Dramatická kolize ve vesmíru: Zbytky sovětské lodi smetly satelit

Šéf EXA Ronnie Nader uvedl, že satelit je stále na oběžné dráze, ale že nekontrolovaně rotuje a nemůže přijímat ani vysílat signály. Agentura ale prý doufá, že bude možné tyto problémy napravit.

Družice Pegaso, která má rozměry deset krát deset centimetrů a váží pouhých 1,2 kilogramu, byla vypuštěna z čínské odpalovací základny Ťiou-čchüan 25. dubna 2013. Kolem Země obíhala ve výšce 650 kilometrů, posílala snímky z vesmíru a hrála ekvádorskou státní hymnu.

Necelý měsíc po vypuštění se satelit střetl se zbytky staré rakety Cyklon-3, které se ve vesmíru pohybují od roku 1985. Experti EXA s úlevou konstatovali, že nedošlo k čelní srážce, při boční kolizi však byly poškozeny solární panely družice.

Odhaduje se, že kolem Země krouží 12 000 těles a úlomků větších než 10 cm, přibližně 600 000 úlomků větších než 1 cm a desítky milionů úlomků větších než 1 mm. Pro kosmické lodě jsou potenciálně nebezpečné úlomky větší než 1 cm.

Centimetrový úlomek s rychlostí 10 km/s při srážce s družicí energeticky odpovídá explozi ručního granátu. Kilogramové těleso s rychlostí pouhých 10 km/s již spolehlivě zničí tunovou kosmickou loď. Při hrozícím nebezpečí srážky s centimetrovým úlomkem musí družice manévrovat a úlomku se vyhnout. Naše možnosti sledování těchto úlomků jsou ale velmi omezené. Na nízkých oběžných drahách umíme trvale sledovat jen tělesa s rozměry nad 5 cm a na geostacionární dráze jen tělesa s rozměry většími než 50 cm. Z 600 000 nebezpečných tělísek s rozměry nad 1 cm jde o pouhých 19 000 sledovaných úlomků.

Kosmonauti jsou lidé stejně nešikovní jako většina populace a tak jim prostě tu a tam něco do vesmíru odletí. K nejvíce medializovaným případům patří nepochybně rukavice, kterou ztratil Ed White v roce 1965 při prvním výstupu amerického kosmonauta do volného prostoru. Z poslední doby múžeme připomenout tašku s nářadím, kterou upustila Heide Stefanyshyn-Piperová v roce 2008.

Nicméně takových událostí je velké množství – Michael Collins ztratil v roce 1966 kameru v blízkosti lodi Gemini 10, stejně tak jako Sunite Williams v roce 2006 při letu raketoplánu STS 116. Ztracených šroubováků a šroubků také není málo. Jde ale o ojedinělá selhání, která jsou zanedbatelná ve srovnání s pytlíky odpadků z vesmírné stanice Mir, které byly záměrně vyhazovány do vesmírného prostoru po dobu patnácti let.

(Zdroj: observatory.cz)