ROZHOVOR | Obchodní válka EU vs. USA? Trump si nechce uvědomovat, že Evropa je spojenec, který se mu ještě může hodit, říká Žídek

Nejdříve se vrátím k úplně základní otázce. Dokázal byste nějak vysvětlil, jak obrovská je vzájemná obchodní výměna mezi USA a EU, a co s ní mohou udělat 25% cla, která Trump údajně plánuje ohlásit?

Vzájemná výměna je velká – oba celky společně reprezentují 30 % světového obchodu se zbožím a službami – asi 1,5 bilionu eur, a přes 40 % světového HDP. Evropa má přebytek v obchodu se zbožím asi 150 miliard eur a schodek v obchodu se službami asi 100 miliard eur. A právě obchodní schodek je pro Trumpa důvod, proč chce zavádět cla.

Ekonomové obvykle nevnímají schodky obchodu jako nic tragického – znamenají preferenci, že domácí subjekty chtějí nakupovat více zahraničního zboží než zahraničí subjekty domácího. Nicméně, vnímání mezi politiky je často odlišné. Trump si stěžuje, že Evropané nenakupují americká auta a také se zmiňoval o zemědělských výrobcích.

Pro EU jsou USA důležitým obchodním partnerem – s necelým 20% podílem na obchodu a podobný je i význam EU pro USA. Průměrná cla jsou v současnosti malá – do 4 % a mírně vyšší na dovozy z USA do EU než obráceně. Ale například na americké automobily jsou dovozní cla 10 % a obráceně jsou cla jen 2,5 %.

Co přesně se konkrétně stane po zavedení cel je těžké říct, protože vliv cel se rozloží. Je velmi pravděpodobné, že tento krok bude mít inflační vliv pro USA, protože dovážené zboží zdraží. Což povede k pomalejšímu snižování úrokových sazeb centrální bankou a menšímu růstu amerického HDP. V Evropě dojde k omezení poptávky a může dojít i ke tlaku na přesun výroby do USA – tj. ke ztrátě pracovních míst. Nicméně například Mercedes již v USA vyrábí a předchozí Bidenův Inflation Reduction Act z roku 2022 znamenal podobný impulz pro přesun výrob.

Po zavedení cel dojde k evropské odvetě a pravděpodobně k několika kolům dalšího zvyšování cel. V krizové situaci může dojít k nekontrolované obchodní válce. Nutno podotknout, že v roce 1929, tj. na počátku velké hospodářské krize Američané, schválili Smoot–Hawleyho celní sazebník, který přispěl k všeobecnému roztočení kol ochranářské politiky.

Světový zahraniční obchod se v průběhu následného období propadl na jednu třetinu a zásadně zasažené byly všechny země. Od té doby se zdálo, že se všichni chtějí podobnému scénáři vyhnout a vlády další krizové momenty – například krizi 2008 – neřešily zaváděním ochranářské politiky.

Jak konkrétně by podle vás ovlivnila případná americká cla evropské firmy a spotřebitele? Existují sektory, které by utrpěly nejvíce?

Evropské exportující sektory jsou primárně léčiva, motorová vozidla a léky. Některé evropské exporty jsou pro USA strategické a očekával bych, že na ně cla zavedená nebudou.

Přímý dopad na českou ekonomiku bude relativně malý, protože jen asi 3 % našeho exportu přímo směřují do US – například telekomunikační zařízení, letecké motory či stavební stroje. Nicméně, značná část našich obrovských exportů (80 % HDP) je dále re-exportována.

Tedy český výrobce například prodá polotovar do Německa a německý export finálního zboží pak směřuje na americký trh. Tedy i nepřímé dopady mohou být značné. Pokud navíc budou mít cla celkově očekávaný negativní vliv na hospodářský výkon EU, tak se tato skutečnost opět promítne i do zahraniční poptávky po českém zboží – 80 % našich exportů směřuje na trh EU.

Mimo těchto dopadů jsou další dopady dlouhodobé. Ty jsou negativní zejména kvůli tomu, že hospodářský růst je v současnosti primárně tažen růstem produktivity. A firmy zvyšují svoji produktivitu pod konkurenčním tlakem. Snížení tohoto tlaku sice může vypadat jako pozitivní zpráva pro některé sektory, ale v konečném důsledku se promítne do snižování růstu produktivity a negativně do dlouhodobého hospodářského růstu.

Konflikt mezi USA a EU začíná přecházet z ekonomické úrovně i na tu diplomatickou. Myslíte, že Evropa dělá dost proto, aby nátlak Trumpa ustála – jak ekonomicky, tak na úrovni, řekněme, cti? 

Myslím, že Evropa dělá to nejlepší, čeho je schopná. Trump je velmi nevypočitatelný a není také úplně jasné, co opravdu chce – co je vyjednávací strategie-vydírání a co je konečný cíl. Nicméně, z mého pohledu může být pozitivní, pokud dojde k určité emancipaci Evropy. Historicky má dle mého názoru Trump pravdu, že Evropa určitým způsobem „zneužívala“ USA v otázce obrany a bezpečnosti.

A na obranu jsme mnoho nevydávali. To byla pochopitelně výhoda, protože veřejné prostředky mohly jít do něčeho produktivnějšího, než je zbrojení. Na druhou stranu Evropané již válčit nechtějí. Na evropském kontinentu se dlouhodobě neválčilo a dřívější úhlavní nepřátelé, například Francie s Německem, tvoří základ EU a válečný konflikt mezi nimi je nepředstavitelný. Tomu odpovídala i neochota zvyšovat výdaje na obranu, protože se zdály být do značné míry v mírové a bezpečné Evropě bezpředmětné.

Mimochodem za Baracka Obamy se EU a USA se snažily o dohodu o volném obchodu a investicích TTIP, která by se v současnosti pochopitelně hodila a která mohla mít velmi pozitivní vliv na vzájemnou obchodní výměnu. Vyjednávání byla dlouhá a složitá – zatížena protesty různých nátlakových skupin a de facto nedostatečnou politickou vůlí. Vše bylo reálně ukončeno prvním nástupem Trumpa. Na druhé straně je pravda, že i pokud by dohoda fungovala, tak Trump je schopen zjevně porušit či vypovědět jakoukoliv dohodu.

Vidíte možnost, že by se USA a EU nakonec dokázaly na vzájemných clech dohodnout? Co by bylo podle vás klíčem k této dohodě?

Dle mého názoru k nějakému ustálenému stavu nakonec dojde. Tak to bylo i při zavádění cel mezi USA a Čínou. Jde o to, kolik kol zvyšování cel se odehraje a čeho se budou týkat. Jinak si myslím, že vyjednávání jsou či budou složitá, a proto těžko říct, co by bylo klíčem. Nicméně se zdá, že Trump na nějaké rozumné dohody neslyší a úplně si nechce uvědomovat, že Evropa je spojenec, který se mu ještě může hodit.

Jak realistické je, že by Evropská unie dokázala nahradit obchodní výměnu s USA prostřednictvím hlubších vztahů s jinými zeměmi, například s Japonskem, Jižní Koreou nebo Austrálií? Je posilování vztahů se zeměmi Latinské Ameriky, jako jsou Brazílie, Mexiko či Argentina, životaschopná alternativa pro EU?

Nahradit USA bude velmi složité. Na druhou stranu nutno říct, že pochopitelně nedojde k eliminaci obchodu. Stejně tak nedošlo k eliminaci obchodu mezi USA a Čínou a obě země spolu stále čile obchodují. Nicméně, v zahraničním obchodu hraje roli velikost a blízkost trhů.

Podobnou úvahu s nahrazením obchodních partnerů měli i zastánci Brexitu a mysleli si, že pokud Británie uzavře dohody o volném obchodu například s ex-koloniemi, tak to nahradí výpadek blízkého evropského trhu. V realitě je dohoda s Novým Zélandem jistě pěkná, ale obchod se odehrává, pokud možno, co nejblíže, takže reálný vliv takové dohody je pro Británii velmi malý. Pochopitelně Korea a zejména Japonsko jsou velké trhy, ale geografie hraje proti.

Mimo to je tu dlouhé vyjednávání a schvalovací proces. Po dvou desetiletích vyjednávání byla v prosinci podepsaná dohoda EU s Mercosur (Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay) – téměř 300 milionů obyvatel. Mělo by dojít k postupnému odstraňování cel na 91 % vzájemného obchodu. Taková dohoda je pro EU určitě signifikantní a může napomoci například našemu automobilovému průmyslu vyvážit ztráty z amerického trhu.

Nicméně je nutná ratifikace a například Francie již prohlásila, že se ji kvůli zemědělství pokusí zablokovat. Stejně tak k ní vyjádřily odpor i například všechny naše hlavní zemědělské nevládní organizace. Takže partikulární zájmy zemědělců, kteří tvoří maximálně 2 % HDP, budou opět blokovat volný obchod a pozitiva pro celou EU. Nemluvě o ztrátě renomé EU a toho, že na uprázdněné místo EU se radostně dostane Čína.

Jako výhodná cesta se nabízí třeba posílení obchodu s Kanadou – ta je tomuto kroku navíc velmi otevřená a troufnu si odhadovat, že značnou část škod může nahradit právě obchod s ní. Co konkrétně může EU udělat, aby ještě více prohloubila obchodní spolupráci s Kanadou? Existují odvětví, kde vidíte největší potenciál?

Kanada je jistě vyspělá a bohatá země, ale má necelých 40 milionů obyvatel, proti tomu USA 340 miliónů z toho se odvíjí potenciál pro ekonomickou výměnu. Takže nějaká hlubší obchodní dohoda s Kanadou je jistě vítaná, ale jakákoliv úvaha o nahrazení trhu USA je bohužel lichá. Navíc absolutní většina obchodu mezi EU a Kanadou je již bez cla. Tedy velký prostor pro zvýšení obchodní výměny dle mého názoru není. Těchto skutečností si je Trump pochopitelně vědom a je to součást jeho vyjednávání a tlaku na EU.

Leyenová slíbila Ukrajině, že do roku 2030 bude moci vstoupit do EU, pokud splní podmínky. Nezdá se však, že by se Ukrajina i přes dílčí pokroky k tomuto kroku přibližovala. Jak to vnímáte vy? Není rétorika ohledně rozšíření EU o Ukrajinu do roku 2030 spíše politického charakteru? Tedy, že Leyenová chce Rusku uštědřit alespoň nějakou vážnou ránu?

Myslím si, že splnění podmínek do roku 2030 je nereálné. Navíc vstup musí být schválen všemi zeměmi EU, což v současnosti nevypadá reálně. Nemyslím, že by se nutně jednalo o uštědření rány Rusku jako spíše o podporu Ukrajiny a poskytnutí jí určité perspektivy a naděje do budoucnosti.

Na druhé straně takové výroky mohou budit na Ukrajině přehnaná a nerealistická očekávání, která vyústí ve zklamání. V každém případě má Ukrajina před sebou ještě velké množství domácích úkolů, které se pro ni zdají ještě být výrazně náročnější, než jaké byly pro ČR v 90. letech.

Celkově můžeme doufat, že obě strany konfliktu USA a EU jsou dost rozumné, aby nedošlo k fatálnímu poškození obchodních i politických vztahů, protože taková situace by nebyla ku prospěchu žádné ze stran. Ze zavedených cel bude těžit nějaká část americké společnosti, ale zbytek bude platit vyšší ceny a bude to pro ně nepříznivé. Negativní dopad pro EU je nasnadě. Zároveň se jedná o dvě demokratické entity, a právě v současné složité době by bylo vhodné, abych držely při sobě. Bohužel se zdá, že na takové argumenty Trump v tuto chvíli neslyší.