Kolem Země proletí v říjnu asteroid. NASA otestuje planetární obranu

Asteroid známý jako TC4 2012 byl poprvé spatřen na havajské observatoři v roce 2012 a někteří vědci uváděli, že měl velmi těsně minout Zemi. Nejnovější poznatky z Chile ale potvrdily, že asteroid s rozměry 10 až 30 metrů bude v říjnu od planety vzdálen zhruba 43 400 kilometrů.

Ačkoliv jde z astronomického hlediska o velmi malou vzdálenost, není se čeho bát. Vesmírný cestovatel se s naší planetou nesrazí a nehrozí žádné apokalyptické scénáře. Přesto bude jeho průlet pro lidstvo nesmírně důležitý. Výsledky pozorování průletu totiž mohou poskytnout vědcům cenné informace potřebné k vybudování planetárního obranného systému.

Jedním z oddělení NASA je federální úřad pro koordinaci planetární obrany neboli Planetary Defense Coordination Office. Ten pracuje na vývoji technologií a procedur, které mají za cíl zavčas detekovat blížící se hrozbu a uchránit naši planetu. A právě v říjnu to bude poprvé, kdy vědci využijí k cvičení planetární obrany reálný objekt.

Test tak prověří detekci a samotné pozorování asteroidů, jejich počítačové modelování, výpočet trajektorie, odhad možnosti srážky, zapojení planetární obrany a při nejhorším scénáři i předpověď následků dopadu asteroidu. Na tom všem se bude podílet několik desítek observatoří, univerzit a vědeckých pracovišť po celém světě. 

V tuto chvíli jde naštěstí pouze o průlet a pokud se vědcům z NASA podaří úspěšně otestovat planetární obranu na teoretické úrovni, přijde na řadu část praktická. Tedy vymyslet, co udělat ve chvíli, kdy některé z vesmírných těles poletí přímo na nás.

Jedním z dalších úkolů vědců v NASA je proto vyvinout speciální typ kosmické lodi s názvem DART (Double Asteroid Redirection Test). Loď zhruba o velikosti lednice by měla být připravena k testům v roce 2022, kdy bude nasazena akce a otestována na dvojici asteroidů s názvem Didymos A a B.

I zde je zatím předpoklad, že by se oba asteroidy mohli Zemi vyhnout. Určité riziko srážky ale hrozí a vědci nechtějí ponechat nic náhodě. Proto tyto dva objekty poslouží vědcům z NASA jako první cíl. Systém DART narazí do Didymosu rychlostí 6 kilometrů za sekundu, čímž by měl změnit jeho rychlost a směr. Vychýlení z trajektorie by jej mělo dostat mimo kolizní kurz se Zemí.

Současný plán pro záchranu lidstva? 12 vyvolených

NASA už jeden plán pro možný konec světa k dispozici má. Ve chvíli, kdy se bude k Zemi blížit asteroid schopný vyhladit lidstvo, obdrží 12 vědců zprávu o hrozícím nebezpečí. A ti budou muset spolu s dalšími odborníky zachránit vše živé na naší planetě.

Na začátku pracovního scénáře stojí zpráva o hrozícím nebezpečí, kterou obdrží maximálně 12 vybraných vědců. Ti začnou zkoumat objekt zachycený jedním z teleskopů mapujících mezihvězdný prostor a pokud potvrdí, že se asteroid opravdu řítí na planetu Zemi, bude nám odhadem zbývat pouze několik dní do ničivé srážky.

Poté, co vědci propočítají velikost a trajektorii vesmírného objektu, odešlou zprávu do Bílého domu, který vydá oficiální prohlášení pro veřejnost. Tou dobou už zřejmě ale lidé budou vědět, že se něco děje. Informace může prosáknout do médií a objektu si může všimnout i spousta amatérských astronomů.

Nalezení takového objektu je ale pouze prvním krokem. Tím druhým, a neméně důležitým, je tento objekt zničit nebo odklonit z dráhy tak, aby se Zemi zcela vyhnul. Na to už ale NASA plán nemá.

Ačkoliv v minulosti došlo k pádům velkých meteoritů na naši planetu, v novodobé historii se nic takového nestalo a odborníci nepředpokládají, že bychom byli bezprostředně ohroženi. Přesto toto riziko zcela vyloučit nelze a vesmírné organizace se proto snaží nalézt řešení, které by lidstvo zachránilo.

Spekuluje se například o laseru, který by dokázal asteroid odklonit z jeho trajektorie. Teoreticky je také možné asteroid zničit či odklonit, například nárazem cizího tělesa, vše je ale pouze hypotetické a není jisté, že by něco takového mohlo fungovat. Přesto jde o možnosti, které by se lidem mohlo podařit vynalézt dříve, než výše zmíněnou loď DART.

Jaká by byla srážka s TC4 2012?

Jak už bylo řečeno výše, srážka s asteroidem v říjnu letošního roku je velmi nepravděpodobná. Přesto se jistě u nejednoho z nás vyskytla myšlenka, jak by taková případná srážka mohla vypadat. Nutno dodat, že takto velký meteorit by Zemi nevyhladil. Ten, který vyhubil dinosaury, měl zhruba 15 kilometrů. Přesto by i tento "drobek" o rozměrech pár desítek metrů dokázal způsobit katastrofu.

Pro příklad nemusíme chodit daleko. Největší meteorit v novodobé historii dopadl na Zemi 30. června 1908 na Sibiři, v dnešním Krasnojarském kraji. Vzhledem k tomu, že k explozi došlo v neobydlené oblasti, nevyžádal si žádné oběti na životech. Pokud by ale k explozi podobné síly došlo v hustě osídlených oblastech, bezesporu by se jednalo o největší masovou tragédii v dějinách. Ani pád atomových bomb v Japonsku na konci války by se co do počtu obětí zřejmě nedal srovnat s touto explozí. 

O síle výbuchu vypovídají především materiální škody, které exploze napáchala. Vyvrátila na 60 milionů stromů na rozloze větší než 2000 km čtverečních a rozbíjela okna a odhazoval osoby do vzdálenosti necelých sta kilometrů. Výbuch tehdy zaznamenali seismologové po celém světě a v epicentru exploze se rozhořel masivní požár, který byl pozorovatelný stovky kilometrů daleko.

Následky exploze svět pociťoval ještě několik dalších dní. Z mraků padal černý déšť a několik nocí byla obloha v Evropě nezvykle světlá. Lidé, které zasáhla vlna výbuchu, skončili v nemocnici se silnými popáleninami a léčili se několik dalších měsíců. Z oblasti navíc zmizela veškerá zvířata, ta, která výbuch nezabil, jednoduše utekla.

Z vědeckých výprav proto vyplynula řada hypotéz, z nichž se jako nejpravděpodobnější jeví srážka Zemí s asteroidem, kometou nebo jiným vesmírným tělesem. Respektive jeho výbuch v atmosféře, abychom byli přesnější. Nasvědčuje tomu radioaktivita odebraných vzorků půdy i rostlinných tkání a tvar zničené lesní oblasti.

Ačkoliv se odborníci k této možnosti klaní nejvíce, nejsou si stále jisti, co se vlastně odehrálo. Pokud by šlo opravdu o kosmickou událost, vysvětlovalo by to sílu výbuchu, stále ale chybí kráter. Ten možná objevil tým italských vědců vedených Lucou Gasperinim, který v roce 2006 prohlásil, že tunguské těleso dopadlo do sibiřského jezera Čeko ležící jen pár kilometrů od epicentra výbuchu. Vědecká obec se ale nedomnívá, že by jezero bylo kráterem. Dodnes proto odpovědi na to, co se 30. června 1908 na Sibiři skutečně odehrálo, nikdo nemá.