ROZHOVOR | Zmínky o možném použití síly jsou snahou o přitáhnutí pozornosti, Trumpovi vyhovuje být jejím středem, říká Jirušek

Začnu úplně základní otázkou: proč Trump vůbec vytahuje témata jako je zabrání Grónska, Panamského průplavu nebo Kanady?

Může jít o odklonění pozornosti, přípravu jednacího prostoru, vyhrocení situace, vytvoření tlaku na protistranu a podobně. V některých případech může jít o součást širší politické strategie – jako je odpor proti liberálním proudům ze struny Donalda Trumpa, respektive jemu nakloněné části republikánů. 

V neposlední řadě může jít o nějaké symbolické plácnutí bez smysluplnějšího kontextu, které ale u příznivců zarezonuje, neboť je v souladu s jejich pohledem na svět. Typicky jde o výroky vykreslující samotného Trumpa jako silného lídra, Spojené státy jako silnou zemi, jeho protivníky jako slabochy a podobně. Po takovém výroku média neřeší nic jiného a Trump je středem pozornosti. Což mu vyhovuje. 

Myslíte, že pokládá doslova nesmyslné požadavky a ultimáta, aby pak získal více na následném kompromisu? V podstatě by to dávalo smysl, pokud opravdu úplně nezešílel a nechce útočit na spojence.

Ano, jak jsem zmínil výše. Je to pravděpodobně součást taktiky. Vystrašení oponenta, vytvoření tlaku, který se dá využít různě. Ale ani bych neopomíjel, že Donald Trump je v zásadě jednoduchou osobností přehlížející spoustu okolností a pravidel z prosté neznalosti. Případně možné zájmy jeho okolí. 

Ostatně myslím, že to je jeden z největších rozdílů oproti prvnímu volebnímu období Donalda Trumpa. Před 8 lety byl nepřipraven on i jeho tým a velká část jeho prvního volebního období byla improvizace a „průzkum bojem“. Od té doby se mu ale podařilo fakticky ovládnout republikánskou stranu a vygenerovat kádry, kteří mu jednak jeho politiky budou pomáhat prosadit a jednak jsou převodovou pákou vlivu různých skupin navázaných na republikány. 

Ze smluv o NATO a EU vyplývá, že pokud se USA rozhodnou zabrat Grónsko, Dánové nemají moc možností obrany – a Kanaďané ve svém případě také ne. Jak se konflikt mezi členy NATO, potažmo EU dá řešit?

Nemyslím, že je tato otázka na stole. Zmínky o možném použití síly ze strany Donalda Trumpa jsou snahou o přitáhnutí pozornosti. Velká část jeho výroků je adresována domácímu publiku, přestože se zdánlivě týkají zahraniční politiky. Mají za cíl posílit jeho obraz na domácí scéně, případně nastolit nějakou agendu. Zmínky o surovinách na území Grónska tak mohou být například přípravou k tlaku na rozvolnění těžební legislativy na domácí scéně. 

Trump mimo Kanadu a Mexiko hrozí zvyšováním cel také Číně a EU. Pokud ale bude tímto způsobem pokračovat, neuvalí Spojené státy do izolace? 

Vyhrožování cly je nepochybně jednou z vyjednávacích taktik nové administrativy. Záměrně neříkám „Donalda Trumpa“, neboť si myslím, že zejména obchodní politika nové administrativy bude do značné míry ovlivňována partikulárními zájmy Trumpových podporovatelů. To, zda a případně jaká cla nakonec administrativa zavede, je těžké odhadovat. Jistě by to však vyvolalo protiakci a takto roztočená spirála by negativně ovlivnila mezinárodní obchod, byť na jedné straně mohou být i krátkodobí vítězové. 

Není větší izolace přesně to, o co Trumpovi jde?

Politika Trumpovy administrativy bude nepochybně zaměřena dovnitř Spojených států více, než jsme byli od této země navyklí v předchozích letech. Tento trend nicméně začal již před Donaldem Trumpem a reaguje na náladu v tamní společnosti. Zahraničněpolitické priority se zcela jistě zúží, přičemž tou hlavní bude konfrontace s Čínou. Co se týče vztahů s Evropou, ty v porovnání s odcházející administrativou Joea Bidena pravděpodobně ochladnou. 

Pokud nastane obchodní válka mezi Spojenými státy a EU/státy USMCA, jak z toho může těžit Čína? Uvítá oslabení obchodu s USA?

Čína jistě na geopolitické úrovni uvítá rozkol mezi Evropou a Spojenými státy. Jestli se to ale promítne i do obchodní bilance, je otázka, na jejíž zodpovězení si budeme muset počkat. Trumpova administrativa bude opatrná vůči Číně a nějaké otevírání dveří se nedá čekat. 

Rozhodně spíš naopak. Evropská unie bude také chtít chránit svůj trh, její pozice je ale slabší z důvodu vnitřní rozdrobenosti. Čína se tak nakonec může v důsledku zaměřit spíše na Evropu. 

Myslíte, že Trumpova zahraniční politika povede k posílení autoritářských mocností, mimo jiné také Ruska a Íránu?

Jak jsem již uvedl, zahraničněpolitická témata budou pro Trumpovu administrativu spíše sekundární. Většina aktivit bude směřovat dovnitř a navenek se soustředí jen na několik málo klíčových témat. 

Ruská agrese v Evropě je pro Trumpa spíše nepříjemností, z nichž se může chtít snažit co nejdříve vyvázat, případně zapojení Spojených států utlumit. Jak to bude přesně probíhat, je těžké určit, evropské angažmá pro něj však není prioritní. Z dlouhodobější perspektivy takový přístup může Rusku poskytnout prostor se znovu nadechnout, což je pro Evropu špatná zpráva. 

V případě Íránu se dá očekávat tvrdý postoj administrativy a spíše další oslabování moci tamního režimu, to však nutně neznamená výrazné materiální zapojení Spojených států. Trumpův styl a témata však mohou osmělit autoritářské vůdce a populisty jinde, mimo jiné i v Evropě.