Psychopat a fanatik? Jaký byl následník trůnu František Ferdinand d'Este

"Musel to být psychopat...". I takové názory je možné slyšet od návštěvníků zámku Konopiště, když prochází Velkou loveckou chodbou jižního křídla. Jeho lovecká vášeň byla jistě výsadní, možná až fanatická, ovšem obrázek posledního konopišťského pána nevykresluje zcela věrohodně.

František Ferdinand d’Este, celým jménem František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria arcivévoda Rakouský-Este, se narodil 18. prosince 1863 v rakouském městě Štýrský Hradec. Jeho otcem byl Karel Ludvík, rakouský arcivévoda a mladší bratr císaře Františka Josefa I., jeho matkou byla Marie Annunciata, dcera bourbonského krále Ferdinanda II. 

Narodil se jako malé, křehké miminko. Jeho matka Marie Annunciata k němu kvůli špatnému zdravotnímu stavu chovala chladný vztah, více upřednostňovala jeho bratra Otu. Kvůli porodům a své nemoci, konkrétně tuberkulóze, zemřela, když bylo Františkovi 8 let. O dva roky později si jeho otec domů přivedl novou manželku, mladičkou osmnáctiletou Marii Terezii, portugalskou princeznu, která více než matkou byla Františkovi Ferdinandovi přítelkyní. Všem dětem, vlastním i nevlastním, věnovala veškerou péči a hluboký vztah. Toto až přátelské propojení a cit bylo důležitou oporou pro Františka Ferdinanda během celého jeho života. Ale přece se mnohé těžkosti a snad i křivdy z jeho dětství na jeho osobnosti podepsaly. Je k tomu nutné přičíst fakt, že coby Habsburk byl vychováván i v určité auře výjimečnosti, což se však týkalo všech členů vládnoucího rodu. 

Dostalo se mu přísné výchovy, jež byla běžná pro habsburské arcivévody s důrazem na historii, formování morálního profilu dítěte a vojenské znalosti. Ve věku 15 let vstoupil do armády. Ta byla jeho velkou vášní, dalo by se říci, že jednou z největších. Tvrdě pro armádu prcoval a snažil se ji modernizovat. V rámci své vojenské vášně se značně vypracoval. Od poručíka 32. pěšího pluku až po vrchního inspektora rakousko-uherských ozbrojených sil. 

Vedle zájmu o historii, ve které se zajímal především o středověké hrady, rostla už od dětství jeho záliba v lovu, která ho později dosti profilovala. Právě lov se už během jeho dospávání stal výsadní zálibou. První trofeje, kterými vyzdobil svůj nový lovecký zámek Konopiště po roce 1887, byly z doby, kdy mu bylo 18 let. Od té doby, až do času smrti v roce 1914, byla vedena přesná evidence jeho úlovků pomocí tzv. střeleckých listů. K jeho zálibě ho jednak vedla celkově lovecká chuť, ale jistě také určité osobností rysy. Ty vyplynuly i z dalších negativních životních zkušeností a zážitků. Během těžkých bojů o jeho lásku a sňatek s milovanou Žofií Chotkovou, i později, kdy byl vystavován neustálým nepříjemnostem a tlakům, poskytoval mu lov jedinečnou možnost tyto komplexy ventilovat. Je pravdou, že lov byl v tehdejších dobách zkrátka zábavou, kterou se bavili všichni příslušníci šlechty. U Františka Ferdinanda však dosahovala již fanatických hranic. I tak je možné si vysvětlit, že od svých 18 do 50 let, tedy za dobu 32 let, dokázal podle evidence ulovit 274 889 kusů zvěře.

Třetí velkou a dobře známou zálibou Františka Ferdinanda bylo sběratelství. Umění měl rád, byť preferoval především umění středověku a nechal se okouzlit i uměleckými kýči. Do svých sbírek shromažďoval snad vše, co mu přišlo pod ruce. Částečně se jednalo o zděděné kolekce, například obrazů či slavné sbírky zbraní a zbroje, které instaloval na Konopišti ve zbrojnici. Nejproslulejší pak byla jeho kolekce svatých Jiříků. Do osobnosti tohoto křesťanského světce se František Ferdinand někdy přímo stylizoval. Pro sbírku sv. Jiříků dokonce na Konopišti vybudoval muzeum, kam kolekci původně čítající necelých 4000 kusů instaloval. Dodnes se jich dochovalo přibližně 1500 kousků.

Méně známou, ovšem též velmi významnou zálibou Františka, bylo zahradničení a zvelebování okolí zámku a kladl na to patřičný důraz. Nešlo ale jen o najímání vyhlášených a zkušených odborníků, ale i osobní angažování. Sám se podílel na zakládání mnoha okrasných záhonů kolem zámku. Dobře věděl, jaké mají rostliny nároky na stanoviště, půdu a vláhu. Značně se podílel i na rozložení Růžové zahrady, přičemž růže měl, stejně jako jeho žena, ve značné oblibě. Svou zálibu v zahradničení, které měl opět jako prostředek odpočinku, uplatňoval i ve sklenících s tropickými rostlinami. Péče o ně vyžadovala značný cit, který František Ferdinand měl, byť jej šetřil právě sem a hlavně pro svoji milovanou ženu a rodinu. Nikoliv lov, ale právě jeho rodina - milovaná Žofie a tři děti - byla jeho největší zálibou a vášní, které se snažil věnovat veškerý svůj volný čas a  i přes různé státnické povinnosti a jeho workoholismus pro něj byla na prvním místě.