Zpackaný útok, který připravil Hitlera o letectvo? Operace Merkur měla proběhnout hladce, vše se zvrtlo

Když byla 30. dubna 1941 úspěšně ukončena operace Marita, tedy dobytí Řecka, posledním opěrným bodem Britů zůstával v této oblasti ostrov Kréta. Hitler se obával možnosti, pokud by se jej Britům podařilo udržet, že by z Kréty mohli provádět nálety na ropná pole u rumunské Ploješťi a mohla by se stát základnou pro novou invazi do Řecka a na Balkán.

 Na obsazené Krétě by Němci získali leteckou a námořní základnu, která by jim dovolila ohrožovat britské konvoje směřující do Egypta. Již 28. dubna dal zelenou operaci Merkur. Tedy německé invazi na Krétu.

Plán operace a její provedení dostal na starosti legendární velitel výsadkářů generálporučík Kurt Student. Jeho plán byl prostý. Chtěl využít celou sílu svých tří výsadkových pluků. Jeho výsadkáři, kteří se tolik vyznamenali jen rok předtím v bitvě o Francii, měli překvapivě obsadit tři letiště, na severu ostrova - Maleme, Rethimnon a Heraklion. Na nich měla přistát druhá vlna fallschirmjägeru doplněná o muže elitní 5. divize horských myslivců. Zbytek horských myslivců se měl pod ochranou italského námořnictva dostat na ostrov přes moře.

Celý studentův plán měl však jednu zásadní chybu. Počítal, že na ostrově není mnoho britských a řeckých vojáků a že jejich morálka je chabá. Opak byl však pravdou. Jednotky z Británie, Austrálie, Nového Zélandu a Řecka měly rozkaz dodržovat přísné utajení a byly dobře zamaskovány.

Němci předpokládali, že na ostrově je maximálně 10 000 špatně vyzbrojených Řeků. Ve skutečnosti se na ostrově nacházelo 42 000 spojeneckých vojáků pod velením generála Bernarda Freyberga, kteří měli ve výzbroji i 6 těžkých tanků Matylda, 15 lehkých tanků a 85 děl a kanónů.

Freyberg také dostával hlášení z Bletchley Parku, kde probíhala operace Ultra, která měla za úkol rozšifrovat a dekódovat německé zprávy. Obránci Kréty tedy přesně věděli, kde Němci udeří. Student, aniž by to věděl, přišel o nejdůležitější prvek svého plánu – překvapení. Na druhou stranu je nutné přiznat, že britské velení nebylo schopna vytvořit odpovídající plán obrany

V 8:00 dne 20. května 1941 němečtí výsadkáři zaútočili na letiště v Maleme. Byla to doslova jatka. Jen v prvním dnu se novozélandským vojákům podařilo ze 726 výsadkářů 512 vyřadit. Podobně se vedlo  Rethimnonu a Heraklionu. Základní německou chybou bylo, že Němci prováděli výsadky přímo do místa bojů. Mnoho výsadkářů bylo sestřeleno ještě před přistáním. Část výsadkářů dokonce přistávala na přistávací ploše v kluzácích. Ty obránci likvidovali palbou z minometů.

V tuto chvíli se velení Wehrmachtu rozhodovalo, zda by nebylo lepší celou operaci přerušit. Vzhledem k tomu, že bylo vysazeno až příliš mnoho mužů, velení rozhodlo pokračovat dál.

Skvěle si vedlo britské námořnictvo pod velením admirála Andrewa Cunninghama. Tomu se několik dní dařilo bránit německým a italským lodím ve vylodění posil. Němci tak byli nuceni pokračovat ve vzdušné přepravě vojáků, což pro pomalé dopravní stroje Luftwaffe Junkers Ju-52 znamenalo doslova katastrofu.

Brzy se však začalo ukazovat, že stihačky a bombardéry Luftwaffe mají absolutní převahu. Němcům se podařilo potopit čtyři křižníky a šest torpédoborců a poškodit 2 bitevní lodě a letadlovou loď, bylo jasné, že se na ostrově Britové neudrží. Bylo tedy přikročeno k evakuaci sil.

To však Němci nevěděli. Po racionální úvaze, museli přikročit k velmi pokořujícímu činu. Požádali o pomoc Italy. Ti se na ostrov dostali až 27. května. To však již bylo o bitvě rozhodnuto. Němcům se za těžkých ztrát podařilo zlomit odpor obránců letišť a britské námořnictvo, které se soustředilo na evakuaci vojáků, už nebránilo vylodění jejich posil. Němci se dostali do výhody.  

Britská obrana definitivně zkolabovala až 1. června. Němci ovládli Krétu. Bylo třeba sečíst ztráty. Na britské straně byly ztráty celkem 17 754 vojáků. Zabito nebo nezvěstných 3579, 1918 jich bylo raněno a do zajetí jich padlo 12 254.

Na německé straně byly ztráty citelnější. Zabito nebo nezvěstných bylo 4041 vojáků. Zraněno bylo 2640 Němců. Jedním ze zraněných byl i slavný boxer Max Schmeling. Do zajetí však padlo jen 13 německých vojáků. Citelné byli pro Němce ztráty na technice. Z 600 nasazených dopravních strojů JU-52 jich přišli o 170.

Během bojů bylo zabito i 3000 civilistů, z čehož 500 bylo Němci popraveno za „pomoc nepříteli“.

Hitler byl ze ztrát zděšen. Získal sice Krétu, ale přišel o elitu armády a třetinu dopravního letectva. Rozhodl tedy, že fallschirmjägeři již nebudou letecky nasazováni. Ti pak po zbytek války působili jako pěchota. Proslavili se například obranou Monte Cassina.

Dopravní letadla nebylo schopno Německo nahradit. O rok a půl později citelně scházela u obklíčeného Stalingradu, který Luftwaffe nebyla bez nich schopna zásobovat.

Samotnou Krétu nedokázali Němci vojensky využít a po roce 1943 se ocitla v obležení Spojenců. Vyhladovělá posádka o síle 10 000 mužů kapitulovala teprve 12. května 1945.

Z bitvy se naopak poučili Spojenci. Ti už nikdy neopakovali hloupost Němců a své výsadkáře vždy vysazovali mimo bojiště.