Ekologická katastrofa na obzoru? Globální oteplování zvyšuje radioaktivitu v Severním ledovém oceánu

Různá média přinášejí mnoho zpráv, které jsou často zveličené, o tom, jak reaktory jaderné elektrárny Fukušima přilévají do Tichého oceánu radioaktivní vodu. To, co se však děje v polárních oblastech, může být mnohem důležitější pro životní prostředí.

Jak řekl pro magazín Science Advances Lauren Kipp z oceánografické výzkumné instituce, změna klimatu velmi silně ovlivňuje oblast Arktidy, a to především "táním permafrostu na pevnině a na kontinentálním šelfu, zvýšeným průtokem řek a zmenšením zaledněné oblasti".

Právě poslední jmenovaný jev byl často důkladně zkoumán, protože první dva bylo velmi obtížné analyzovat. To by se nyní mělo změnit.

Usazeniny na kontinentálních šelfech, které tvoří polovinu území Severního ledového oceánu, obsahují izotopy thoria, které se radioaktivně rozpadají na radium. "Na rozdíl od thoria je radium poměrně snadno rozpustné ve vodě," konstatuje studie.

Právě díky tomu se podařilo zjistit, jak rychle permafrost, neboli "věčně zmrzlá půda" taje a jaké další látky vypouští do oceánu. Zároveň se také dá změřit, jak rychle tato ledová vrstva taje.

Systematické záznamy o koncentracích radia v Arktidě sice neexistují, alespoň ne do roku 2015, ale měření provedená v letech 1994, 2002 a 2007 ukázala Kippovi neradostný závěr. Od roku 2007 do roku 2015 koncentrace radia 228 prudce vzrostla. Studie dochází k závěru, že izotop musí pocházet z usazenin na kontinentálním okraji.

Permafrost, jenž dříve zabraňoval úniku usazeného radia do oceánu, však obsahuje něco mnohem nebezpečnějšího, než je stále relativně drobné množství radioaktivního prvku. Tou věcí je metan. Pokud by se měl uvolnit i ten, znamenalo by to dramatické zrychlení globálního oteplování.

Jak slavně napsal klimatolog profesor Jason Box na Twitteru, "pokud se byť malá část uhlíku usazeného na dně Severního ledového oceánu dostane do atmosféry, jsme v p*deli".

Avšak odhady o tom, kolik metanu se v současnosti uvolňuje, natož kolik ho máme očekávat v budoucnu, se velmi liší.

Přestože ještě nemáme dostatek informací pro výpočet rychlosti uvolňování metanu nebo organického uhlíku z taveniny permafrostu založeného na měřeních radia, práce Kippa a jeho kolegů poskytuje základ pro budoucí výzkum.

Poznatky, se kterými jsme obeznámeni, jsou dostačující, aby vědci měli jistotu, že kromě radia se dostává z arktického permafrostu ještě něco jiného. Pokud ledová plocha jednou roztaje, mohlo by to znamenat, společně se silnějším slunečním zářením, značnou proměnu ekosystému Arktidy.