Buteflika popáté, nebo chaos? Alžírsko je jako lahev nitroglycerinu

Znali jenom Butefliku a jeho klan

Nyní to vypadá, že Buteflika je synonymem chaosu. Buteflika a chaos. Alžírsko prostě již nevěří tomu, že by tomu mohlo být tak, jak by si režim v oficiálních vystoupeních přál. Buteflika jako záruka návratu k „letům olova" prostě nakonec unavil. „Řeči o propasti mezi lidem a elitami jsou nyní v móde. A v Alžírsku to vypadá, že jsou mnohem více na pořadu dne," píše Arnaud de la Grange. 

V současném odporu jde zejména o odmítnutí „nesnesitelné perspektivy", že by tento „zkamenělý režim" měl být dalších pět let u moci, zatímco země je v odstávce.

„Zděšení z občasné války již nefunguje. Nebo jinak. Mladí Alžířané nepoznali černé desetiletí, strach a masakry. Naopak, nepoznali nic jiného než Abdelazíze Butefliku a jeho klan..." soudí Le Figaro. „Sociální sítě jim otevřely nová zorná pole. Mysleli jsme, že jsou pasivní, ale oni se dnes zvedli," dodává. Režim podle autora editorialu zatím nastavuje ulici záda, v očekávání, že „horečka opadne".

 A že možná, tato další voličská aféra zase pro jednou projde, ještě jednou. „Ale nic neříká, že by se vlna protestů nemohla proměnit ve vzedmutí, jež by mohlo zemi překlopit do nejistoty, nebo přímo násilí," uvažuje editorialista. Nikdo nemůže říct předem, kam až půjde půjde toto „alžírské jaro". 

Alžírsko je jako lahev nitroglycerinu

V Paříži se ale na to dívají pozorně. Pokud by totiž krize vyhřezla, riskuje Francie to, že se dostane do diplomatických potíží. „S alžírskou složkou se zachází jako s lahví nitroglycerinu," míní list. „Zdroje znepokojení jsou mnohé. Vychýlení směrem do propasti by mohlo vyprovokovat imigrační vlnu a napětí v komunitě alžírského původu ve Francii," varuje editorial. Alžírský spisovatel Boualem Sansal již na to na stránkách Le Figara upozorňoval dříve.

„Aniž bychom předpovídali apokalypsu, měli bychom si uvědomit dvě věci: geografickou a lidskou blízkost obou zemí. Alžírské trhliny a otřesy procházejí celým Středomořím," uzavírá Arnaud de la Grange v editorialu listu Le Figaro.