ROZHOVOR | Češi trpí důsledky sedavého zaměstnání. Zlepšení je ale jen v jejich rukou, tvrdí ortoped

V čem je ortopedie jako lékařský obor specifická?

Ortopedie se zabývá chorobami pohybového aparátu. Zasahuje při tom do příbuzných oborů, a to revmatologie, traumatologie, neurologie či samozřejmě rehabilitace. Jde i o operační léčbu kostních nádorů při spolupráci s oborem onkologie.

Ortopedie však není jen o léčbě chorob pohybového ústrojí, ale i o prevenci. V České republice je dokonale vypracovaná metoda preventivního vyšetření vad kyčelního kloubu u dětí, je dbáno na včasné odhalení vad páteře a statických vad nohou, například specifický meziobor podologie se zabývá zásadami správného obouvání.           

Jak se mění trendy v oboru, například způsoby léčby, metody vyšetření a podobně?

V ortopedii se v posledních letech razantně změnil způsob léčby, vyšetřovací metody dosáhly kvalitativních změn. Původně byly v léčbě využívány převážně konzervativní postupy. Přibližně od 70. let minulého století je ale ortopedie moderní operační obor, a to díky zavedení kloubních náhrad. Pamatuji ještě, kdy při artróze kyčelního kloubu byl pacient přijat k takzvané trakční léčbě, která spočívala v tahu za dolní končetiny, a tím byly uvolňovány kontraktury svalů. Zlepšil se tak pohyb v kyčli a alespoň na čas se zmírnily bolesti, trvalý efekt ale tato léčba nemohla přinést.

Současné vyšetřovací metody jsou modernější, pomohou lépe odhalit změny v měkkých tkáních než například prostý rentgen. Jde o vyšetření ultrazvukem, magnetickou resonancí, radioisotopové vyšetření, vyšetření kostní denzity u osteoporózy, CT a podobě. Při náhradě velkých nosných kloubů, jako jsou kyčle a kolena, máme k dispozici moderní endoprotézy. Operatér může pacientovi vybrat druh, který mu bude nejlépe vyhovovat dle jeho věku a tělesné konstituce. V posledních letech se u artróz nebo poúrazových stavů nahrazují endoprotézou i ostatní klouby jako ramena, lokty, hlezna nebo drobné ruční klouby.               

Která místa na těle jsou z pohledu ortopeda nejvíce zranitelná?

To je dosti široká otázka. Záleží zde na věku, konstituci, životním stylu pacientů, zda se jedná o určité úrazy a jejich následky. Například nejběžnějšími úrazy jsou výrony hlezenního kloubu nebo kolene, poté ortoped léčí jejich následky. U kolene je to nejčastěji artroskopie, kdy se ošetří poraněné menisky (chrupavčité ploténky) nebo vazy. Častou chronickou bolestí je bolest zad, potížemi s páteří trpí jedinci i v mladém věku. Artrotické změny na kloubech začínají nyní již v mladším věku, po 70 letech už trpí artrózou 90 % Česka.

Jak jsou na tom Češi, co se týče pohybového aparátu?

Onemocnění pohybového aparátu Čechy snad nepostihuje více než ostatní Evropany. Je známa určitá regionalita, např. Asiati mají takové genetické vybavení, že u nich k masivní tvorbě artrotických změn na kyčlích v podstatě nedochází. Naopak u nás trpí koxartrózou často i mladí jedinci kolem 40 let. Někdy jde o příčinu v souvislosti s užíváním léků pro jinou chorobu, např. kortikoidů. V poslední době přibývá obézních pacientů, bohužel i mezi dětmi. Predispozice k přetěžování nosných kloubů a dalších následků je poté zřejmá. Pro srovnání, v regionech, kde je konzumována středomořská strava (Francie, Itálie), je i výskyt artróz nižší.

S ohledem na pandemii nemoci covid-19 a s ní spojených karantén, pozorujete zvýšený, nebo nižší výskyt ortopedických onemocnění?

Výskyt ortopedických onemocnění s ohledem na pandemii se podle mého názoru příliš nezměnil. Ve své ambulanci jsem sice zaznamenal méně návštěv, pacienti se ale častokrát omluvili, že jsou nemocní. Větší negativní dopad byl zaznamenán v nemocnicích, zde musely být v důsledku léčení pandemie zavírány celé stanice, došlo tak k oddálení plánovaných operací, což negativně ovlivnilo čekací doby na operační výkony.

Projevuje se na lidech sedavé zaměstnání, případně jak? 

Na onemocnění pohybového aparátu má rozhodně významný podíl pohybová aktivita, tedy nedostatek přiměřeného pohybu, kam spadá i sedavé zaměstnání. Typickým příkladem je pacient, obvykle s výraznou nadváhou a svalovou nerovnováhou v důsledku špatné životosprávy a sedavého způsobu zaměstnání, jehož obtíže se objevují bez zjevné příčiny a bolesti bývají lokalizovány do oblasti krční nebo bederní páteře. Podobné potíže se ale nevyhýbají ani lidem štíhlým, jejichž denní režim postrádá potřebnou pohybovou pestrost.

Tito pacienti bývají často zbytečně a složitě vyšetřováni. V případě, že vyloučíme pár závažných a spíše výjimečných stavů, lékař by měl pacientovi vysvětlit důležitost změny životního stylu a sdělit rady ke cvičení, kdy je třeba protahovat zkrácené a posilovat ochablé svalstvo. 

Zásadní význam pro výsledný léčebný efekt má především změna v myšlení pacientů, kteří si musejí uvědomit, že klíč k uzdravení spočívá především v jejich rukách a je otázkou jenom jejich snahy a vůle. Kromě zad je vhodné přiměřeně cvičit i svaly dolních končetin. Celkově vhodné je plavání, odlehčené cvičení, jízda na kole.

Jaké jsou nejčastější problémy se zády?

Na tuto otázku jsem již částečně odpověděl. Záda bolí hlavně v oblasti krční a bederní páteře. Jde o takzvané vertebrogenní potíže, které jsou často zařazovány do civilizačních onemocnění. Bolest nás v podstatě upozorní na to, že je celý organismus poškozován a hrozí mu nebezpečí. Kvůli nevhodným pohybovým návykům často dochází k jednostrannému zatížení těla (leh, sed, stoj), což vede k častému přetěžování pohybového aparátu. Účinek tohoto přetížení, často i při sportu, se nemusí projevit okamžitě, podněty se však střádají a postupně se vytváří chronické obtíže. Bolesti jsou nejčastěji banální, způsobeny svalovou dysbalancí, funkčními bloky. Zde je namístě zvolit vhodnou rehabilitaci.

Jestliže bolest vystřeluje do dolní končetiny, jedná se často i o výhřez meziobratlové ploténky. Zde je namístě další vyšetření, např. magnetická resonance a neurologické vyšetření, provedení cíleného obstřiku pod CT, případně úvaha o operativní léčbě. Důvod k operaci zde často ani není, mnozí pacienti se po klidové a konzervativní léčbě zlepší. Znamení k operaci ale představují například poruchy svěračů.       

Jaká opatření mohou lidé preventivně dodržovat proti onemocněním pohybového aparátu?

Prevence onemocnění pohybového aparátu záleží na mnoha faktorech. Řídí se tím, jaké jsou příčiny potíží. Některé však jsou individuální, nemůžeme je ovlivnit. Patří sem kupříkladu příčiny genetické, celkový stav svalstva a vazů, někdo může být hypermobilní, jeho klouby mají větší pohyblivost a dochází častěji k vykloubení.

U artrózy nedovedeme ovlivnit primární příčinu, nevíme, proč k rozvoji artrózy dochází. Proto ani nedokáži říci, jaká opatření proti ní dodržovat. Známe mnohá onemocnění z přetížení jednostrannou činností, jako je stereotypní ovládání myše u počítače, kdy vzniká známá úponová bolest. Jsou to onemocnění charakteru tenisového lokte a podobně. Je nutné dodržet správná režimová opatření, zajistit správnou polohu ruky v práci či zvolit vyhovující výšku sedačky u bolesti zad. U sportovců je nutné cílené rozcvičení, zahřátí před výkonem, důsledné dodržení klidu při ošetření úrazů nebo použití ochranných pomůcek.

Jaké vitamíny a minerály je vhodné doplňovat pro zlepšení kvality kloubů a kostí?

Jsou onemocnění, kdy je podávání vitamínů a minerálů nutné. Mezi vhodné látky patří vápník a vitamin D, a to například u osteoporózy, kdy dochází k celkovému řídnutí kostí a jejich ubývání. V posledních letech se objevuje celá řada preparátů doporučovaných ke zlepšení stavu kloubní chrupavky, které udržují její pružnost, zejména obsah vody. Nejčastěji používaná léčiva obsahují chondroitin a glukosamin sulfát, dále používáme preparáty injekční. Ty obsahují kyselinu hyaluronovou, která je přirozenou součástí tekutiny v kloubu i chrupavčité hmoty. Takové přípravky se nazývají chondroprotektiva.

Úspěch léčby postižených kloubů poté záleží na stupni artrózy postiženého místa, u injekčních preparátů jde nejčastěji o kolena. U artróz, které jsou určeny již k náhradě kloubní endoprotézou, je účinek těchto preparátů nevelký, nebo dochází jen ke krátkodobému zlepšení. Mnohé volně prodejné preparáty obsahují často jen minimum účinných látek.

Dalším lékem je kolagen, využívající faktu, že jednou z nejdůležitějších příčin bolestí pohybového aparátu je úbytek kolagenu, základní stavební jednotky tkání pohybového systému, která se stará o pružnost. Jsou to preparáty takzvané fyziologické regulační medicíny, použitelné prakticky na všechny součásti pohybového systému. Při užívání těchto preparátů doporučuji užívání vyšších dávek vitaminu C pro zlepšení efektu.