Takhle změny počasí nezastavíme. Experti po COP29 nešetří kritikou

Tato částka je ale daleko za požadavkem 1,3 bilionu dolarů ročně, který rozvojové země a organizace občanské společnosti požadují, aby bylo možné dostát měřítku klimatické krize.

Tento požadavek je podpořen vědeckými důkazy a je považován za nezbytný pro řešení disproporčního zatížení, které rozvojové země nesou v důsledku změny klimatu, přičemž historický podíl těchto zemí na změně klimatu je minimální.

Konečná dohoda nevyužila závazek COP28 k postupnému vyřazení fosilních paliv. Na loňské konferenci COP28 v Dubaji byla učiněna vágní poznámka o „přechodu od fosilních paliv“, ale COP29 tuto deklaraci pouze zopakovala bez jejího posílení.

Tento nedostatek pokroku v omezování závislosti na fosilních palivech zanechal mnoho zastánců klimatické spravedlnosti zklamaných, protože naléhavost řešení klimatické krize je v rozporu s prodlevami v rozhodných opatřeních.

Marlene Achoki, vedoucí globální politiky pro klima v CARE International, vyjádřila hluboké znepokojení nad nedostatečností dohody. Upozornila na to, že dohoda nabízí pouze zlomek z 1 bilionu dolarů, který je potřebný k řešení problémů rozvojových zemí, a že neprioritizuje kvalitu financování.

Dohoda se v podstatě spoléhá na půjčky od multilaterálních rozvojových bank, které mohou ještě zhoršit dluhové zatížení zranitelných národů, místo toho, aby poskytla tolik potřebné granty nebo vysoce výhodné financování. Achoki zdůraznila, že bohaté země i nadále upřednostňují své krátkodobé zájmy, čímž ignorují svou odpovědnost za klimatickou krizi, což vede k selhání spravedlnosti pro nejzranitelnější.

John Nordbo, senior klimatický poradce v CARE International, kritizoval cíl 300 miliard dolarů jako nedostatečný, zejména proto, že nebude plně vyplacen dalších deset let. Jak klimatická krize eskaluje, prodlení v poskytování finanční podpory je zásadní překážkou.

Dohoda také postrádá jasné cíle týkající se toho, jak by měla být klimatická pomoc rozdělena mezi adaptační opatření nebo zmírnění účinků klimatických katastrof, jako jsou povodně, sucha a silné hurikány. Kromě toho dohoda umožňuje, aby byly za klimatické financování počítány půjčky a soukromé investice, což Nordbo označuje za formu „kreativního účetnictví“ místo skutečné, hmatatelné podpory pro zranitelné země.

Obed Koringo, klimatický poradce pro politiku v CARE International, zopakoval obavy týkající se nedostatečného financování pro adaptaci a ztráty a škody. Upozornil na to, že dohoda postrádá podcíle a neřeší rostoucí mezeru v financování adaptace. I když bylo uznáno, že je nutná urgentní pomoc při řešení ztrát a škod, dohoda neposkytla žádné záruky pro vyhrazené a cílené financování těchto účelů.

Fond pro ztráty a škody, který byl založen před rokem, i nadále trpí nedostatečnými sliby, což znamená, že klimaticky zranitelné komunity nadále čelí zpožděním v poskytování slíbené pomoci. Koringo zdůraznil, že poskytování smysluplného financování není jen otázkou solidarity, ale i morální a praktickou nutností.

Nedostatek rozhodných opatření na zmírnění klimatické krize byl dalším závažným nedostatkem, který podle Mrityunjoye Dase, zástupce ředitele Humanitárního a klimatického akčního programu v CARE Bangladéš, zůstal v dohodě nezohledněn. Uvedl, že bohaté a vysoké emise země nedokázaly reagovat na první globální přehodnocení a přizpůsobit své politiky cíli omezit globální oteplování na 1,5 °C.

Místo pevného závazku k vyřazení fosilních paliv obsahovala dohoda oslabený jazyk, který ještě více rozšiřuje mezeru v emisích, což zemi posouvá blíže ke klimatické katastrofě. Das zdůraznil, že příští kolo národních příspěvků (NDC) musí zahrnovat jasné milníky a být podpořeno dostatečným finančním tokem, přičemž vyspělé země by měly převzít vedoucí roli v ukončení subvencí fosilních paliv a přesměrování těchto prostředků na klimatické akce.

Rovnost pohlaví byla další oblastí, kde dohodě na COP29 chyběl ambiciózní pokrok, podle Rosy van Driel, poradkyně pro klimatickou spravedlnost v CARE Netherlands. Přijetí obnoveného programu Lima Work Program on Gender bylo považováno za krok vpřed, ale stále existovaly zásadní výzvy v oblasti pokroku v genderových jednáních.

Nedostatek ambicí v těchto jednáních a omezený pokrok v financování implementace programu byly znepokojující. Některé strany dokonce podporovaly regresivní postoje proti genderové rovnosti a lidským právům, což ještě více zdůrazňuje potřebu komplexního a inkluzivního akčního plánu pro gender na COP30.

Van Driel zdůraznila, že genderově rovné rozhodování je klíčové pro lepší správu a pro uzavření adaptačních mezer, což zabrání maladaptaci a zajistí spravedlivá, udržitelná klimatická řešení.

Francesca Rhodes, poradkyně pro klimatickou spravedlnost v CARE International UK, uvedla, že COP29 představuje brutální zklamání pro nejchudší komunity světa. Bohaté země selhaly v závazku poskytnout potřebné financování ve správném měřítku a místo toho očekávají, že již zadlužené země převezmou více dluhů na financování krize, kterou nezpůsobily.

Dopady změny klimatu již devastují živobytí a budoucnost zranitelných populací, zejména žen a dívek, které čelí zvýšeným rizikům a nerovnostem. Rhodesová poukázala na to, že tento dohodnutý rámec neodpovídá naléhavým výzvám k poskytování grantového financování pro zastavení katastrofické změny klimatu.

Také upozornila na to, že někteří vládci se pokusili zvrátit pokrok v genderové rovnosti a lidských právech v klimatických opatřeních, což je naprosto nepřijatelné. Vyzvala k tomu, aby příští Gender Action Plan byl intersekcionální, inkluzivní, měřitelný, koherentní a řádně financovaný.