Nahnutá historie? Británie se za války dohádala se Sověty, nechybělo mnoho a vše by dnes vypadalo jinak

Pomoc Sovětskému svazu začaly zprostředkovávat konvoje námořních lodí. Ty, které pluly směrem do Archangelsku a do Murmansku, byly označovány jako „PQ“ podle velitele P. Q. Edwardse, který stál u zrodu této myšlenky. Jak uvádí internetové stránky pq17.eclipse.co.uk, první konvoj opustil Spojené království v srpnu 1941. Během následujících deseti měsíců Londýn vypravil dalších 12 konvojů, jež tvořilo 103 lodí. Krom jednoho ztraceného plavidla dosáhly všechny tyto lodě svého cíle.

V květnu 1942 byl vypraven konvoj PQ 16, který na cestě do SSSR ztratil pět lodí. To mohlo působit jako varování. Následující konvoj, PQ 17, se stejně jako předchozí formace shromáždil v přístavu Hvalfjord na Islandu. Jeho ochranu zajišťovala řada torpédoborců, korvet a čtyři křižníky pod velením admirála Louise Hamiltona. Konvoj vyplul směrem do Sovětského svazu 27. června 1942.

První týden plavby byly zaznamenány jen drobné potyčky s německými bombardéry a ponorkami. Nebezpečí ovšem představovala blízkost norského pobřeží, jež měl Berlín pod kontrolou. Obzvláště německá bitevní loď Tirpitz vzbuzovala obavy britské admirality, která se ho v podstatě neustále snažila sledovat. Podle informací Královského letectva opustil Tirpitz společně s dalšími plavidly 2. července norský přístav Trondheim a směřoval směrem ke konvoji PQ 17.

4. července zahájilo německé Luftwaffe silný letecký útok na konvoj PQ 17. Desítky bombardérů Ju 88 a He 111 na formaci zaútočily z několika směrů. Obrana ovšem blížící se letouny včas zpozorovala a Němcům se podařilo zasáhnout pouze několik spojeneckých plavidel. Jeden z velitelů obranných lodí, Jack Broome, si tehdy poznamenal do svého deníku: „… za předpokladu, že nám vystačí střelivo, se PQ 17 může dostat kamkoliv.“

Dostupné zpravodajské informace a neznalost polohy bitevní lodě Tirpitz přesvědčily spojeneckou admiralitu, že se německá Kriegsmarine chystá v noci ze 4. na 5. července k útoku. Admirál Louis Hamilton signalizoval Jacku Broomeu, že německá plavidla jsou jistě již blízko, přestože je nezaznamenala ani spojenecká letadla, ani válečné lodě. Rozkazy z Londýna zněly jasně: „NALÉHAVÉ – Kvůli hrozbě přítomnosti hladinových plavidel je konvoj rozptýlen a takto pokračuje do ruských přístavů. VELMI NALÉHAVÉ – Rozptylte konvoj.“ 

Velitel Jack Broome zprávy okamžitě předal nedůvěřivým posádkám dopravních lodí. Do Archangelsku a Murmansku měly postupovat nezávisle na ostatních plavidlech. Doprovodné obranné lodě rozdělil na dvě skupiny. Slabé a pomalé korvety poslal taktéž směrem do Archangelsku. Torpédoborcům pak nařídil stáhnout se ke křižníkům admirála Louise Hamiltona, se kterými budou společně čelit útoku německých hladinových plavidel.

Následující červencové dny ukázaly, jak hluboce se spojenečtí velitelé mýlili. Rozptýlené dopravní lodě se staly snadným cílem pro německé letectvo a ponorky. Bitevní loď Tirpitz se ke konvoji vůbec nedostala a 5. července pouze krátce vyjela z přístavu. Z 35 lodí, jež opustily islandský přístav Hvalfjord, bylo 23 potopeno. Na jejich palubách se nacházelo přes 3000 automobilů, asi 400 tanků a okolo 200 letadel. Stalin následně obvinil královské námořnictvo ze zbabělosti a opuštění konvoje. Obranný doprovod ovšem sotva mohl bránit jednotlivě plovoucí lodě, jež uposlechly rozkaz rozptýlit konvoj.