Dokumenty dokazují fiasko USA: Plán se Severní Koreou se nepovedl

Situace se Severní Koreou se dostala na kritickou úroveň, blikala pomyslná červená světla. Ministerstvo zahraničí, Ministerstvo obrany a Bílý dům byly stále více přesvědčeny, že Severní Korea tají Mezinárodní agentuře pro atomovou energii svoje zásoby plutonia, nebo se pokusí rozvrátit mezinárodní společenství, zatímco si bude dělat zásoby jaderného materiálu pro válečné účely.

Motivy Číny, největšího obchodního partnera Pchjongjangu, nebyly jasné - přidaly další komplikace do už tak komplikované situace.

Doba, o které je řeč, není dnes. Jedná se o roky 1991 a 1992, kdy se vláda amerického prezidenta George Bushe staršího snažila najít způsob, jak vyřadit na Korejském poloostrově jaderné zbraně a jak kontrolovat v tomto směru Pchjongjang.

Díky americkému Archivu národní bezpečnosti jsme se minulý týden mohli seznámit s více než tucty dokumentů o jaderné problematice Severní Koreji z éry Bushe staršího, které demonstrují, kterak se administrativní úředníci marně snaží dospět ke konsenzu, jenž by zabránil tomu, aby se Pchjongjang stal jadernou velmocí.

Dokumenty také ukazují, jak málo se změnila americká rétorika v diskuzi o Severní Koreji za posledních 25 let. Argumenty, politické návrhy a další poznámky, které vycházely z úst amerických představitelů, se prakticky v ničem neliší s dnešní politikou Donalda Trumpa. Pokud by někoho napadlo škrtnout jména tehdejších politiků, kteří o problematice diskutovali, a doplnit jména dnešních, těžko byste poznali rozdíl.

Tehdy, stejně jako dnes, měly Spojené státy jediný cíl - kompletní a ověřenou denuklearizaci Korejského poloostrova. "Jaderné zbraně v severokorejských rukou jsou nepřípustné," píše se v memorandu Ministerstva pro národní bezpečnost v březnu 1992. Pětadvacet let poté se americká pozice příliš nezměnila - posuďte sami. "Neumím si představit situaci, za které by Spojené státy přijaly KLDR jako jadernou velmoc," řekl koncem října tohoto roku Ministr obrany USA Jim Mattis.

Stejné je to i se sankcemi - Bílý dům před 25 lety věřil, že kombinace ekonomického nátlaku a diplomatické angažovanosti podporované spojenectvím USA a Jižní Koreji přiměje Severní Koreu k rozumu a přistoupí na podmínky Spojených států. Pentagonské dokumenty ze srpna a září 1991, které shrnují základní pozice USA a Jižní Koreji, by se daly směle označit za politiku vlády Donalda Trumpa.

A stejně jako dnes i tehdy si mohli vysocí Američtí představitelé žehlit vrásky z toho, že se jim plán nepovedl. V roce 1992 byla hlavní překážkou pro vyřešení krize odlišná stanoviska dvou amerických ministerstev. Zatímco Ministerstvo zahraničních věcí chtělo oboustranný dialog, aby se dospělo k normalizaci situace v Pchjongjangu, Ministerstvo obrany chtělo tento dialog zrušit. Pentagon totiž nemohl unést pomyšlení na to, že se USA paktuje s diktátorským režimem, který pravidelně porušoval svoje sliby.

Stručně řečeno - vypjatá situace na Korejském poloostrově v otázce jaderných zbraní trvá už téměř 30 let. Za tu dobu ani Spojené státy, ani Severní Korea, ani Čína jako prostředník nezměnily svoji rétoriku. 

Hlavním rozdílem mezi tehdejší a dnešní situací je ten, že dnes se nejedná o to, aby se Severní Korea vzdala jaderného materiálu, ze kterého by mohla vyrobit jaderné zbraně. Dnes je celá diskuze o jaderných zbraních, které KLDR vyrobila a pravidelně je testuje. To je jedinou překážkou pro Spojené státy, aby si poradili s vůdcem Severní Koreje Kim Čong-unem jako předtím s Muamarem Kaddáfím nebo se Saddámem Husajnem.

Podle odborníka na obranu a vojenství Daniela DePetrise je nyní, po 25 letech stejných požadavků a neúspěchů v jednání, potřeba konečně změnit Americkou politiku týkající se Severní Koreje. Čím déle budou političtí lídři USA věřit, že je denuklearizace KLDR možná, tím déle potrvá Spojeným státům k vytvoření účinné strategie proti Severní Koreji, která může zahrnovat praktiky z doby Studené války.

Jestliže tehdy proti sobě stály dvě jaderné mocnosti a Sovětský svaz i USA na sebe navzájem mířily tisíci raket, dnes stojí proti USA zchudlá rodinná firma, jejíž úspěch je posuzován podle toho, jestli Kimově podnikání "nesvítí červená".