Globální oteplování mění Zemi stovky let. Osídlování Grónska vikingy vypadalo jinak

O globálním oteplování se dlouhodobě vedou debaty nejenom na vědecké, ale i na politické úrovni. Přitom v nich nejde o to, jestli je se klima opravdu ohřívá - to je jednoduše nepopiratelný fakt. Problematická ale zůstavá otázka jak moc je zapříčiněno lidskou činností. Odpůrci globálního oteplování totiž tvrdí, že jde o běžný vývoj klimatu.

V historii se poměrně pravidelně střídají teplejší klimatická období s „malými dobami ledovými“. O tom, že se v průběhu věků teplota opravdu měnila najdeme řadu dokladů i v historických dokumentech. Je možné vysledovat období, kdy bylo výrazně tepleji. Například ve vrcholném středověku se u nás mohly v Polabí dokonce pěstovat melouny. Osídlení Grónska Vikingy je přitom dlouhodobě považováno za nejznámější doklad oteplení klimatu ve středověku.

Právě proto se Grónsku rozhodli věnovat i vědci z Northwestern University. Poslední dobou se začaly vyskytovat názory, že to s oteplováním v Grónsku nebylo až tak žhavé. Kolem Grónska a arktické Kanady podle některých výzkumů docházelo k nárůstu ledovců právě v době, kdy se tam měli začít usídlovat Vikingové. Aby bylo možné podrobně vyhodnotit klimatické změny v průběhu staletí, rozhodli se vědci sledovat jezerní usazeniny kolem vikingských sídel v jižním Grónsku.

Vrstvy jezerního bahna se totiž na sobě usazují rok po roce - podobně jako je tomu u letokruhů stromů. Bahno proto tvoří takový přírodní archiv informací. Jenomže dostat se k nim není vždy úplně jednoduché. Za tímto účelem přišli badatelé s postupem, který jim umožnil studovat skelety drobných mušek z čeledi pakomárovitých (chiromidae) zachovaných v jednotlivých vrstvách bahna. Voda z dešťových srážek je potencionálně velmi dobrým ukazatelem teplotních změn, protože teplota vzduchu ovlivňuje složení izotopů vody. Exoskelety mušek právě tyto izotypy na sebe navazují během období dospívání, které probíhá právě v jezerním bahně.

A výsledek tohoto komplikovaného procesu? Dlouhodobá a poměrně podrobná klimatická křivka grónského podnebí. Podle ní je zjevné, že právě vikingské období bylo doprovázeno výrazným zvýšením teploty, v ročním průměru šlo zhruba o 1,5 stupňů celsia ve srovnání s předcházejícími i následujícími staletími. Zhruba to přitom odpovídá teplotám, které v jižním Grónsku panují dnes, takže v létě se tam objevovaly teploty kolem 10° celsia.

Aby překvapení nebylo málo, vědci zjistili, že Severoatlantická oscilace, která může za většinu klimatických anomálií v této oblasti zeměkoule nebyla v té době ve fázi, která přináší do Grónska studený vítr. Právě na Severoatlantické oscilaci přitom spočívala dosavadní hypotéza o klimatickém vývoji v Grónsku. Bohužel ale stále nevíme, co oteplení způsobilo a ani tento výzkum neposkytuje žádnou jasnou odpověď. Autoři si dovolili pouze spekulovat o vlivu teplých mořských proudů. Každopádně ale budou mít příští výzkumy situaci usnadněnou díky podrobnému popisu klimatických změn. Studie navíc může naznačit i leccos o osudu grónského podnebí v budoucnosti poznamenané globálním oteplováním.

Tento výzkum ale přináší ještě jeden zajímavý poznatek z historického hlediska. Vikingy podle všeho z Grónska nevyhnalo ani tak ochlazení, jako nepředvídatelné a nahodilé změny počasí, které přišly těsně před nástupem malé doby ledové. I tyto závěry ale čekají na podrobnější archeologické výzkumy. V žádním případě ale odchod Vikingů neznamenal konec lidského osídlení Grónska. Oteplování, ochlazování, nepředvídatelné změny počasí a ani Vikingové totiž nedokázali z Grónska vyhnat původní domorodé obyvatele.

grónského podnebí. Podle ní je zjevné, že právě vikingské období bylo provázeno výrazným zvýšením teploty, v ročním průměru šlo zhruba o 1,5 stupňů celsia, ve srovnání s předcházejícími i následujícími staletími. Zhruba to přitom odpovídá teplotám, které v jižním Grónsku panují dnes, takže v létě se tam objevovaly teploty kolem 10° celsia.

Aby překvapení nebylo málo vědci zjistili, že Severoatlantická oscilace, která může za většinu klimatických anomálií v této oblasti zeměkoule nebyla v té době ve fázi, která přináší do Grónska studený vítr. Právě   na Severoatlantické oscilaci přitom spočívala dosavadní hypotéza o klimatickém vývoji v Grónsku. Bohužel ale stále nevíme, co oteplení způsobilo a ani tento výzkum neposkytuje žádnou jasnou odpověď. Autoři si dovolili pouze spekulovat o vlivu teplých mořských proudů. Každopádně ale budou mít příští výzkumy situaci usnadněnou díky podrobnému popisu klimatických změn. Studie navíc může naznačit i leccos o osudu grónského podnebí v budoucnosti poznamenané globálním oteplováním.

Tento výzkum ale přináší ještě jeden zajímavý poznatek z historického hlediska. Vikingy podle všeho z Grónska nevyhnalo ani tak ochlazení, jako nepředvídatelné a nahodilé změny počasí, které přišly těsně před nástupem malé doby ledové. I tyto závěry ale čekají na podrobnější archeologické výzkumy. V rozhodně odchod Vikingů neznamenal konec lidského osídlení Grónska. Oteplování, ochlazování, nepředvídatelné změny počasí ani Vikingové totiž nedokázali z Grónska vyhnat jeho původní domorodé obyvatele.