by měly pracovat, zatímco před rokem 2001 bylo nemyslitelné, aby někdo z Tálibanců  ze svých úst takovou myšlenku či úvahu vypustil. I masakr na kábulském letišti dokazuje, že řada Afghánců nechce akceptovat radikální výklad práva šaría. Prostě odmítají, aby společnost udělala krok nazpět. A tak si myslím, že přání bývalého prezidenta Václava Havla bylo splněné. Exprezident Havel řekl přesně to, co jsme udělali, protože jsme bojovali především proti Al-Káidě a proti teroristické organizaci Tálibánu, která je stále považována za zlo, tak jako v roce 2001. Uvidíme, jak se vše bude vyvíjet dál. A pokud se tam objeví Islámský stát, a takovými informacemi bohužel disponujeme, že tam je, tak se bude zase bojovat proti Islámskému státu jako teroristické organizaci a nikoli proti žádné zemi, respektive proti Afghánistánu.

Jelikož jste funkci náčelníka Generálního štábu Armády České republiky předával 12.12. 2002 ve 12 hodin a 12 minut, tak jste ve své pozici ještě zažil Summit NATO v Praze, který probíhal ve dnech 21. a 22. listopadu v Kongresovém centru. Hovořilo se v jeho průběhu o 11. září?

Částečně se o něm rokovalo, neboť se stále jednalo o silné téma a v té době už navíc běžela bojová operace v Afghánistánu. Ale hodně živě se na něm rozebíral koncept Renegade, jak ochránit zasedání představitelů Severoatlantické aliance v pražském Kongresovém centru a kterak se zachovat, pokud by teroristé na místo konání chtěli zaútočit. Vždyť se jedná o obrovskou budovu, která ještě stojí na kopci, což je z pohledu teroristů v uvozovkách velice dobrý cíl pro úder. A tehdy se čeští piloti a vůbec naše vzdušné síly ukázaly jako vynikající partneři pro Američany, kteří hlídali prostor v severovýchodních Čechách na stíháčkách F-16. Skvěle jsme jim sekundovali na armádních strojích L 159, které jsme při této důležité akci prvně nasadili. Všichni je pomlouvali, ale když jsem se tehdy zeptal velitele vzdušných sil Františka Padělka, jak létají, tak mně odpověděl, že nemá s nimi žádné problémy. Dodal, že na nich je méně poruch, než hlásí Američané na svých stíháčkách F -16. Rok a čtvrt po teroristických atacích na USA jsme se těšili velkému uznání.

Vrátil bych se do současnosti. Je podle vás pro svět a další vývoj v tamním regionu nyní horší Tálibán, anebo Islámský stát, který stojí za nedávnými výbuchy na kábulském letišti?

Rozhodně větší nebezpečí představuje Islámský stát a osobně se domnívám, že pan prezident Miloš Zeman má nepřesné informace, když obě uskupení hodnotí. Tálibán je totiž regionální organizací, která chce kontrolovat své území, emirát v Afghánistánu, to je jeho prostor. A nemá tendenci uchvátit část Uzbekistánu, anebo expandovat do dalších zemí světa. Tálibán prostě nechce rozšiřovat své teritorium mimo území Afghánistánu, zatímco Islámský stát vyhlásil, že chce obnovit Chálífát, který byl v minulých století ve své největší podobě. Mimochodem zmíněný Chálifát dosahoval až po Vídeň, zahrnoval pochopitelně celý Balkán, Španělsko, jižní část Ruska, severní Afriku, střední Východ. Islámský stát je právě tou organizací, která má snahy expandovat i na jiná území. A navíc je velice brutální, proto se dostal do současné podoby.

ČEŠI NEVÍ, ŽE V TROSKÁCH ZAHYNULI I JEJICH KRAJANÉ

Jaké největší konspirační teorie vás v souvislosti s 11. zářím nejvíce zarazily?

Zásadně se konspiračním teoriím vyhýbám, ani je nestuduji. Za největší dezinformaci ohledně 11. září 2001 považuji ale teorii o tom, že útok spáchali sami Američané, aby mohli vtrhnout na území Afghánistánu. Jedná se o naprostou hloupost. A takových nesmyslů bylo více. Konspirační teorie jsou pro lidi, kteří velmi často nemají informace, anebo si vytáhnou jen dílčí zprávy. Nelze vytrhnout jen jednu zprávu a na ní postavit celou fabulaci.

Zastavil bych se u lidské roviny. Náraz letounu do západní stěny budovy Pentagonu si  vyžádal 125 obětí, z nichž 70 bylo civilních pracovníků a 55 vojáků. Lieutenant General Timothy Maude byl nejvýše postaveným důstojníkem, který při útoku na Pentagon zahynul. Znal jste někoho z vojenských obětí osobně? Jen připomenu, že v roce 1993 a 1994 jste studoval na Vysoké válečné škole Armády USA.

Z těch, kteří zahynuli, jsem nikoho osobně neznal. Moji bývalí spolužáci tehdy sice pracovali v Pentagonu, ale naštěstí nebyli mezi oběťmi a vůbec se v poničeném křídle nepohybovali.

Ve Světovém obchodním centru 11. září 2001 zahynuli Čechoameričané Lukáš Rambousek (vnuk zemřelého spisovatele Oty Rambouska, účastník odboje proti komunistické diktatuře, zakladatel Klubu 231, který se po Únoru 1948 proslavil jako agent-chodec, přes železnou oponu pronikl do Československa čtrnáctkrát se zpravodajskými úkoly) s exulantkou Alenou Sešínovou. Je pohled na dvacet let starou apokalypsu těžší, když se tragédie týká i našich lidí?

Drtivá většina našich lidí bohužel neví, že v troskách Světového obchodního centra (World Trade Center), tedy Dvojčat zahynuli jejich krajané. U nás rovněž není sounáležitost s obětmi teroristických útoků tak silná, jako je tomu na Západě. Jedná se samozřejmě o lidskou tragédii, ale my Češi máme jednu výhodu a zároveň i nevýhodu, že jsme nikdy, a to jak za nacismu při druhé světové válce, tak v temných komunistických padesátých letech, nepřišli k obrovským újmám na lidských životech. Náš národ si neuvědomuje, jak je těžké a složité se vyrovnat s hromadnou ztrátou krajanů. A generace, která zažila druhou světovou válku a byla v té době už v aktivním věku, už z větší části s námi není, a tak ta časová vzdálenost je tak obrovská, že nějaké hromadné empatie nejsme schopni, když jsme nezažili žádnou velkou národní tragédii. Nemyslím si, že by vámi dva vzpomínaní lidé vyvolali či vytvářeli nějaké širší povědomí, že i České republiky se osobně dotýká úder z 11. září, když ve věžích zahynuli krajané. Alespoň jsem nikdy neslyšel, že by Češi projevili nějakou sounáležitost k těmto lidem, kteří pocházeli z naší země.

Jak v tomto kontextu vnímáte krok Pavla Hlavy, který jako jediný člověk na světě natočil oba nárazy letadel do věží Světového obchodního centra (World Trade Center) a záběry zpeněžil tak, že si údajně za inkasované peníze v Čechách koupil byt a pronajal si brněnský bar Twins (Dvojčata), v němž provozoval diskotéku? Považujete za morální obchodovat s materiálem, na němž je jasně vidět, jak umírají lidé? Je nutné zmínit, že Hlavův nadřízený Mike Cohen však měl proti zpeněžení nahrávky morální námitky a kazetu zdarma nabídl televizní stanici ABC News, která ji 7. září 2003 odvysílala ve svém pořadu This Week, a to bez souhlasu Pavla Hlavy. Ten televizi upozornil na svá autorská práva a posléze se prostřednictvím právníků dohodli na prodeji vysílacích práv. Brzy poté také Čech zažaloval newyorskou televizní stanici New York 1, která nahrávku získala také od Cohena, a to za vysílání nahrávky v rozporu s autorským právem. 

Troufnu si tvrdit, že pokud by záběry neprodal on, zpeněžil by je někdo jiný. Vím, že existuje natočený pohled na úder obou letadel, ale přiznám se, že jsem netušil, kdo je jejich autorem. O skutečnosti, že za nimi stojí Čech, jsem nevěděl. Při každém teroristickém útoku trpí a umírají lidé a vždy se při něm najde člověk, který takovou tragédii zdokumentuje na mobil. Stačí si vzpomenout na údery z kábulského letiště. Pana Hlavu určitě neodsuzuji, ale já bych si počínal jinak. Pokud bych natočil 11. září v New Yorku, pak bych dokumentaci poskytl, ale zcela zdarma. Nepožadoval bych tedy žádné peníze.

NEPLNÍME ZÁVAZKY, ZÁPAD NÁS V KAUZE VRBĚTICE IGNOROVAL

Jak se vám líbí nejvyšší budova západní polokoule, která na místě newyorských dvojčat vyrostla, včetně celkové další výstavby?

Jde o krásnou budovu, ale už není tím symbolem, jakým Dvojčata byla. Je to už jedna z mnoha staveb. Spíše se nyní zase vracejí snímky, na kterých je Empire State Building, který popularitou zastiňuje Ground Zero, tedy místa, kde až do 11. září 2001 stály mrakodrapy Světového obchodního centra. Nejdříve byl symbolem města Empire State Building, pak se jím stala Dvojčata a teď zase Empire State Building. Za několik let bude dominantou města zase něco jiného. Co se vám vybaví, když se řekne 11. září 2001? Architekt Jiří Boudník, který tehdy pomáhal jako jediný Čech odklízet trosky z mrakodrapů loni v rozhovoru pro EuroZprávy.cz na stejnou otázku odpověděl: „Konec nevinnosti.“ Jaký je váš názor?

Útoky z 11. září ukázaly, že bezpečnost není samozřejmost, což jsem vlastně použil jako název bezpečnostní konference spolku Jagello 2000. (Oficiální název je: Naše bezpečnost není samozřejmost – pozn. red.). Skutečně mně čím dál víc vadí, jak se v současnosti stavíme k otázkám bezpečnosti a suverenity státu. Debata o dvou procentech HDP (Hrubý domácí produkt) není přece výlučným závazkem nás vůči Severoatlantické alianci NATO, ale jedná se o naši povinnost, že chceme být v klubu států NATO, a tak do něj budeme přispívat stejnou částkou jako všichni ostatní partneři a budeme v paktu hrát stejnou roli jako oni. (Česká republika neplní závazek, který slíbila v NATO, dávat do roku 2024 na svou obranu dvě procenta HDP – pozn. red.). Nemůžeme si myslet, že budeme někde vzadu požívat výhody organizace NATO a zneužívat úsilí zemí, kteří mají vzornou platební morálku. Nemůžeme žádat záruky bezpečnosti od jiných, když se pravidlům odmítáme podřídit a něco obětovat. A tak je nemožné, abychom v této pozici partnerům říkali, co mají dělat. Pokud neplníme stanovený závazek, tak se rapidně snižuje prestiž. A víte, kdy jsme se mohli přesvědčit, že pro ostatní země v NATO příliš neznamenáme? Právě v nedávné kauze Vrbětice, v níž agenti GRU v roce 2014 vyhodili muniční sklady do povětří. Vždyť kdo byl ze států NATO ochoten obětovat za Českou republiku konflikt s Ruskem? Zastaly se nás jen pobaltské státy, Slovensko a Polsko. Jedná se o země, které cítí Ruskou federaci jako bezprostřední hrozbu. Ale na Západě se za nás nebil nikdo. Velmoci reagovaly tak, že nám sdělily: „Tak vážení pánové, za prvé jste nám léta o ruském útoku na vašem území nic neřekli a za druhé se vůbec nestaráte o svoji bezpečnost.“ My si ale neuvědomuje, jak neplacením dvou procent DPH ztrácíme kredit.

Neměli bychom opakovat historii a měli bychom si uvědomit, že bez pomoci spojenců jsme zůstali i v roce 1938. Partneři tehdy neviděli jediný důvod, proč by měli obětovat své vojáky za nějaké Československo, protože například Britové dlouho nechtěli uznat naši exilovou vládu v Londýně, neboť jsme souhlasili s mnichovským diktátem. Zkrátka jsme se nepostavili proti Mnichovu a nebojovali jsme. Pak odpůrci armády říkají, proč máme vojsko, když jsme nikdy nebojovali. Jedná se přitom o lež. Bojovali jsme v první a druhé světové světové válce, ale bohužel se nejednalo o armádu, která by šla do bojů na základě rozhodnutí tehdejší politické reprezentace. Zkrátka prezident Edvard Beneše tehdy s vládou couvli, na rozdíl od Poláků, kteří na Westerplatte vzdorovali, ačkoli věděli, že prohrají. (Poláci na poloostrově Westerplatte vybudovali  překladiště, které později chránila jejich vojenská jednotka. Útokem na ni začaly 1.září 1939 boje druhé světové války. Ač Němci měli převahu, a to jak počtem vojáků, tak materiální, dokázali jim polští obránci úspěšně vzdorovat po celých sedm dní. Pak se ale jejich velitel Henryk Sucharski rozhodl kapitulovat – pozn. red.). A tak stále bude platit, že kdo bude událostem nečinně přihlížet, nemůže od spojenců očekávat respekt. Týká se to i budoucnosti, protože historie se nezastavila, ta bude běžet pořád dál. Pokud si nebudeme platit za naši bezpečnost, můžeme se dostat do úzkých při eventuálních teroristických útocích.

První část rozhovoru vyšla na serveru EuroZprávy.cz 11. září 2021. Přečíst si ji můžete ZDE.