Válka královen v Čechách: Dvě mocné ženy, které se nemohly vystát

Jak ale celý spor mezi dvěma ženami a následně dvěma skupinami české šlechty vznikl? Mezi Eliškou Přemyslovnou a Eliškou Rejčkou se patrně rozhořelo jisté nepřátelství již roku 1300, kdy si český král Václav II. Piastovnu přivedl coby nevěstu. Elišce Rejčce bylo tehdy dvanáct, Eliška Přemyslovna byla jenom o tři roky mladší. Je dost pravděpodobné, že Přemyslovna na svou macechu tak trochu žárlila. Královská svatba se konala dne 26. května 1303, kdy také proběhla korunovace Rejčky na českou královnu. Tak se „vetřela“ Elišce Přemyslovně do rodiny. V nelibosti Přemyslovny mohla být Rejčka také z toho důvodu, že byla cizinka – pocházela z polského rodu Piastovců.

Král Václav II. dne 21. června 1305 zemřel, a tehdy sedmnáctiletá královna Rejčka se stala vdovou. Osamocená žena se musela vyrovnávat s nepřátelskými projevy v přemyslovské rodině. Není divu, že se královna v nepřátelském prostředí, kde jí scházela opora a zázemí, stáhla do ústraní.

Ovšem o rok později se spory mezi oběma Eliškami objevily nanovo. V roce 1306 byl v Olomouci zavražděn český král Václav III. Na konci srpna téhož roku byl na český trůn navržen Jindřich Korutanský. Z toho měla radost Eliška Přemyslovna. Jindřich však nevládl dlouho. Zakrátko byl s pomocí Habsburků smluven sňatek královny vdovy Elišky Rejčky s Rudolfem Habsburským. Ten byl pak dne 16. října 1306 korunován na českého krále. Podle zpráv dobových kronikářů byli novomanželé šťastní a spokojení. Rudolfovi bylo pětadvacet, Elišce Rejčce osmnáct a byla prý velmi krásná. A není tedy divu, že se do ní Rudolf velmi zamiloval. Z pramenů dané doby se proto také můžeme dozvědět, že královu předčasnou smrt roku 1307 měla na svědomí nadmíra vášně. Díky kronikářům také víme, že Rejčka na mladší Přemyslovnu tehdy začala žárlit – dost možná se bála, aby jí Rudolfa nesvedla.

Jak již bylo zmíněno, král Rudolf Habsburský v roce 1307 zemřel, pravděpodobně na úplavici. A Jindřich Korutanský se tak mohl znovu ucházet o český trůn. Eliška Přemyslovna ho v tom velmi podporovala. Byl totiž její švagr – manžel její sestry Anny. Tak se zformoval jakýsi prokorutanský tábor, proti kterému se začal utvářet tábor habsburský. Do něho se zapojila Eliška Rejčka. A obě Elišky se tak „oficiálně“ postavily proti sobě. Začal boj o českou korunu. Protože byl roku 1308 zavražděn římský král Albrecht, Habsburkové v Čechách ztratili na síle. Dne 14. srpna 1308 došlo k uzavření tzv. znojemské smlouvy, která Elišce Rejčce zaručovala, že jí nehrozí žádné postihy za její předchozí jednání. Také všem stoupencům Habsburků byla zaručena amnestie. Rejčka nebyla potrestána především kvůli jejímu značnému majetku, který zdědila po svém prvním manželovi.

Vláda Jindřicha Korutanského nebyla v Českém království úspěšná, a proto se proti němu zformovala skupina šlechticů. Ta vyjednala sňatek Elišky Přemyslovny s Janem Lucemburským, který se měl stát novým českým panovníkem. Dne 31. srpna 1310 se Jan s Eliškou zasnoubil, další den se konala svatba. Jan Lucemburský pak se svým vojskem obsadil Čechy. Na konci roku 1310 mu přísahali věrnost představitelé českých stavů, Jan zase české šlechtě v tzv. inauguračních diplomech zajistil jistá práva. Dne 7. února 1311 se Lucemburk stal českým králem. Později však nenaplňoval představy české šlechty a také jeho manželka a královna Eliška měla o jeho vládě jinou představu. Jejím cílem bylo především jakési obnovení vlády v přemyslovské tradici, což však již nebylo prakticky možné.

Proti sobě se proto postavily dvě skupiny české šlechty. A znovu proti sobě stály i Eliška Přemyslovna a Eliška Rejčka. Na jedné straně byla šlechta v čele s Jindřichem z Lipé a Eliškou Rejčkou, stranu druhou zastupoval Vilém Zajíc z Valdeka a královna Eliška Přemyslovna. V roce 1315 se tyto mocenské bloky střetly. Projevilo se opět nepřátelství mezi Eliškami. V říjnu 1315 byl na popud královny Elišky Přemyslovny zatčen Jindřich z Lipé, který byl mimochodem druhem její nenáviděné nevlastní matky. Jindřich byl však na hradě Týřov vězněn pouhých šest měsíců, poté se vrátil na scénu v plné síle. V té době se o něm začalo mluvit jako o nekorunovaném českém králi, protože měl v zemi velkou moc.

Královna Eliška Přemyslovna zatím vlastně bojovala proti králi i svému muži Janu Lucemburskému. Vyhrocenou situaci v Českém království vyřešil v roce 1318 římský král Ludvík Bavor. Ten svolal sněm do Domažlic, jehož výsledkem byly tzv. Domažlické úmluvy, které značně oslabily královskou moc na úkor šlechty.

V roce 1319 válka také vyústila v konec královského manželství. Na začátku roku došlo k tzv. „loketské události“, kdy král Jan své ženě odvezl z hradu Loket tři jejich děti. Královna se sice s Vilémem Zajícem z Valdeka proti králi postavila, ovšem neúspěšně. O tři roky později Jan navíc nechal mučit bratra Elišky, kancléře Jana Volka. Eliška Přemyslovna téhož roku utekla do Bavor a stáhla se z politické scény.

Jednoznačně lze tedy za vítězku označit Elišku Rejčku, která si udržela svůj podíl na veřejném politickém dění. Spolu s Jindřichem z Lipé tvořila velice silný pár. Svého partnera podle zpráv kronikářů velmi milovala, po jeho smrti byla nešťastná. Chtěla být pohřbena po boku Jindřicha v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně, což se také stalo.