ROZHOVOR | Roboti budou partnery lidí, časem je však mohou i nahrazovat ve výrobě, říká vědec Přeučil. Do Česka přivedl prestižní konferenci IROS

Libor Přeučil stál před pěti lety u úspěšné kandidatury Prahy na pořádání IROS (https://www.iros2021.org/) v roce 2021, aniž by tušil, že formát konference výrazně ovlivní koronavirová pandemie. Akce, která je v oboru inteligentní robotiky srovnávána třeba i s olympijskými hrami, přesto úspěšně proběhla, ačkoliv z velké části v on-line prostředí.

Vy jste, předpokládám, že i se spolupracovníky, dostal do Prahy prestižní konferenci International Conference on Intelligent Robots and Systems? Jak náročné to bylo?

Konference se koná různě po světě, akce rotuje přes jednotlivé kontinenty, Ameriku, Asii a Evropu. Mně se povedlo tuto akci poprvé přivést do Česka, a poprvé do země v bývalém východním bloku. Podařilo se to především díky renomé robotického výzkumu v Česku a především na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky při ČVUT v Praze, nicméně svou roli také sehrál osobní kontakt se zakladatelem této konference, japonským profesorem Toshio Fukudou, který ji ještě s dalšími kolegy založil v roce 1988.

Jak byste lidem, kteří vědecké dění nesledují, ozřejmil prestiž zmíněné akce? Slyšel jsem například srovnání, že ve vašem oboru jde o ekvivalent olympiády.

Zhruba to souhlasí, takové konference jsou vlastně jen dvě. Prestiž spočívá nejen ve velikosti akce, ale také v přísnosti hodnocení a přijímání vědeckých prací k prezentaci. Vědecké příspěvky se pečlivě třídí a posuzují. Podány jich byly asi tři tisíce, spolu s mezinárodním programovým výborem jsme jich přijali přibližně jen 45 procent, což svědčí o kvalitě vybraných prací.

Druhým parametrem je, že této konference se typicky účastní velké množství špičkových výzkumníků, inženýrů a vědeckých pracovníků v oboru.  Prakticky každé významnější světové pracoviště zabývající se výzkumem a vývojem v oblasti robotiky se IROS každoročně účastní a přispívá svými pracemi k jeho zdárnému průběhu. Registrovaných účastníků jsme měli přibližně 2700, nicméně kdyby akci bylo možné uskutečnit fyzicky, očekávali jsme čtyři až pět tisíc účastníků.

Konference probíhala v on-line prostředí. Jak moc se kvůli tomu lišil její program?

Program jsme se snažili zachovat v podobné struktuře jako v předchozích letech. Je to vždy jeden celý týden. Zahrnuje celkem dva dny workshopů, což je volnější část programu. Letos se jich konalo 47, jejich organizátoři zajišťují minisemináře či minikonference vždy na dané úzké téma. Hlavní konference pak trvá tři dny. Letos bylo k prezentaci vybráno 1301 odborných prací, jež probíhaly ve dvaceti paralelních sekcích. Program hlavní konference byl pak doplněn vyzvanými plenárními a keynote přednáškami renomovaných badatelů v oboru, které měly přehledový charakter a představily některé průlomové výsledky výzkumu ve vybraných oblastech. Zde je volba tématu a přednášejícího vždy velmi pečlivá.

Z důvodů konání konference v on-line prostředí byly prezentace k dispozici účastníkům již před akcí a měly formát patnáctiminutových videí - záznamů živé prezentace autora tak, jako kdyby vše probíhalo v reálném čase. Autor sám pak v době konání akce dostával šest minut času on-line pro zkrácenou formu prezentace jeho práce a prostor pro otázky z auditoria či následnou diskuzi. Individuální živé prezentace pak ještě mohly pokračovat stranou ve virtuálním prostoru k tomu určenému. Na tomto místě zmiňme i množství dat (24TB), která v průběhu akce se 14 tisíci přístupy a 6 tisíci hodinami on-line během jediného týdne protekla.    

Formát jsme tedy zachovali, ale snažili jsme se umožnit se setkat živě odborníkům z celého světa, především proto, že veliká účast je tradičně z Japonska a Jižní Koreji a pak také z USA. Živý přenos konference byl připraven tak, aby se program umístil do časového okna a všichni se mohli alespoň minimální formou zúčastnit osobně. Vycházelo to na čtyři odpolední hodiny s tím, že Japonci mají hodně pozdě v noci a západní pobřeží Ameriky hodně brzy ráno, ale bylo to možné zvládnout.

Co se momentálně mezi vědci na poli inteligentní robotiky nejvíce řeší, popřípadě jaká byla hlavní témata konference, pokud je to možné nějak stručně říct?

Když pominu klasické záležitosti v oblasti robotiky, tak v poslední době se výzkum a vývoj zaměřuje především na roboty vybavené pokročilou umělou inteligencí, použitelné pro lidsky orientovaná prostředí, kanceláře, domácnosti, veřejné prostory, které jsou právě charakteristické tím, že jejich struktura a tvar jsou nekontrolované, neustále se v nich něco proměňuje. Míříme k robotům, kteří budou partnery lidí. Týká se to veřejné sféry, ať už jde o nákupní střediska či donáškové systémy, i výrobního průmyslu, kde robot může člověku asistovat nebo jej dokonce nahradit.

Když jsem se tedy chtěl zeptat, zdali budeme v budoucnu s roboty konfrontováni stále častěji, tak odpověď zní, že ano.

Ano, budeme. Novou věcí ve vývoji je pak třeba takzvaná měkká robotika neboli soft robotics, kdy konstrukce jsou z měkkých materiálů, jejichž řešení jsou hodně bezpečná a lze je dobře využít například v oblasti zdravotnictví.

And the finals of autonomous F1/10 vehicles competition is here!?Watch online with us https://t.co/7S2M3MCkmT@f1tenth @iirc_cz @wentasah #IROS2021 #AutonomousVehicles pic.twitter.com/YDjZz1cGW1

Na webových stránkách IROS jsem si všiml, že součástí konference je třeba i soutěž autonomních formulí.

Obvykle je soutěží hned několik desítek, ale v naší online verzi byly jen čtyři. Letos z velké části probíhaly v simulovaných prostředích, jenom formule F1 se konaly fyzicky paralelně i na ČVUT v Praze. Bylo zde asi jedenáct týmů z celé Evropy, které dokázaly přijet. Soutěže jsou pro výzkum v robotice zajímavé především tím, že přinášejí nová, neokázalá a často průlomová řešení praktických problémů např. v oblastech manipulace s objekty, řízení robotů, robotů pro zábavu atp. Porovnávají se různá řešení stejné úlohy, v tomto případě se jednalo o plně autonomní modely aut, která měla projet určenou trasu.

Atraktivní soutěží je také akrobacie s drony, kdy se s nimi prolétává prostorový slalom. V další soutěži jde zase o složité manipulace robotickou paží, kupříkladu navlékání korálků či práce s měkkými materiály, jakým je třeba textil. Soutěže slouží jako testovací případy pro porovnání různých algoritmů k řízení robotů, vytváří se při nich podhoubí opravdových robotiků, především mezi studenty a doktorandy, kteří mají chuť se takovým výzkumem zabývat.

Budete do budoucna usilovat o pořadatelství znovu? Přece jen za normálních okolností, kdy by účastníci dorazili do Prahy, by to bylo zase něco trochu jiného.

Bylo by to lákavé, i proto, že se do Prahy všichni velmi těšili. Navíc, taková akce je v odborném světe absolutně prestižní záležitost, přináší odborný profit české vědě, hi-tech průmyslu, stejně jako zviditelnění Česka. Zatím se ale nikdy v historii konference nestalo, že by se dvakrát konala na stejném místě. Opakovat IROS v Praze tedy není v dohledné době myslitelné.

Existuje ale ještě jedna stejně prestižní a IROSu podobná konference, rozsáhlejší IEEE International Conference on Robotics and Automation (ICRA). Má stejnou tématiku, usilovali jsme o ni v minulosti také, ale porazila nás Paříž. Zdá se tedy, že tato výzva pro Prahu stále přetrvává.