Naši planetu ročně obletí desítky asteroidů. Vědci zřejmě zjistili, proč nedopadnou na Zemi

Nová studie naznačuje, že Země pravděpodobně využívá svou gravitaci k roztrhání velkých asteroidů na menší kusy, což snižuje riziko dopadu nebezpečných těles na povrch planety. Upozornil na to server Live Science.

Podle nové studie, publikované v prestižním časopise The Astrophysical Journal Letters, může gravitace Země fungovat jako ochranný systém, který nás brání před potenciálně nebezpečnými návštěvníky z vesmíru.

Planety a jejich měsíce vytvářejí takzvané slapové síly, tedy obrovské gravitační síly, které působí na okolní objekty a jsou zodpovědné například za příliv a odliv. Tyto síly ale také mohou způsobit slapový rozpad, kdy těleso nemůže odolat rozdílu v gravitaci a rozpadá se.

Jedním z nejznámějších příkladů slapového rozpadu je kometa Shoemaker-Levy 9 (SL9) v roce 1994, kterou gravitace Jupiteru roztrhala na kusy. Studie naznačuje, že podobný slapový rozpad může nastat i u planet podobných Zemi.

Výzkumníci Mikael Granvik a Kevin Walsh provedli modelování oběžných drah asteroidů a zjistili, že některé z nich mohou vzniknout slapovým rozpadem v důsledku působení gravitace Země.

Výsledky modelu vědci porovnali s údaji shromážděnými teleskopem financovaným NASA v Arizoně. Zjistili, že skutečný počet asteroidů kolem Země je výrazně vyšší, než předpokládal model, byly však menší a obíhaly po drahách nedaleko Země a Venuše.

Granvika napadlo, že úlomky mohly vzniknout právě slapovým rozpadem větších těles. Později s pomocí Kevina Walshe tento předpoklad zohlednil při vytváření nového modelu, který potvrdil údaje shromážděné teleskopem.

Granvik uvedl, že přibližně před deseti lety pátrali po rodinách blízkozemských asteroidů, které by mohly vzniknout slapovým rozpadem, ale žádné nenašli. Avšak nový model potvrdil, že menší asteroidy vzniklé tímto způsobem byly skutečně přítomny blízko Země a Venuše.

I když slapový rozpad vytváří více menších asteroidů, vědci zdůrazňují, že není důvod k obavám. Tyto úlomky jsou menší než jeden kilometr a nepředstavují hrozbu pro vyhynutí lidstva. Mohou ale způsobit incidenty podobné čeljabinskému meteoru z roku 2013 nebo tunguské explozi z roku 1908.