Aral, Anthraxové ostrovy nebo Bikini? Místa, která člověk zničil tak, že by na nich neměl šanci přežít

Lidé osídlili velikou část Země a uzpůsobili si ji pro své potřeby. Tím však po tisíciletí Zemi ničí. Ať už šlo o neopatrnost, zanedbání, testování zbraní či vliv na změnu klimatu. Za poslední století se tyto snahy ještě znásobily a dnes je pobyt na některém z těchto míst rozsudkem smrti.

Anthraxové ostrovy

Samotný název slouží jako důrazné varování. Člověk by se měl raději vyhnout jakémukoliv místu, které má v názvu slovo anthrax. Takové ostrovy na naší planetě však existují hned tři. Své jméno si získaly tím, že na nich Spojené království, Spojené státy a Sovětský svaz podnikaly testování biologických zbraní. Jako byl například anthrax. Nebyl však jediný.

Gruinard Island leží na severu od Skotska a Spojené království ho užívalo ve druhé světové válce k testování anthraxu. Ostrov byl prohlášený za neobyvatelný. V roce 1981 však mikrobiologové zahájili operaci Temná sklizeň, kdy sebrali vzorky z ostrova a vyhrožovali, že anthrax vypustí, aby se vláda začala o ostrov zajímat.

Od roku 1986 se Británie pustila do čištění ostrova. Vrchní vrstvy půdy byly odstraněny a ostatní pokropeny směsí mořské vody a formaldehydu. Jako test na ostrov umístili stádo ovcí, které přežilo. Při testech v roce 2007 nebyly odhaleny v ovcích stopy anthraxu.

Vorožděnija byl ostrovem v jihozápadní části Aralského jezera. V dnešní době je poloostrovem. Sovětští vědci ho využívali na počátku 50. let k testování biologických zbraní. Měli v plánu ostrov dekontaminovat, ale mezitím se rozpadl Sovětský svaz.

V roce 2002 na ostrov přijeli američtí odborníci, kteří zlikvidovali asi 100 až 200 tun anthraxu. Některé prostory byly tedy vyčištěné, ovšem rozhodně se nedoporučuje ostrov navštěvovat a už vůbec kopat v půdě.

Plum Island leží na jihu od pobřeží amerického státu New York. Stojí na něm Plum Island Animal Disease Center. To bylo založeno v roce 1954 a americká vláda na něm zkoumala zvířecí patogeny, aby předešla nemocem svých hospodářských zvířat.

Centrum provází kontroverze a je považováno za zdroj několika nákaz. Spojené státy chtěly ostrov prodat a v rámci toho zadaly studii na dopad na životní prostředí, aby se zjistilo, jestli se skoro 60 let testování nemocí nepodepsalo na obyvatelnosti ostrova.

Korejské demilitarizované pásmo

Řekli byste si, že něco označené jako „demilitarizované“ by mohlo být bezpečné. Ve skutečnosti to však nejde. Jedná se pás země, který se nachází mezi hranicemi Jižní Korey a KLDR, mohlo by být nazváno také jako zóna nikoho. V tomto 250 kilometrů dlouhém a 4 kilometry širokém pásmu se nachází největší sbírka pozemních min na světě.

Vstup do této zóny je velmi riskantní pro všechny. Není lehké se do ní dostat. Jak KLDR tak Korejská republika hranice z obou stran hlídají, takže jen vstup je složitý. Pokud se člověk dostane do demilitarizovaného pásma, má větší pravděpodobnost, že šlápne na minu a přijde o končetinu, než že ho někdo chytí.

Gilman (Colorado)

Gilman bylo od roku 1886 důlním městem, jeho vznik je spojen se Colorádskou stříbrnou horečkou. Nyní je považováno za město duchů. Na vině je rozkaz k trvalé evakuaci v roce 1984, který vydala Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA).

Důvodem k evakuaci byla kontaminace podzemních zásob vody kvůli špatné bezpečnosti při těžbě. Kvůli tomu se do vody dostalo vysoké množství zinku, olova, kadmia, arsénu a sulfidů. Nyní je Gilman prohlášen za Superfund site, což je vládní program, který určuje oblasti natolik kontaminované nebezpečnými látkami, že nejsou obyvatelné a vyžadují úklid.

Městečko vypadá tak, jako dříve. Vandalové sice zničili veškeré sklo, ovšem domy, auta či bowlingová aréna zůstaly tak, jak vypadaly v letech, kdy město bylo obydlené.

Bikini

Atol Bikini je součástí Marshallových ostrovů v Tichém oceánu. Nyní je neobydlený, jeho původní obyvatelstvo žije již několik desetiletí v exilu kvůli testům, které na atolu prováděly Spojené státy. Bikini byl oblíbeným testovacím místem.

Mezi roky 1946 a 1958 zde Spojené státy zkoušely 23 jaderných výbuchů. Při Operaci Crossroad zde byl testován vliv jaderných výbuchů na válečné lodě. 1. března 1954 Spojené státy zkoušely vodíkovou bombo Bravo, která zničila tři ostrovy a byla mnohem silnější než bomby shozené na Hisošimu a Nagasaki. Tento test ozářil posádku japonského člunu, který se nacházel v dosahu výbuchu. Jeden z posádky zemřel. Japonci začali proti těmto testům protestovat.

Ačkoliv se na atol běžný člověk nedostane, žije na něm několik správců, kteří průběžně testují půdu. Také pracují na metodách úklidu, které by redukovaly radioaktivní následky. Původní obyvatelé a jejich potomci se pokoušeli vrátit, ovšem bohužel to nevyšlo, protože na ostrově bylo nalezeno vysoké množství stroncia-90, které způsobuje rakovinu kostí, leukémii a další nemoci.

Picher (Oklahoma)

Picher je dalším městem duchů. Toto město se však nedoporučuje ani navštěvovat, pokud se nechcete otrávit olovem. Město evakuovala EPA kvůli neopatrné těžbě, protože okolo 86 % budov bylo poddolováno a mohlo se kdykoliv zhroutit. Kromě toho okolo 34 % dětí z města trpělo otravou olovem.

Město bylo ve své době velmi populární a zaměstnalo přes 14 tisíc havířů v těžbě olova a zinku. Protože však nikdo nereguloval toto kopání ani odpady, město se stalo neobyvatelným. Po celém městě leží hromady toxického kovu, což nepomáhá udržovat čistou podzemní vodu. V roce 2008 byla navíc velká část města zcela zničena tornádem.

Wittenom (Austrálie)

Lidstvu nějakou dobu trvalo, než si uvědomilo, že azbest není bezpečný. Azbest způsobuje mezoteliomy, což je poměrně vzácná a téměř vždy smrtelná rakovina. Takže se lidé azbestu zbavili, kde to šlo. V 60. letech bylo město Wittenoom největším producentem modrého azbestu na svém kontinentě, v 70. letech však vyšly najevo následky azbestu a město se začalo vylidňovat.

V roce 2013 bylo uzavřeno kvůli vysokým obsahům azbestu v celém areálu. V roce 2015 australská vláda město odstranila ze svých služeb, čímž de facto ukončila jeho oficiální existenci. Někteří lidé se tam přitom drželi až do té doby. Většina z nich však uznala, že pokud je vláda neuznává jako město, měli by se přestěhovat. Dodnes tam však stále žijí asi tři obyvatelé.

Centralia (Pensylvánie)

Centralia je dalším původně hornickým městem. Toto město nemá jedovatou vodu, místo toho hoří. Hoří přitom již 55 let a podle odhadů může hořet dalších 250. Cedule v okolí města varují případné cestovatele, že hrozí smrt udušením nebo je může pohltit země, která je často v plamenech.

Toto město původně bylo domovem asi 1000 lidí, nyní je však dalším městem duchů. Horníci těžili uhlí. A to nyní hoří. Obyvatelé sice plameny udrželi pod zemí, tam však plameny stále vládnou. Země se čas od času otevře a vychrlí sirné jedovaté plyny.

Ve městě žije asi 12 lidí, kteří odmítají odejít. Jsou však menšinou. Centralia rozhodně není dobrým místem k bydlení a lidé by se jí raději měli vyhnout širokým obloukem.

Uzavřená zóna Černobyl

V roce 1986 v došlo v Černobylské jaderné elektrárně k nejhorší jaderné katastrofě v historii. Příčinou byla série náhod a lidský faktor. Jednatřicet lidí zemřelo na vystavení radiaci přímo, 28 z nich byli záchranáři a ti, kteří se snažili, aby se radiace nerozšířila. Od výbuchu je uzavřená zóna 30 kilometrů od elektrárny ve všech směrech.

Odhaduje se, že oblast nebude obyvatelná přibližně dalších 20 000 let. Navzdory nebezpečí však někteří Ukrajinci odmítají odejít a žijí v uzavřené zóně. Do oblasti jezdí zájemci a turisté, ačkoliv se to nedoporučuje.

Aralské jezero

Aral býval velkým jezerem na hranici Kazachstánu a Uzbekistánu. Kvůli globálnímu oteplování však vysychá a většina je ho již pryč. Nyní má velikost 10 % původního rozsahu a zanechalo po sobě prostor, který je nyní znečištěný a nebezpečný pro veřejnost.

Oblast, kde původně byla voda, pokrývají trosky lodí a je známá jako poušť Aralkum. Vysychání jezera je prohlášeno za jednu z „největších environmentálních katastrof planety“. Z úspěšné rybářské oblasti je dnes mrtvá zóna.

Fukušima

Katastrofa ve Fukušimě byla kombinací zemětřesení Tohoku a tsunami 11. března 2011. Tsunami zpustošilo elektrárnu Fukushima Daiichi Nuclear Power Plant, což mělo za následek roztavení tří jaderných reaktorů. Podle vyšetřovatelů šlo katastrofu předvídat a předejít jí. Operátoři nedokázali naplnit základní nároky na bezpečnosti, což mělo za následek smrt mnoha lidí.

Kontaminovaná voda prosakovala bariérou, která měla okolí od následků ochránit. Od výbuchu nepřišly žádné zprávy o smrti, předpokladem je, že se u tisíce lidí během příštích 3 až 4 dekád vyvine rakovina jako následek radiace. Oblast dvaceti kilometrů do všech stran od továrny je uzavřená.