Poslední česká královna? Zemřela v roce 1989, koruny se nechtěla jen tak vzdát

Budoucí manželka posledního rakouského císaře, českého a uherského krále Karla I. Habsburského, se narodila dne 9. května roku 1892 ve Villa Pianore u Luccy v Itálii jako dcera posledního vládnoucího vévody Roberta Braganca. Celé její jméno je poněkud dlouhé – zní Zita Maria della Grazie Adelgonda Micaela Raffaela Gabriella Giuseppina Antonia Luisa Agnese, Principessa di Borbone di Parma. Jméno Zita jí rodiče dali podle toskánské světici, která žila ve 13. století.

Zita Bourbonsko-Parmská vyrůstala částečně v Itálii a Dolním Rakousku, kde rodina vlastnila zámek ve Schwarzau. Právě zde strávila šlechtična většinu svého dětství a dospívání, pouze zimu rodina většinou trávila v Itálii. Právě v Dolním Rakousku se Zita již v dětství seznámila se svým budoucím manželem, Karlem I. Habsburským. Jeho rodina totiž vlastnila zámek, který se nacházel v blízkosti Schwarzau. K dalšímu setkání budoucího manželského páru došlo až v roce 1908 ve Františkových Lázních. Právě zde se do sebe měla dvojice zamilovat.

Karel si vybral vhodnou partnerku pro manželství, protože Zita měla pro Habsburky vhodný původ.  Pocházela totiž z vládnoucího italského rodu, dostalo se jí dobrého a kvalitního vzdělání. Jejich sňatku tak nestálo nic v cestě. Dne 13. června roku 1911 se oznámilo zasnoubení Karla a Zity rakouskému císařskému dvoru. Dne 21. října 1911 se pak pár vzal na zámku Schwarzau. Slavnostního svatebního přípitku se tehdy ujal jednaosmdesátiletý rakouský císař František Josef. V listopadu 1912 se manželům narodil první potomek, syn Ota František Josef. Celkem měl pár později osm dětí. Od roku 1913 rodina bydlela na zámku Metzendorf ve Vídni-Meidlingu.

Dne 28. června 1914 rodinu zasáhla zpráva o atentátu v Sarajevu na Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku Žofii. Když začala první světová válka, Karel velel rakouské armádě v Jižním Tyrolsku. Zita tehdy prožívala velmi těžké období, protože část jejích příbuzných bojovala na rakouské straně a část na straně protivníků. Na Italku Zitu začali někteří pohlížet skrz prsty.

Když dne 21. listopadu 1916 zemřel císař František Josef na zápal plic, stal se Karel následníkem trůnu. Slavnostní korunovace Karla a Zity se konala 30. prosince téhož roku, kdy se pár stal králem a královnou Uherska. Tehdy se také začala projevovat energičnost, houževnatost a cílevědomost Zity. Aktivně se po boku manžela zapojovala do politického života. Během války se také věnovala charitě a navštěvovala zraněné vojáky v nemocnicích. V roce 1917 se o Zitě začalo hovořit jako o zrádkyni z Itálie, která ovládá svého muže. O rok později se začala Karlova říše rozpadat. Pár doufal, že alespoň v Rakousku bude zachována monarchie.

Ovšem i zde byl císař nucen, aby se vzdal vlády. Právě tehdy prý měla neústupná Zita prohlásit, že je nemožné, aby císař a král abdikoval a raději měla i s manželem zemřít, než aby se vzdali vlády. Karel I. Habsburský se 11. listopadu 1918 vzdal sice účasti na státních záležitostech, ovšem neabdikoval a nevzdal se trůnu. Od roku 1919 byl nucen manželský pár žít ve švýcarském exilu, kde se stále pokoušel navázat na tradici monarchie. Zita se nechtěla za žádnou cenu vzdát. Všechna snaha však byla marná. Karel I. Habsburský 1. dubna roku 1922 zemřel na zápal plic.

Zita tak zůstala sama se svými dětmi. Díky své povaze dokázala čelit finančním problémům, zajistit svým dětem kvalitní vzdělání. Od smrti svého manžela chodila už do konce života oblečená v černých šatech. Stále vytrvávala ve svém úsilí a snažila se obnovit monarchii, ovšem bez úspěchu. Začala totiž druhá světová válka. V roce 1940 odešla Zita se svou rodinou do Kanady. Až roku 1953 se vrátila do Evropy, kde žila nejprve v Lucemburku a poté ve Švýcarsku. V roce 1982 se mohla vrátit do Rakouska.

Roku 1989 onemocněla Zita zápalem plic, kterému 14. března podlehla. Dne 1. dubna 1989 se konal slavnostní pohřeb ve Vídni. Místem jejího posledního odpočinku se stala Císařská hrobka na Neuer Markt ve Vídni, kde je pohřbeno 146 členů habsburského rodu. Srdce poslední české královny je pak uloženo ve švýcarském klášteře Muri, kde je umístěno i srdce Karla I. Habsburského.