ROZHOVOR | Verdikt nad Ferim je relativně mírný, důkazy nemusí odpovídat tomu, co se skutečně stalo, říká advokátka

Obvodní soud pro Prahu 3 ve čtvrtek uznal vinným Dominika Feriho ve všech třech bodech obžaloby a udělil mu nepodmíněný trest v délce tří let, který si má odpykat ve věznici s ostrahou. Exposlanec byl obžalován ze dvou znásilnění a pokusu o další, vinu opakovaně odmítal. Rozhodnutí ale není pravomocné, Feri se na místě odvolal. Exposlanec má také zaplatit statisícové částky jako odškodnění za nemajetkovou a psychickou újmu, vyplývá z rozsudku. První oběti má uhradit 300 tisíc, druhé 150 tisíc a třetí 60 tisíc korun. 

V rámci odůvodnění zaznělo i několik dalších přitěžujících okolností. Soud například někdejšímu politikovi vyčetl, že při výslechu obětí se ve vedlejší místnosti smál tak hlasitě, že jej oběti slyšely až v soudní síni. Státní zástupkyně Petra Gřivnová uvedla, že důvodnost obžaloby byla dokazováním potvrzena. Podotkla také, že trestní řízení svědčí o tom, že problém nastával ve chvíli, kdy odezva na Feriho návrhy ze strany žen nebyla kladná. Zdůraznila však, že obžalovaný vinu popírá. "Jádro obhajoby spočívá ve snaze znevěrohodnit výpovědi poškozených," prohlásila. 

Podle žalobkyně se všechny tři popsané skutky podařilo během hlavního líčení prokázat. Navíc konstatovala, že poškozeným chybí motiv, proč by měly obžalovaného křivě obvinit. Zástupkyně poškozených navrhla přísnější trest v délce šesti let odnětí svobody. Feriho obhájkyně Zuzana Smítková v závěrečné řeči označila svého klienta za jediného poškozeného v probíhajícím řízení. Zmínila zničenou politickou kariéru i osobní život a poškození dobrého jména. 

Obvodní soud vynesl rozsudek v případu bývalého poslance Dominika Feriho, odsoudil jej  k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři roky ve vězení s ostrahou za dvě znásilnění a pokus o znásilnění. Podle soudkyně je tedy vinen ve všech bodech obžaloby. Jak hodnotíte vy, coby advokátka  - specialistka na trestní právo, průběh procesu samotného a udělenou výši trestu?  

Dominik Feri zvolil jednoznačnou strategii obhajoby a konzistentně tvrdí, že skutek se nestal. To, jakým způsobem tuto strategii podporoval v soudní síni a na sociálních sítích je věc jedna, podstatné je však, že výpovědi svědkyň jeho verzi dle přesvědčení soudu vyvrátily.  

Obvodní soud pro Prahu 3 dospěl k závěru, že výpovědi poškozených je třeba považovat za věrohodné a motiv lhát u nich nebyl zjištěn. Některé dívky trpěly výpadky paměti, dle soudu to mohlo být způsobeno i traumatem a stresem. Dominikem Ferim namítané rozpory ve výpovědích poškozených i poukazování na sníženou věrohodnost svědkyň na závěru o jeho vině nic nezměnily, neboť skutek byl dle názoru soudu spolehlivě prokázán. Je třeba podotknout, že v případech trestné činnosti proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti je právě otázka věrohodnosti výpovědí poškozených zcela zásadní a bývá proto také znalecky zkoumána.  

V tomto kontextu a v kontextu typové závažnosti trestného činu znásilnění (Dominik Feri byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce trvání 2- 10 let a jednalo se o 3 skutky), lze uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání 3 let považovat za relativně mírný.

V reakci na vynesení rozsudku nad Ferim Karel Schwarzenberg prohlásil, že žádná justice není podle jeho zkušenosti zcela nezávislá. Jak na vás tento výrok zapůsobil?  

Je to odvážné tvrzení, nicméně v některých případech tak může rozhodování justice působit. Je třeba si však uvědomit, že soudci rozhodují na základě provedených důkazů a aktuální důkazní situace může, ale také nemusí odpovídat reálnému skutkovému stavu, tedy tomu, jak se příběh reálně odehrál.

Proto jsou v právním řádu zakotvené řádné a mimořádné opravné prostředky, které umožňují podrobit trestní kauzy revizi nadřízenými soudy, které by měly případné nesrovnalosti odstranit. Z mé vlastní zkušenosti mohu říct, že se kvalita soudů napříč Českou republikou velmi liší, což může nahrávat obecnému pocitu nedůvěry občanů k české justici.

Obecně se ví, že obviněný má právo hájit se způsobem, jakým uzná za vhodné. Znamená to, že může beztrestně před soudem lhát? Jaké důsledky toto může mít u takto mediálně významných kauz, myslím například na samotné poškozené? A je tato praxe podle vás v pořádku?  

Ano, obviněný, resp. po nařízení hlavního líčení obžalovaný, může v rámci uplatňování svého práva na obhajobu i lhát, za což nesmí být nijak sankcionován s výjimkou případů, kdy by se takovým jednáním dopustil trestného činu (např. křivého obvinění). Tato praxe je zcela v pořádku, neboť v opačném případě by byli obžalovaní defacto nuceni sami sebe usvědčovat, což by bylo v rozporu s mezinárodně uznávaným principem zákazu sebeobviňování.  

Co se týče vlivu na samotné poškozené, ve většině případů lze jejich sekundární viktimizaci zabránit tím, že obžalovaný vypovídá v jejich nepřítomnosti, což je v praxi velmi časté i s ohledem na jejich postavení svědka a snahou zamezit jejich ovlivnění. A naopak sami poškození mohou požádat výpověď v nepřítomnost obžalovaného, který je s jejich výpovědí následně seznámen.

Z hlediska trestního stíhání trestných činů se na ně můžeme vždy dívat několika pohledy. Z pozice obětí, orgánů činných v trestním řízení a obhajoby. Jaká ale je role samotného advokáta? Jak se vlastně vy, coby profesionál, vyrovnáváte s etickým rozměrem důsledků činů svých klientů?  

Pro kvalitního obhájce je nezbytný nadhled. Tento nadhled Vám umožňuje efektivně vyhodnotit možnosti obhajoby a způsob, jak klientovi v jeho trestní kauze pomoci. Úlohou advokáta je hájit oprávněné zájmy klienta a bojovat za klienta všemi zákonnými prostředky. Jedná se o profesi, která je v tomto směru i z etického hlediska poměrně náročná. Jednotlivé úspěchy a pocit, že klientovi skutečně pomůžete, Vám však tuto „daň“ vynahradí.