Dodnes nepřekonaní Mayové: Co vyhladilo extrémně vyspělou civilizaci?

V tzv. klasickém období mayské civilizace (250 n. l. – 900 n. l.) dochází k velkému zdokonalení objevů a znalostí Mayů. Výsledkem je hieroglyfické písmo nebo například velice přesný kalendář o 365 dnech. Rozvíjí se i stavitelství v podobě pyramidových chrámů a paláců. Umění v podobě štukových výzdob a nástěnných maleb. Vztyčují se stély, které byly prostředkem demonstrace a propagace vládců. Celou mayskou oblast tak tvořila okázalá kamenná města a kolem nich sítě vesnic.

Vznikají krásné keramické i šperkařské výrobky. Šlechta se zdobí šperky z obsidiánu a nefritu, na hlavách nosí výstavní péřové čelenky. Kvete místní i dálkový obchod a roste těžba polodrahokamů. Životní úroveň šlechty prudce roste a dostává se téměř na úroveň panovníka, zatímco úroveň bohatých a vlivných obchodníků či válečníků dosahuje úrovně šlechty. To značně zvyšuje materiální náročnost a tlak na nejnižší vrstvy, jejichž úroveň naopak upadá.

Prostý lid mayského světa nadále žije v dřevěných chatrčích, ovšem zná vysoký stupeň zemědělství, který využívá zavlažovací systém. Rok rolníka je organizovaný a přesně řízený nejen agrárním cyklem, ale také podle různých svátků, oslav, náboženských a politických rituálů. Celý mayský svět je velice vyspěle řízený a hierarchizovaný. Přesto jejich společnost nikdy nevytvořila jednotnou říši a po celou historii, i v jejím největším rozkvětu, tak mayský svět tvořily stovky městských států.

Přestože žili v oblastech pralesů a tropických lesů po celá staletí, postupně v době rozvoje a růstu zapomínali na sounáležitost s přírodou a vyváženost poměrů. Jejich pokrok, vyspělost a okázalost byla nakonec i jejich zhoubou.

Velké a slavné období klasické mayské kultury končí mezi lety 700 až 900 n. l. Jejich zánik byl po dlouhou dobu záhadou a odpovědí bylo za celou dobu bádání několik. Jednou z hypotéz byla politická a sociální situace, kdy k zániku civilizace mělo dojít ničivými válkami. Druhou hypotézou bylo celkové vyčerpání civilizace, zkažení společnosti a automatický pád. Třetí hypotézou byly ekologické problémy, mající za následek neúrodu a hospodářské problémy. Poslední hypotézou pak byly vážné, až katastrofické přírodní pohromy. Dnes se všeobecně uznává, že se jednalo o kombinaci všech faktorů.

Městské státy mezi sebou neustále válčily za účelem zisku zajatců, získání nového území i samotné moci. Nejničivější z těchto městských rivalit byl souboj mezi městem Calakmul a Tikal. Střídavé úspěchy na obou stranách v době zhruba tří staletí vedly ke konečnému vítězství Tikalu, ovšem celková politická situace byla vyčerpaná. Politická moc byla vratká, lidé se bouřili, docházelo k nepokojům a rolnickým povstáním. Tato povstání byla zapříčiněna především počínajícím hladomorem. Mayové totiž rozvíjeli svou civilizaci uprostřed pralesů. Aby mohli získávat novou, úrodnou půdu, museli prales kolem žďářit. Nově získaná půda však byla úrodná jen po určitou dobu. Navíc populační boom si vyžadoval další a další zdroje potravin. Neustále odlesňování však snižovalo vlhkost. To vedlo k dlouhým obdobím sucha. V odlesněných územích docházelo k erozi půdy nebo ničivým záplavám. To vše vedlo k neúrodě a hladomoru. Docházelo k migracím větších skupin obyvatelstva, což zatěžovalo další a další regiony. Ekologická, hospodářská, společenská a politická situace tak byla více než neúnosná.

Místy již od 8. století, především však během 9. století dochází na mnoha místech k nepokojům, povstání, rabování paláců a chrámů. Vladařské a šlechtické rodiny jsou zajímány a popravovány, popřípadě ze zoufalství o náklonnost bohů rituálně popravováni. Lidé ale odcházejí z měst i v tichosti. Utlumuje se stavební ruch. Na stély už nejsou psány žádné další oslavné nápisy z činů králů. Některá díla dokonce zůstávají nedokončena a lidé jakoby ze dne na den mizí. Bez bojů a rabování jsou mnohdy opuštěny stovky měst a vesnic. Nejspíše k tomu docházelo ve velkých vlnách, které tak postupně zachvátily celou mayskou oblast. Lidé odchází především do oblasti poloostrova Yucatánu, kde se od 10. a především 11. století mayská civilizace ještě naposledy vzchopí a zažije poslední velké období. Nedosáhne už ovšem takové úrovně jako předtím. Poslední datum dle mezoamerického kalendáře dlouhého počtu, který zachycuje poslední události ze zlaté éry klasické mayské civilizace, pochází z města Toniná ze 16. ledna roku 909 n. l.