Paradox českých dějin? Československou armádu za války štěpili komunisté

Jednotka, která se stala základem československé armády na východní frontě, byla v Buzuluku vytvářena od počátku roku 1942 na základě takzvané oranské skupiny. Což byla skupina důstojníků a poddůstojníků kolem pozdějšího československého prezidenta Ludvíka Svobody.

Příslušníky jednotky se stávali dobrovolníci, mezi kterými bylo velké množství Židů, českoslovenští vojáci, kteří uprchli z nacisty okupovaných zemí, Čechoslováci, kteří v SSSR žili, i Rusíni z Podkarpatské Rusi, kteří do SSSR utekli a skončili v sovětských gulazích.

Potýkat se z počátku museli s nedostatkem základního vybavení. Na počátku například nosili britské uniformy, a to i během památné bitvy o Sokolovo. Získali je po polských vojácích, kterým se přes Írán podařilo dostat na západní frontu, a v Sovětském svazu po nich zůstaly zásoby včetně helem a stejnokrojů.

První československý samostatný polní prapor v SSSR byl oficiálně založen 13. července 1942. Na frontu odjelo téměř 1000 mužů a žen až na počátku roku 1943, protože podle Marka nebylo jednoduché zformovat "na zelené louce" jednotku z vojáků různého věku a výcviku. Rozkaz k jejich vyzbrojení vydal přímo Josif Stalin.

V březnu se prapor úspěšně zúčastnil bitvy u Sokolova. Jednotka byla postupně doplňována a rozšířena na 1. československou samostatnou brigádu, která se zapojila například do bitvy o Kyjev. Na jaře 1944 pak do ní vstoupily tisíce volyňských mužů a stovky volyňských žen.

Komunistická historiografie vyzdvihovala úspěchy československých vojáků na východní frontě na úkor těch, kteří bojovali na západě. Podle Marka si se ale v prvních poválečných letech vojáci z východu a ze západu vzájemně vážili a vystupovali jednotně jako takzvaní zahraniční vojáci. "Ten klín mezi ně vráželi komunisti. Jim se nejvíc hodili mrtví hrdinové, protože ti jim už nemohli škodit. Nemohli říct pravdu, jak to bylo v gulagu, jak to je v Sovětském svazu," řekl.