Den, kdy se Hitler vydal dobýt sladkou Francii? Tažení nacistů na západ začalo 10. května 1940

Němci museli samotný plán úderu přepracovat. Letadlo s původním plánem totiž na začátku roku omylem přistálo v Belgii a ten dostal se do rukou spojenců.

S novým návrhem přišel Erich von Manstein. A byl to plán, který dosavadní válečnictví postavil na hlavu. Počítal s klamnou invazí Němců do Belgie a Nizozemí. Britové a Francouzi měli ve snaze pomoci Belgičanům a Nizozemcům vyjít ze svých silných obranných pozic.

Německé armády „dobývající“ obě země se měly dát na fingovaný útěk a vlákat Spojence co nejhlouběji, a v co největší síle na území obou států. Ve chvíli, kdy budou Spojenci co nejdále na území Belgie a Nizozemí, měly další německé armády překročit, jak si mysleli francouzští velitelé, „pro moderní techniku nepřekročitelné“ Ardeny, a vydat se na rychlý postup k Severnímu moři.

Německé síly měly obklíčit jádro Spojeneckých sil na malém území Belgie, Nizozemí a časti Francie. „Ustupující“ německá armáda se měla otočit a francouzské a britské armády rozdrtit. Zcela mimo hru měla zůstat Maginotova linie. Dobytí zbytku Francie již mělo být hračkou.

Spojenecké armády měly nad Němci papírovou převahu. Spojenci mohli nasadit do boje 3 300 000 mužů, s téměř 14 000 děly a 4000 tanky. Německá armáda měla 3 350 000 mužů. Mohla nasadit do boje jen zhruba 7300 děl a 2445 tanků. V čem měli Němci absolutní převahu, bylo letectvo. Proti jejich 5600 strojům stálo jen 2900 strojů spojeneckých.

I přesto že, měli mít Spojenci převahu či alespoň měly být síly vyrovnány, ve skutečnosti na tom byli Němci daleko lépe. Jejich armáda byla lépe organizovaná a například Němci soustředili své tanky do obrněných divizí, zatímco Spojenci je měli rozptýlené mezi pěchotu. Mnohé spojenecké zbraně také pamatovaly první světovou válku, zatímco Němci měli ty nejmodernější.

Samotná operace začala obsazením Lucemburska již 9. května v noci. Nad ránem odstartovalo několik jednotek německých výsadkářů. Jejich úkolem byl například obsadit Haag a zajmout nizozemskou vládu a královnu, zabránit zničení rotterdamských mostů nebo dobýt významnou belgickou pevnost Eben Emael.    

Do obou zemí se začala valit brzy po výsadkářích německá armáda. Francouzi a Britové zareagovali přesně, tak jak von Manstein předpokládal.  Spojená britsko-francouzská armáda pod velením generála Maurice Gamelin vyrazila vstříc Němcům do Belgie.

Rozhodující den nastal 13. května 1940. Tři divize pod velením Heinze Guderiana dostaly rozkaz překročit u Sedanu řeku Maasu. Německé velení vybralo nejideálnější místo. Sedan střežila 55. pěší divize francouzské armády. Ta byla složená ze záložníků. Po několikahodinovém bombardování se Francouzi dali na úprk. Cesta byla pro Němce volná a pád Francie prakticky neodvratný.