Luxus, o kterém si můžeme nechat zdát? Takhle si žil František Ferdinand d’Este

František Ferdinand d’Este pobýval na Konopišti střídavě už od jeho koupě v roce 1887. Ve své pracovně vyřizoval čím dál více práce kolem diplomacie a politiky, čímž ho pověřoval jeho strýc a císař František Josef I. Vedle toho tu však psával své zamilované dopisy tajné lásce Žofii Chotkové. Jejich vztahu hned od počátku nebylo přáno, jednalo se totiž o vztah nerovný, vztah dvou nestejně urozených lidí. Při psaní těchto dopisů, či při čtení dopisů od Žofie, si František Ferdinand stále více uvědomoval potřebu soukromí a bezpečí místa, kde by spolu mohli být a žít. Právě to nejvíce nalézal na Konopišti, daleko od hluku velkoměsta, daleko od přísně hierarchizovaného císařského dvora.

Za nedlouho od koupě tak z Konopiště učinil své hlavní sídlo. Tomu ale stále bránil fakt, že zámek neodpovídal standardu bydlení člena císařského dvora. Zámecké obory byly stále ještě tu a tam cílem výletníků z nedalekého města, a když František Ferdinand vyhlédl z okna jižního paláce, dole v podzámčí viděl čilí hospodářský ruch. Věděl, že je potřeba velké změny, aby ze zámku učinil klidné, útulné a hlavně soukromé sídlo, rodinný domov.

Už na počátku 90. let přemýšlel o zvelebení a přestavbě zámku. Práce započaly už 1. dubna roku 1893. V těsné blízkosti zámku byly postupně zbourány hospodářské a jiné provozní budovy. Budovy pro služebnictvo zámeckého pána se přesunuly do budov v podzámčí za hrází rybníka. Vedle domu pro sloužící zde vznikla například pošta nebo četnická stanice. Do Benešova se přestěhovali jak lidé ze zrušené vesnice pod zámkem, tak i pivovar, který tam zahájil výrobu piva značky Ferdinand, která existuje dodnes.

Přestavby zámku se ujal v té době již uznávaný a vyhlášený puristický architekt Josef Mocker. Jeho plány pro přestavbu v duchu historismu, což byl v té době módní stavební styl, měly ladit Františkovým představám a ideálům, které vyplývaly z jeho záliby o středověké hrady. V případě Konopiště mohl architekt vycházet z bohatých základů, jelikož Konopiště bylo původně středověkým hradem typu tzv. francouzského kastelu, který byl typický svou pravidelností a četností věží. V nárožích zámku tak opět povstaly věže. Celkem jich zámek dostal 7. Do hlavní velké věže zasáhly též modernizační úpravy, které se zámku dotkly. Zatímco vnějšek zámku se snažil působit starobyle, vnitřek zámku měl být moderním a útulným prostředím.

Do velké věže tak byly instalovány tři nádrže na vodu. František Ferdinand na zámku v roce 1895 zavedl vodovod, který tak umožňoval v celkově 12 koupelnách tekoucí vodu. Díky lázeňským kamnům v každé z koupelen byla i tekoucí teplá voda. Druhá nádrž byla na užitkovou vodu, například na splachování toalet. Třetí nádrž sloužila pro pohon hydraulického výtahu, který na zámku začal fungovat v roce 1896. Takovou vymoženost mimochodem neměl ani František Josef I. ve Vídni. Vedle toho zde bylo zavedeno ústřední topení a následně také elektřina. 

Kolem zámku byl obnoven a znovu vyzděn hradní příkop a Konopiště tak opět získávalo vzhled gotické pevnosti. Podzámčí a okolí se začalo postupně s odsunutím výroby a lidí vyprazdňovat. Namísto ruchu  tak nastoupila tichá zeleň, nebo voňavé kvítí. Pomalu vznikající krajinářský park v anglickém stylu se ale začal postupně uzavírat od okolního světa. Zajišťovat to měl ostnatý drát, kterým František nechal obehnat celé panství. Jeho hranice pak strážili četníci na hlídkách a bez povolení již nebyl do blízkosti zámku vstup povolen.

Tento jeho počin se může zdát nanejvýš negativním a sobeckým, ovšem jeho důvody byly prosté a nadmíru lidské. Potřeba klidného a bezpečného místa s dostatkem soukromí zkrátka během posledního desetiletí velice vzrostla. Poté, co se František Ferdinand stal následníkem trůnu a následně, když se veřejnost a hlavně pobouřený císařský dvůr dozvěděl o "nevhodném" vztahu Františka a Žofie, stalo se Konopiště jediným útočištěm této zakázané lásky. Právě zde se první roky tajně scházeli a právě sem se také po stavbě v červenci roku 1900 nastěhovali.

Pod zámkem se rozrostl krajinářský park plný cest, luk a romantických zákoutí, byla zde také založena krásná Růžova zahrada. Po nastěhování si František Ferdinand v loveckých oborách a revírech vybíjel svoji zlost a pocit křivdy a poníženosti, které mu ve velkém dopřávali dvořané a někdy i jeho nejbližší tím, že mu stále dávali najevo nerovnost jeho vztahu a nepřijetí Žofie a jejich dětí do rodiny. Zámek i s okolím obehnaným drátěným plotem se stal skutečně jakýmsi světem ve světě pro lásku Františka Ferdinanda a Žofii Chotkovou před nepřejícím okolím, a opravdovým domovem zakázané, avšak velké a šťastné lásky. O jejich vztahu a rodině zase příště...