ROZHOVOR | „Lidské safari“ na Ukrajině. Drony razantně proměňují charakter války, Evropa na to stále není připravená

Jak zásadně změnily drony povahu války na Ukrajině – zejména z hlediska taktiky, průzkumu a logistiky? Dá se říct, že drony dnes nahrazují dělostřelectvo jako klíčový nástroj frontové převahy?

Drony radikálně proměnily taktiku i denní rutinu boje – přinesly rychlý, levný a opakovatelný průzkum, cílené zásahy přesněji než dřívější nasazení dělostřelectva a možnost „levného“ likvidování soupeřovy logistiky. Neznamená to však úplné nahrazení dělostřelectva. To nám jen pozvolna odchází ze scény, ale zcela z ní stejně ještě dlouho nevypadne.

Dělostřelecká palba zůstává důležitá pro určité typy operací a může pomoct provedení manévru. Drony naopak často fungují a vylepšují cílení dělostřelectva, provádějí průzkum, ničí logistické uzly a útočí samostatně. To vytváří nový synergický model – dělostřelectvo plus masivní použití bezpilotních prostředků.

Jak velký podíl na úspěších Ukrajiny i Ruska mají právě bezpilotní systémy, nikoli konvenční armádní složky? Která strana momentálně v dronové válce tahá za delší konec – a proč?

Vyjádřit jasný podíl na čemkoliv je v tomto konfliktu velmi složité a nemyslím si, že to vědí zcela přesně i zpravodajské služby, jsou jen více či méně kvalifikované odhady. Každopádně bezpilotní systémy byly zásadní v mnoha dílčích úspěších na obou stranách. Ničily přitom sklady, vozidla, narušovaly zásobování a dále vylepšily zaměřování dělostřelectva.

Kdo zrovna „vede“ se mění podle fáze konfliktu. V rané fázi výrazně ukrajinským obráncům prospěly TB2 Bayraktar, později Rusko masivně rozjelo výrobu dronů typu Shahed a jiných levných dronů, kterými zatěžuje ukrajinskou protivzdušnou obranu. Stále přitom jde o nekončící dynamickou soutěž a souboj, který navíc neutne dokonce ani ukončení války, jen se opět změní jeho tempo.

Z vnějšího pohledu mi přijde, že nepatrně navrch v dronové válce má Ukrajina, čímž dohání nedostatek své živé síly. To se ale může změnit, ze strany ukrajinských představitelů přitom padají výroky, které svědčí o tom, že si svou komplikovanou situaci uvědomují. Zásadní je být schopen se neustále učit a zavádět efektivní inovace. Brzy nás čekají souboje dronů mezi sebou ještě intenzivněji než doposud. 

Jak rychle se v praxi vyvíjejí drony v průběhu konfliktu? Sledujeme na Ukrajině vůbec nejrychlejší vojensko-technologickou evoluci od druhé světové války?

Vývoj a nasazení dronových technologií na Ukrajině proběhlo extrémně rychle. Za ty tři a tři čtvrtě roku došlo k neuvěřitelnému vývoji. To je bezpochyby jedna z nejrychlejších evolucí v moderním konvenčním konfliktu, zvláště pokud počítáme i využití komerční komponenty, improvizovaná řešení a rychlé nasazení prototypů. Nicméně formulace „nejrychlejší od druhé světové války“ je spíše rétorické, existovaly i mnohé jiné rychlé technologické skoky v minulosti. Spíše by tito situaci označil za nejrychlejší vojensko-technologickou revolucí, kterou sledujeme v přímém přenosu. Její skutečný význam ale budeme schopni docenit až s odstupem času. 

Kde leží hranice improvizace? Vidíme například, že Ukrajinci i Rusové přestavují civilní drony na smrtící zbraně – kam až to může zajít?

Domnívám se, že tato hranice téměř neexistuje. Mohla by být technická, logistická či právní, ale jak je vidět, v rámci války bez pravidel se nedá čekat, že toto bude zejména ze strany agresora respektováno. Jinak bychom těžko sledovali lidské safari jako v Chersonu, kde drony napadají zcela nesmyslně a zločinně civilisty na ulicích. Ukrajinci na to budou postupně reagovat i nasazením dronů, které budou ty nepřátelské schopny zneškodnit. A to je mimochodem další posunutí původní hranice a limitů původní technologie.

Mění drony charakter války v tom smyslu, že snižují hodnotu lidského života – tím, že bojiště dehumanizují?

Drony skutečně mění psychologii boje – umožňují útočit na dálku, snižují okamžitou rizikovost pro toho, kdo dron ovládá. To má několik následků – méně přímých ztrát na straně útočníka, ale také vyšší riziko eskalace a častější útoky proti civilní infrastruktuře.

Na druhou stranu drony monitorují a dokumentují, jak se událostí odehrály, což může mít vliv i na to, jak budou později trestány zjevné zločiny proti civilistům. Eticky jde přitom o složitou otázku, drony bojiště dále dehumanizují, a to zvláště když jsou cíle vybírány již pouze algoritmy, umělou inteligencí nebo na dálku s omezeným lidským dohledem.

Jak vážně by měla Evropa brát riziko, že se „ukrajinský model“ dronové války rozšíří i mimo válečné zóny? Jsou evropské armády a bezpečnostní složky dostatečně připravené reagovat na koordinované útoky bezpilotních prostředků?

Toto riziko je velmi vysoké, nepoměrně vyšší, než že na roh ulice přijede tank.  Dronová technika a taktiky jejího použití se rychle přenášejí do jiných konfliktů s využitím státních i nestátních aktérů. Evropské armády si to postupně uvědomují a mnohé incidenty z poslední doby povedou k tomu, že se reakce bude dále i pod tlakem veřejného mínění rozvíjet.

NATO a EU přitom testují a zvyšují kapacity protidronových opatření, ale mezinárodní pokrytí je zatím naprosto nerovnoměrné a projevuje se v něm jak ekonomická, tak vojenská připravenost. Další evropské plánované iniciativy a kolektivní nákupy jsou přitom v plánu. Ať tak či tak, je zjevné, že evropské armády na tyto hrozby nyní dostatečně připravené nejsou a změní se to až postupem času v horizontu měsíců, ale spíše až let. 

Jak je na tom Česká republika, pokud jde o detekci a neutralizaci dronů? Máme funkční systém ochrany kritické infrastruktury, jako například jaderné elektrárny, letiště, rafinerie?

Jen velmi stručně a spíše obecně, české instituce budují kapacity, přičemž armáda a policie disponují možnostmi detekce a některými neutralizačními prostředky, jako je jamming, kinetické systémy, nasazení specializovaných týmů. Nicméně jako v řadě států střední Evropy, i v České republice je potřeba koordinace, investice a pravidelné aktualizace využívaných prostředků a jejich schopností. Ty musí reagovat na aktuální vývoj, zvláště v této oblasti je to více než nutné.

K další části odpovědi, zvláště pro dlouhodobou ochranu kritické infrastruktury jako u zmíněných objektů v poslední době i české orgány zintenzivnily testy a cvičení a vznikají další koordinační mechanismy. Systémy tedy funkční jsou, ale vždy záleží, na jaký typ hrozby a zda obstojí proti těm nejnovějším. Stejně jako přednáším i obecně vývoj vojenství a přirovnávám to k nekonečnému souboji, tedy souboje nemoci a léku na ni, zde je to stejné. 

Jak reálné je riziko, že drony budou zneužity k teroristickým útokům na evropském území? Jak složité je dnes pro nelegální aktéry získat vojensky využitelné drony a software k jejich ovládání?

Zde budu velmi stručný. Samozřejmě, že je velmi reálné. Komerčně dostupné drony, open-source software a snadno dostupné komponenty zjednodušují přístup, některé druhy umělé inteligence vám poskytnou i návod, jak sestavit smrtící zbraň bez ohledu na etické aspekty.

Celkově lze konstatovat, že upravené FPV drony lze relativně snadno pořídit nebo sestavit. Hlavní překážky pro masové použití naopak jsou přístup k přesné munici, zabezpečenému řízení, satelitní navigaci a schopnosti uniknout protidronovým technologiím. Méně sofistikované, ale stále smrtící útoky jsou technicky dosažitelné pro téměř jakékoliv organizované nelegální aktéry. I v této oblasti nás tedy čekají ještě mnohé výzvy, na které bude třeba reagovat.