Rozbili jsme počasí. Nejteplejší leden v historii ukázal, že La Niña už globální oteplování nezpomalí

La Niña je součástí klimatického cyklu známého jako El Niño – jižní oscilace (ENSO). Tento cyklus ovlivňuje teploty oceánů i atmosférické proudění, což má dalekosáhlé dopady na počasí po celém světě. Během fáze El Niño dochází k oteplení východního Pacifiku, zatímco La Niña má opačný efekt – ochlazuje rozsáhlé oblasti oceánu a způsobuje přesun bouřkových systémů na západ.

Historicky La Niña pomáhala podle The Conversation snižovat globální teplotu o několik desetin stupně Celsia, což poskytovalo krátkodobé ochlazení i v období rostoucích emisí skleníkových plynů. V roce 2024 však přechod od středně silného El Niña k slabé La Niñe nevedl k žádnému znatelnému ochlazení.

Každý ENSO cyklus je odlišný, ale poslední roky přinesly výjimečné události. Po neobvykle dlouhé „trojité“ La Niñe v letech 2020–2023 následoval El Niño v roce 2023, který však nebyl tak silný, jak by se dalo očekávat. Nyní se klima přesunulo zpět do fáze La Niña, ale tentokrát její ochlazovací efekt nestačí na kompenzaci rekordně teplých oceánů.

Odborníci se domnívají, že antropogenní oteplování oceánů se zrychluje, což znamená, že každý rok přináší stále vyšší teploty. I během období La Niña, kdy je rovníkový východní Pacifik chladnější než obvykle, zůstávají ostatní oceány mimořádně teplé.

Dalším faktorem přispívajícím k oteplování je neustálý růst emisí skleníkových plynů. Během El Niña dochází k omezení absorpce uhlíku na souši, protože sucho v Jižní Americe a dalších oblastech brání růstu rostlin, zatímco rozklad organické hmoty uvolňuje více CO₂. La Niña obvykle tento proces obrací, zvyšuje srážky a podporuje růst vegetace, což vede k dočasnému poklesu koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře.

V roce 2011, během silné La Niñy, například tolik vody napršelo na australský kontinent a Jižní Ameriku, že globální hladina moří na několik měsíců poklesla. Tentokrát však podobný efekt nenastal a množství oxidu uhličitého v atmosféře nadále stoupá rekordním tempem.

Dalším faktorem, který urychluje oteplování, je snížení množství aerosolů v atmosféře. Průmyslová činnost a lodní doprava produkovaly v minulosti velké množství jemných částic, které odrážely část slunečního záření zpět do vesmíru. Postupné zavádění čistších emisních standardů a omezení znečištění ovzduší však paradoxně znamená, že méně částic odráží sluneční světlo, což vede k dalšímu oteplování.

Přestože se klimatické podmínky mohou měnit v krátkodobém horizontu, celkový trend globálního oteplování je jasný. Leden 2025 přinesl neobvykle vysoké teploty v rozsáhlých oblastech Evropy, Kanady a Sibiře, kde teploty přesahovaly normál až o 7 °C. Nadprůměrné teploty byly také v Jižní Americe, Africe, Austrálii a Antarktidě.

Teplé oceány a nedostatek extrémního chladu v polárních oblastech přispěly k nebývale teplému startu roku 2025. Přestože jedna rekordně teplá zima nemusí být sama o sobě důvodem k panice, ukazuje, že přirozené klimatické cykly, jako La Niña, již nemusí být schopny dočasně mírnit rostoucí globální teploty.

Pokud mají být dopady klimatické změny zmírněny, je nutné rychlé a rozsáhlé snížení emisí skleníkových plynů. Tento trend také potvrzuje, že svět musí začít lépe zohledňovat skutečné náklady spojené s emisemi a přehodnotit svůj přístup k ochraně klimatu.

Leden 2025 je dalším důkazem, že přirozené ochlazovací mechanismy už nefungují tak, jako kdysi – a že globální oteplování postupuje rychleji, než jsme si dříve mysleli.