Jak vypadá atomový arzenál Washingtonu? Jaderná triáda pomalu zastarává

Jaderná triáda vznikla v průběhu studené války, kdy se stala základem doktríny „vzájemně zaručeného zničení“ (MAD). Pro americké vojenské stratégy bylo důležité zajistit, že se nepříteli (primárně Sovětskému svazu), nevyplatí na USA zaútočit, protože by byl sám zničen.

Postupně tak byly vyvinuty tři způsoby, kterými bylo možné jaderné zbraně použít. Nejprve mohly být bomby shazovány pouze z letadel, jako tomu bylo u obou zbraní shozených na Japonsko na sklonku druhé světové války. Letadla byla primárním nosičem, dokud technologických pokrok neumožnil vznik mezikontinentálních balistických raket a jejich vyzbrojení jadernými hlavicemi. Poslední složka triády byla přidána v 60. letech, kdy byly vyvinuty ponorky poháněné jaderným pohonem.

Každá ze složek měla své výhody i nevýhody, dohromady však tvořily síť, kterou nebylo možné zlikvidovat preventivním útokem a tudíž zajišťovala možnost odvetného úderu. Právě na tomto předpokladu stála doktrína MAD. Strategické bombardéry například mohly nést více bomb najednou a zaútočit postupně na několik cílů. Byly také přesné a mohly být v případě falešného poplachu odvolány. Nevýhodou bylo, že byly ve svých hangárech snadno zranitelné a při misi hrozilo jejich sestřelení.

Mezikontinentální rakety (ICBM) byly také přesné a ze svých sil, kde byly umístěny, mohly zasáhnout cíle podstatně rychleji. Teoreticky tak mohly zničit i odpalovací místa nepřítele. Jejich pevné umístění je na druhou stranu dělalo jasným cílem případného nepřátelského útoku.

Ponorky, které mohly díky jadernému pohonu zůstat pod hladinou dlouhé měsíce, bylo zase velmi obtížné zaměřit a zničit. Byly také vybaveny raketami s jadernými hlavicemi, a mohly tak nepřítele zasáhnout i v případě, že by byly Spojené státy zničeny náhlým útokem. První typy raket pro ponorky měly nicméně jen krátký dostřel a nebyly zdaleka tak přesné, jako v silech umístěné rakety. Posádce také hrozilo riziko ztráty spojení s Washingtonem.

Ve své době měla tedy každá ze složek, přinejmenším z hlediska vojenských stratégů, své opodstatnění. Nyní však všechny zastarávají a jejich modernizace si vyžádá masivní investice. Podle serveru Popular Mechanics chce Pentagon nahradit bombardéry B-2, ponorky třídy Ohio i rakety Minuteman III. Program nového strategického bombardéru B-21 si vyžádá odhadovaných 97 miliard dolarů, zatímco moderní rakety GBSD by měly stát zhruba 100 miliard. Nové ponorky pak přijdou americkou pokladnu na 128 miliard.

Vyplatí se však Washingtonu takové finanční prostředky investovat? Kyle Mizokami pro Popular Mechanics zpochybňuje nutnost vlastnit všechny složky triády. Například mezikontinentální rakety, které měly své opodstatnění v přesnosti a dostřelu, dnes již mohou být efektivně zastoupeny střelami umístěnými na ponorkách.

Mizokami vidí jako příklad Čínu, která soustředí většinu svých jaderných kapacit na ponorkách a raketách. Nijak výrazně však svůj arzenál 280 zbraní nerozšiřuje, protože je jeho „odstrašující kapacita“ i tak dostatečně zaručena. Velká Británie se dokonce spoléhá pouze na svoje ponorky a podobná je situace i ve Francii. Pokud by Američané ušetřili za modernizaci přinejmenším jedné ze složek jaderné triády, mohli by tyto peníze využít například na posílení konvenčních vojenských kapacit.