Hitler nefascinoval jen lůzu? Žák vlivného filozofa z Moravy má dodnes škraloup

Když se Hitler v lednu 1933 dostal k moci, začal provádět klasické politické čistky diktátorů, přičemž prvním cílem byly samozřejmě univerzity. Už v dubnu 1933 odvolal rektora Freiburské univerzity von Mollendorffa, přičemž pro zdůvodnění tohoto kroku posloužil zákaz vylepování antisemitských plakátů na univerzitě. Na doporučení odcházejícího rektora byl potom jako jeho nástupce zvolen filozof Martin Heidegger, který krátce po svém zvolení vstoupil do Hitlerovy NSDAP.  

Nový rektor ale antisemitské plakáty odmítl také a nedovolil ani veřejné pálení knih židovských autorů, podobně se bránil i některým dalším křiklavým výstřelkům nacistického režimu. Na druhou stranu nacismus a některé prvky jeho ideologie podporoval, jak je zřejmé mimo jiné z jeho slavnostní řeči při jmenování do funkce. Také se přímo podílel na zavádění nacistické reformy vzdělání, tzv. konzervativní revoluci. Potlačoval také jakékoli veřejné projevy odporu proti vládní moci na univerzitě.

Heidegger poslal vedení strany několik zpráv, které některé z jeho kolegů označovaly jako nedostatečně oddané režimu či přímo jeho odpůrce, což  některé z nich stálo pozice na univerzitě. Jindy se zastal několika židovských kolegů, kteří měli být vyhozeni z rasových důvodů, a to i přesto, že sám Heidegger zaváděl předpisy proti židovským a marxistickým studentům – ti neměli nadále dostávat stipendia ani zastávat jakékoli pozice, které by je stavěly nad pravé árijce. Asi nejslavnějším případem je Heideggerův vyhazov jeho vlastního učitele, Edmunda Husserla. Ten byl původem německý žid z moravského Prostějova a řadí se tak nejznámějším (a nejopomínějším) myslitelům narozených na území Česka. Pro svůjžidovský původ byl vyhozen z univerzity a zbaven privilegií emeritního profesora. Jenomže předpisy, které Husserlovo propuštění nařizovaly byly schváleny už před zvolením Heideggera na pozici rektora, jeho předchůdcem von Mollendorfem. Ale každopádně zůstává pravdou, že se Heidegger svého učitele poté stranil. Nedostavil se na jeho pohřeb a z dalšího vydání svého díla Bytí a Čas dovolil odstranit věnování Husserlovi (přesto ale ocenění Husserlových myšlenek zůstalo v poznámce na začátku knihy).

Ať už to bylo nakonec jakkoliv, na pozici rektora univerzity vydržel pouze jeden rok, poté byl nucen odstoupit. Sám Heidegger později tvrdil, že to bylo proto, že odmítl propustit 2 děkany univerzity, ovšem o tom se nedochovaly přesvědčivé důkazy. Proto se někteří historici domnívají, že to bylo spíš proto, že Heideggerův pohled na nacionální socialismus nevyhovoval některým stranickým představitelům.

Každopádně i po propuštění zůstal členem NSDAP a pracoval v komisi filozofie práva při německé Akademii. Přitom s akademií byly konzultovány například i Norimberské rasové zákony z roku 1935, takže nacismu se rozhodně nezřekl. Ve svých přednáškách a spisech se také k nacismu několikrát vyjadřoval, ovšem velmi ambivalentně a neurčitě, podle úhlu pohledu to lze vykládat jako jasnou podporu nacismu, nebo jako skrytou a rafinovou kritiku režimu zabalenou do povinných prorežimních frází.

Přestože většina studentů se Heideggera během denacifikačních procesů po 2. světové válce zastala (mezi nimi byl i český filozof Jan Patočka, strůjce charty, který zemřel v komunistickém vězení nebo Heideggerova židovská studentka a milenka, která se proslavila filosofickým zkoumáním totalitních ideologií Hannah Arendtová), Heidegger nemohl do roku 1951 vyučovat na univerzitě. Z velké části patrně proto, že nikdy zřetelně a veřejně neodsoudil nacistickou ideologii.

Podle některých badatelů Heidegger i po druhé světové válce podporoval ideu nacionálního socialismu, svědčí o tom i řada výroků z jeho filozofického deníku, kde vyslovuje některé antisemitské myšlenky, například o světovém spiknutí židovsta. Přesto ale patrně nesouhlasil s pojetím a uplatněním narodního socialismu u Hitlera a jeho spolupracovníků. Podle některých interpretů byl zastáncem „jiného (dobrého) národního socialismu“, ovšem je otázkou jestli jakákoli ideologie se společnými kořeny s Hitlerovým nacismem může být označena jako dobrá, nebo alespoň nezávadná.