Zbraně hromadného ničení: Jaké zlo mohou napáchat biologické zbraně?

Staré (téměř) jako lidstvo samo

Zprávy o použití přírodních biologických zbraní máme již z nejstarších záznamů starověku. Chetité, obávaní válečníci Blízkého východu, měli na vrcholu své největší slávy v letech v letech 1500 až 1200 před naším letopočtem posílat na nepřátelská území lidi nakažené tularémií. To mělo podlomit odpor protivníka. Oblíbeným, a dodnes všeobecně odsuzovaným, způsobem infikování nepřítele bylo při ústupu vhození mrtvých těl do studen. Při obléhání se na katapult naložila mrtvá těla a ty pak byla vypálena na obléhané. To se stalo i v roce 1346, když Mongolové obléhali přístav na Krymu, Kaffa (dnes Feodesia). Na město odpálili z katapultů několik svých mrtvých, kteří zemřeli na mor. Nakažení uprchlíci z Kaffy se dostali až do Evropy a mor sebou přinesli. Černá smrt, jak se toto období nazývá, stála Evropu jednu třetinu tedy 25 milionů obyvatel. Nechvalně proslulé se stalo rozdávání spalničkami nakažených přikrývek indiánům během sedmileté války. To si vyžádalo až 500 000 obětí.

Světová válka mění pravidla

Během 1. světové války došlo ke kvalitativní změně ve vývoji biologických zbraní. Místo od náhodného použití se začali hledat možnosti jak pomoci virů a bacilů co nejvíce nepříteli uškodit a najít nebo vypěstovat ty nejnebezpečnější odrůdy. V čele vývoje stálo císařské Německo. Na území Finska, tehdy patřícímu Rusku, například němečtí sabotéři infikovali koně pro ruskou armádu antraxem.  V USA si dokonce německý agent Anton Dilger si dokonce zařídil celou laboratoř, kde pěstoval kultury Vozhřivky. Vozhřivka je nemoc koní s poměrně dlouhou inkubační dobou, která je přenosná i na člověka.

Dilger a jeho agenti se touto chorobou pokoušeli nakazit zvířata určené pro Dohodu. V Jižní Americe, USA a Kanadě infikovali dodávky obilí pro Dohodu snětí a houbami. Dohoda s biologickou válkou začala experimentovat až na konci války a ta skončila dříve, než došlo k vyvinutí nějaké účinné zbraně. Svět si však uvědomoval nebezpečí plynoucí z biologických zbraní. Roku 1925 byla v Ženevě uzavřena Mezinárodní úmluva o zákazu použití plynů a bakteriologických zbraní ve válce. Jak se brzy ukázalo, pro mnohé nebyla ani cárem papíru.

Děsivý pokrok za 2. světové války

Kromě nacistického Německa, kde Hitler veškerý výzkum biologických zbraní zakázal, měly svůj program vývoje všechny mocnosti. Britovo poměrně úspěšně kultivovali antrax. Plánovali jej během operace s příznačným jménem Vegetarian, použít proti německému domácímu zvířectvu. Mělo se tak stát v případě, že by Němci použili biologickou zbraň proti Británii. Ukázalo se také, že antrax je extrémně zhoubný i pro člověka. Američané studovali botulotoxinu, brucelózy a tularemii, ale jejich program velkých výsledků nedosáhl, neboť Amerika se soustředila na vývoj jiné zbraně – atomové bomby. Sověti měli svůj program vývoje biologických zbraní od roku 1926. Proti Němcům měli údajně použít tularemii, která měla z boje vyřadit 10 000 vojáků Wehrmachtu. Největší „úspěchy“ ovšem slavili Japonci. Vývojem byla pověřena neblaze proslavená jednotka 731, pod velením generála Širo Išii. Ten vybudoval v okupovaném čínském Charbinu rozsáhlý výzkumný komplex. Zde byly na lidech prováděny testy různých virů a bakterii. Čísla obětí experimentů se pohybují mezi 10 000 až 250 000.

Japonci jako jediní také svoje zbraně použili proti civilnímu obyvatelstvu. Z malých výšek vyhazovali keramické nádoby naplněné roztokem nebo s parazity (nejčastěji blechami) infikovanými dýmějovým morem. I přesto, že takový způsob infikování obyvatelstva nebyl, právě nejspolehlivější obětí uměle vyvolaného dýmějového moru se mělo stát na 400 000 Číňanů. Japonci však neměli vyřešenu ochranu vlastních vojáků. Armáda v důsledku použití vlastní zbraně přišla o 10 000 mužů. Vrcholem japonské biologické války měla být operace Třešňoví květ v noci, což byl plán za pomoci letadel startujících z ponorek infikovat dýmějovým morem San Diego. Naštěstí, dříve než byl proveden, válka skončila.

Ve stínu studené války

Nástup moderních technologii a studené války znamenal nebývalý rozvoj biologických zbraní. Dosud vědci viry, toxiny a houby pouze rozmnožovali. Nyní mohli díky moderním genetickým metodám viry upravovat tak, aby se množili rychleji, byly více infekční a smrtelnější. Američanům se podařilo zajmout většinu jednotky 731, včetně Širo Išii. Ten jim výměnou za imunitu předal celý svůj výzkum a pod americkým dohledem na něm mohl dokonce pokračovat. Tam se Išiiovi podařilo konečně přijít na téměř spolehlivý způsob infikování obyvatelstva. Kazetové bomby naplněné bombičkami s roztokem obsahující viry, měl pokrýt co největší území, a zajistit jeho rozšíření. Bombičky mohly být nasazeny i na bojovou střelu. Při ideálních podmínkách mohlo být infekcí zasaženo až 18 kilometrů čtverečních. Američané zkoušeli mnoho viru, hub, toxinů, chlamydii a bakterii. Výsledky však byly rozporuplné.

Během velmi pochybných testu, kdy v roce 1950 byl z letadla nad San Franciscem a v roce 1966 v newyorském metru rozprášen nesmrtící virus, který měl simulovat útok antraxem, se ukázala nespolehlivost biologických zbraní. Choroby propukaly tam, kde neměly a naopak místa, která měla být zasažená, zůstávaly bez epidemie. Sovětský program vývoje zbraní byl ještě rozsáhlejší. Sověti se snažili využít všech virů a bakterií, které byli na světě nově nalezeny. Zkoumali dokonce ebolu a virus marburg a možnosti jejích přizpůsobení na chladné prostředí. Přestože stejně jako Spojené státy podepsali v roce 1972 zákaz vývoje a držení biologických zbraní, sovětský vývoj pokračoval dál pod krycím názvem Biopreparát. V 80. letech měli vědci pracovat na viru chiméra. Mělo se jednat o kombinaci spalniček a eboly. Takový virus by byl extrémně nakažlivý. O Sovětském programu se svět dozvěděl teprve po roce 1990. Podle některých zpráv stále pokračuje.

Akutní hrozba

Dnes jsou biologické zbraně dostupnější než kdy předtím. Uvádí se, že fermentační zařízení na výrobu kultur virů se dá pořídit již za 10 milionů dolarů. Poté stačí již jen vhodný vzorek viru a schopná obsluha a výrobě zbraně schopné vyhubit lidstvo již nic nebrání. Proto v posledních letech došlo k nárůstu bezpečnosti ve farmaceutickém průmyslu a jsou vyvíjeny nové protilátky. Nebezpečí teroristického útoku biologickými zbraněmi je však vysoké.