Historie, o které se nemluví. Co se dělo v Česku během a po skončení 1. světové války?

První velké vítězství pro Františka Ferdinanda d'Este byl vysněný a těžce vybojovaný sňatek s Žofií Chotkovou v létě roku 1900. Žofie tehdy získala titul kněžna z Hohenbergu. Toto jméno a titul získaly i jejich děti, které vlivem morganatického sňatku byly de facto vyloučeny z přímého vztahu k Habsburkům. 

Útočištěm a klidným domovem se novomanželům stal zámek Konopiště. Právě zde se jim rok po svatbě narodila holčička Žofinka, které doma neřekli jinak než Pinky. Jejich rodina se rozrostla ještě o další dva chlapce, v roce 1902 se narodil Max a v roce 1904 nejmladší Arnošt.

Započalo tak 14 let krásného rodinného života, který byl však nadále vystaven hořkosti nepřejících. Kvůli morganatickému sňatku nemohla Žofie svého manžela oficiálně doprovázet, na císařském dvoře chodila až za poslední, nejmladší, neprovdanou arcivévodkyní a musela snášet i další ústrky. Tyto naschvály těžce nesl i samotný František Ferdinand.  

Jelikož kvůli morganatickému sňatku a renunciační přísaze neměly děti právo na nástupnictví, jejich dětství nebylo vázáno striktním dvorským protokolem a bylo skutečně pohodové a šťastné. Park jim poskytoval spoustu příležitostí pro vyjížďky na koni či v kočáru, v zahradách si mohly hrát na indiány a kovboje. V létě na zámeckém rybníku vyplouvaly na loďkách, v zimě sem chodila celá rodina bruslit. Na zámku se pak pro služebnictvo a návštěvy konala často divadelní představení na motivy sv. Jiří či Johanky z Arku. Nedílnou součástí každodenního života však byla modlitba či mše v kapli. Celá rodina byla velice nábožensky založená, dalo by se říci až bigotní. Vychovatelem dětí byl český kněz Oto Stanovský, který se je snažil naučit i česky, jelikož ani jeden z rodičů, dokonce ani Žofie Chotková, byť z českého hraběcího rodu, neuměl česky příliš dobře. Jinak se na zámku mluvilo německy. 

Ovšem toto těžce vydobyté štěstí nemělo trvat věčně. V červnu roku 1914 přišla po 14 letech od svatby první cesta, kdy mohla Žofie svého manžela oficiálně doprovázet. Jak je ale známo, byla to cesta první, a také poslední. 28. června byl v Sarajevu na Františka Ferdinanda a jeho ženu spáchán atentát, který provedl Gavrielo Princip. Za svými dětmi a zpět na Konopiště se Žofie s Františkem Ferdinandem nikdy nevrátili.

Během tohoto konfliktu, který se nakonec rozrostl ve světovou válku, žily děti nadále na Konopišti, popřípadě v Chlumu u Třeboně. O děti se starala mladší sestra Žofie Jindřiška Chotková, jejich poručíkem byl dle závěti Františka Ferdinanda hrabě Jaroslav Thun. V roce 1917 získal nejstarší Max od císaře Karla I. titul vévody.

Konopiště bylo dětem domovem i na počátku vzniku Československé republiky v roce 1918. Ovšem majetek se následně dostal pod kontrolu státních orgánů a děti musely odejít. Vzít si sebou mohly jen nejnutnější věci jako bylo oblečení. Všechny zbylé věci, fotografie, upomínky na rodiče apod. zde musely zanechat. V roce 1921 byl zámek zestátněn.

Ani další osudy dětí nebyly nejšťastnější. Chlapci odešli do Rakouska, kde oba studovali a oženili se. Nejmladší Ernest vystudoval lesní inženýrství a měl dva syny. Max vystudoval práva, měl šest synů a angažoval se v rakouské politice. Kvůli jejich původu i angažovanosti se stali cílem nacistů po okupaci Rakouska a skončili v koncentračních táborech. Po 2. světové válce se vrací, ovšem s podlomeným zdravím. Max zemřel ve věku 60 let, mladší Ernst už ve svých 50 letech.

Žofinka měla více štěstí, ve svých 19 letech se provdala za hraběte Nostitze-Reineka s nímž měla čtyři děti a až do roku 1946 žili v Čechách. Hrůzy 2. světové války se jí však zcela nevyhnuly, jelikož její manžel kolaboroval s nacisty a její synové tak museli nastoupit do armády na straně Německa, což se některým stalo osudné. Po nástupu komunistů museli odejít do Rakouska. Tam Žofie žila až do roku 1990, kdy ve svých 89 letech zemřela.