Slepé střevo není jediné. V těle máme devět věcí, které vůbec nepotřebujeme

Dorsa Amir je evoluční antropoložka, která pracuje na pracovišti v Boston College. Pro části našeho těla, které v průběhu milionů let ztratily svůj původní význam, používá termín „evoluční zbytky“. Devět takových „zbytků“ představila listu Business Insider.

Každého pravděpodobně ihned napadne slepé střevo. Tento dnes již neužitečný orgán dříve umožňoval našim prapředkům trávit rostliny, které byly bohaté na celulózu. Na jeho funkci je dodnes závislá celá řada živočichů. Ne však lidé.

„S tím, jak jsme začali přecházet na bohatší stravu a zaměřovat se na maso, jsme najednou nepotřebovali superdlouhý a komplikovaný střevní trakt,“ vysvětluje antropoložka. Nové výzkumy nicméně naznačují, že ve slepém střevě žije mnoho prospěšných bakterií.

Dalším příkladem nepotřebného kusu v našem těle je sval palmaris longus. Ten vede od zápěstí k lokti a zhruba 10 % lidské populace ho vůbec nemá. Pro naše předky býval důležitý, protože jim umožňoval lépe šplhat po stromech. „Už je to dlouho, co pro nás byl skutečně užitečný,“ komentuje s nadsázkou Dorsa Amir fakt, že naši předchůdci přešli k vzpřímené chůzi zhruba před 3,2 miliony let.

Pokud je lidem zima, většinou jim naskočí takzvaná „husí kůže“. Za tento fenomén mohou svaly nazývané „arrector pili“. Dříve tyto svaly pomáhaly lidská těla izolovat. S tím, jak jsme přišli o velkou část ochlupení, však ztratily svoji primární funkci.

Z dětství si určitě mnoho z nás pamatuje, jak je bolestivé narazit si při pádu kostrč. I ta je přitom v našem těle zbytečná. Dodnes se u lidských embryí mezi pátým a osmým týdnem vyvine ocas, který většinou zase zmizí. Právě jeho zbytek tvoří kostrč. Ocas pomáhal našim prapředkům v mobilitě. S tím, jak se začali pohybovat vzpřímeně, však jeho význam klesal, až postupně zanikl.

Takzvané aurikulární svaly jsou dalším sirotčím pozůstatkem evoluce. Kontrolují vnější, viditelnou část našeho ucha. Ostatní savci je běžně využívají, aby lépe zachytili kořist nebo blížící se hrozbu. Lidem však stačí dostatečně pohyblivý krk, díky němuž mohou celou hlavu natočit požadovaným směrem.

Další nepotřebný sval, nazývaný pyramidový, se nachází v dolní části našeho břicha. Je považován za pozůstatek svalu, který u vačnatců pomáhal napínat přední stěnu vaku. Pro lidi však nemá žádný význam, což dobře dokumentuje fakt, že zatímco někteří lidé mají hned dva tyto svaly, až 20 % lidstva nemá žádný.

Bradavky mají u žen naprosto zřejmou funkci. Jejich prostřednictvím mohou matky kojit své děti. U mužů však žádnou roli nehrají. Vědci tento fakt vysvětlují poměrně jednoduše. Lidský plod se nejprve vyvíjí stejným způsobem, teprve v určité fázi se v důsledku působení hormonů u mužů vyvinou pohlavní orgány. Bradavky se však vyvinou ještě předtím a zůstávají proto oběma pohlavím. Pokud jsou muži vystaveni vysokým dávkám hormonu prolactin, může i u nich docházet k laktaci.

Plica semilunaris, někdy také označovaná jako „třetí víčko“, je zase spojivková řasa ve vnitřním koutku našeho oka. Jedná se o pozůstatek mžurky nebo membrány, která některým živočichům pomáhá chránit oči. Touto ochranou disponují například ptáci nebo ještěři, ale i někteří savci. „Není úplně jasné, proč je lidé nemají,“ vysvětluje Dorsa Amir. V říši primátů je tato mžurka poměrně vzácná, z čehož vědci vyvozují, že jsme o tuto část oka museli přijít již velmi dávno.

V neposlední řadě my lidé disponujeme čelistmi, které jsou pro náš dnešní způsob života zbytečně silné. Potrava, kterou se živíme, je často vařená a měkká, a proto se zmenšily i naše čelisti. V důsledku toho nicméně občas trpíme problémy se zuby moudrosti, které se do nich pořádně nevejdou.