ROZHOVOR | Biden chaotickou Ameriku uklidní, Trump pomocí žalob volby nezvrátí, říká pro EZ Klvaňa

Jeho pohled na poraženého amerického prezidenta Donalda Trumpa je kritický. Bývalý mluvčí Václava Klause Tomáš Klvaňa se domnívá, že úřadující hlava státu bude dělat problémy při předání moci. „Potíže už začal dělat v době, kdy neuznal porážku, přestože dosažený rozdíl je víceméně jasný. Šance, že by se Trumpovi podařilo někde výsledek pomocí žalob zvrátit, je v podstatě nulová.“

Amerikanista tvrdí, že Trump může komplikovat takzvané období přechodu, kdy nastupující hlava státu jmenuje před svou inaugurací 20. ledna tým, který pak spolupracuje s dosavadním Bílým domem. „Dochází tak k řadě jednání, brífinků či informací. A právě při těchto schůzkách může Trump dělat těžkosti. Na druhou stranu je výhodou, že Joe Biden byl osm let viceprezidentem, a tak Bílý dům zná dokonale, ví, jak systém funguje. A proto jeho znalosti novému týmu ušetří řadu problémů, s nimiž by si nemusel umět hned poradit,“ míní bývalý žurnalista.

Hostující profesor na pražské New York University se v pohledu na Bidena rozchází se svým bývalým šéfem Václava Klause. Exprezident budoucího nájemce Bílého domu považuje za starou strukturu. S tímto postojem by se podle Klvani dalo souhlasit pouze v kontextu Bidenova působení ve vrcholné politice, do níž vstoupil počátkem sedmdesátých let. „Jinak ne. Amerika po chaotické i nebezpečné periodě Donalda Trumpa potřebuje nějaké uklidnění. A Joe Biden je právě v této situaci naprosto ideálním kandidátem pro zklidnění země. Je umírněný, středový, uvážlivý institucionalista,“ soudí Klvaňa, který rovněž přednáší na Katedře severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kterou rovněž absolvoval.

Držitel doktorátu v teorii komunikace na University of Minnesota v rozhovoru pro EuroZprávy.cz upozorňuje, že Trump byl po celou dobu svého čtyřletého prezidentování neoblíbeným prezidentem, jak dokazují průzkumy veřejného mínění. „Mohl se opřít jen o své tvrdé voličské jádro, a tak je logické, že vyhrát nemohl.“ Odborník na USA upozorňuje, že úřadující šéf Bílého domu nebyl takový odpůrce totalitních režimů, jak si mnozí myslí. „Ukazoval se a kamarádil se s lidmi, jako je severokorejský vůdce Kim Čong Un, což je představitel nejtotalitnějšího režimu na světě. Naprosto nekompetentně vedl celou politiku vůči KLDR. Kim Čong Unovi vysloveně daroval dva summity, aniž by komunistický vůdce byl přinucen udělat nějaké ústupky,“ argumentuje Tomáš Klvaňa, který Trumpa označuje za proputinovského stoupence.

PORAŽENÝ MŮŽE KOMPLIKOVAT PŘEDÁNÍ BÍLÉHO DOMU

Pane doktore Klvaňo, co vás jako amerikanistu nejvíce překvapilo na letošních prezidentských volbách?

Uplynulé volby byly velmi zvláštní v tom, že je mohl těsně vyhrát Donald Trump anebo výrazně v nich triumfovat Joe Biden. Nečekal jsem, že by bylo vítězství historicky ohromné. Ale predikoval jsem, že ve státech jako je Michigan, Penslyvánie a Wisconsin vyhraje Biden s větším náskokem. Průzkumy veřejného mínění mu během celého roku zde stabilně přisuzovaly vítězství o osm i více procent a nakonec výsledky v těchto oblastech se budou pohybovat do jednoho procenta. Musím tedy říci, že těsné vítězství demokratického kandidáta ve zmíněných státech mě překvapilo.

Myslíte si, že bude Donald Trump v následujících jedenácti týdnech, které zbývají do inaugurace nového prezidenta, dělat výrazné problémy? Hrozí, že by nedošlo k hladkému předání Bílého domu?

Potíže už začal dělat v době, kdy neuznal porážku, přestože dosažený rozdíl je víceméně jasný. Šance, že by se Trumpovi podařilo někde výsledek pomocí žalob zvrátit, je v podstatě nulová. Otázkou je, jak dlouho jeho postoj bude pokračovat. Zajímavé je, že už i jeho nejbližší poradci se mu snaží vysvětlit, jak je situace pro něj špatná a v zásadě nemá na zvrat šanci. Osobně si nemyslím, že by dělal problémy s předáním moci, protože se jedná o proces, který i normálně trvá mnoho týdnů. Podle ústavy se nakonec Biden stane 20. ledna 46. prezidentem Spojených států, a to poté, co složí přísahu. Poražený Trump ale může komplikovat takzvané období přechodu, které nastává po zvolení nového kandidáta před 20. lednem, kdy nastupující hlava státu jmenuje tým, který pak spolupracuje s dosavadním Bílým domem. Dochází tak k řadě jednání, brífinků či informací. A právě při těchto schůzkách může Trump dělat těžkosti. Na druhou stranu je výhodou, že Joe Biden byl osm let viceprezidentem, a tak Bílý dům zná dokonale, ví, jak systém funguje. A proto jeho znalosti novému týmu ušetří řadu problémů, s nimiž by si nemusel umět hned poradit.

Jak hodnotíte Bidenovy první kroky, kdy oznámil, že mimo jiné chce USA navrátit k Pařížské dohodě o ochraně klimatu z roku 2015 a zvrátit Trumpovo rozhodnutí o vystoupení ze Světové zdravotnické organizace? Rovněž má v plánu zrušit zákaz občanům z řady většinově muslimských zemí cestovat do USA.

Všeobecně se očekávalo, že o zmíněných prioritách bude hned hovořit, protože je měl ve svém volebním programu. Návrat k Pařížské klimatické dohodě je důležité symbolické gesto. Pokud ale něco ovlivní snižování emisí skleníkových plynů, tak to budou technologické inovace a nikoli projevy státníků. Co se týče vstupu do Světové zdravotnické organizace, pak u ní se jedná o symbolickou věc, protože Trumpův krok byl relativně nedávný, a proto zde zatím k žádnému zásadnímu momentu nedošlo. Jisté je, že celá imigrační politika se pod Bidenem změní. Vše, co se dělalo za Trumpa, že se diskriminovala náboženská menšina, aniž by se cokoli oznámilo, jsou naprosto netradiční americké kroky, které se nově zvolený prezident bude hned snažit napravit. Nějaká rozsáhlejší reforma imigračního systému bude následovat, ale jak bude vypadat, se teprve uvidí. Záležet bude primárně na tom, jak dopadne souboj o Senát, který v tuto chvíli ještě není rozhodnut, protože se rozhodne až v lednu ve druhém kole, a to ve státě Georgia. Pokud si udrží mírnou většinu v Senátu republikáni, tak se iniciativy jako je imigrační reforma stanou předmětem různého vyjednávání, přesto ale neočekávám žádné drastické změny. V případě, že by oba souboje v Georgii vyhráli demokraté a tím by byl Senát rozdělen přesně půl na půl, to znamená padesát demokratů, padesát republikánů a rozhodující hlas ve sporných momentech vždy odevzdá předsedkyně Senátu, kterou je v tuto chvíli Kamalla Harrisová jako zvolená viceprezidentka, tak demokraté budou moci některé problematické zákony přijmout snadněji. Ale jak bude vypadat složení Senátu, o tom se rozhodne až v lednu.

Nemáte obavy, že by Joea Bidena mohlo levicové křídlo, jaké prezentuje například neúspěšný kandidát Bernie Sanders, dost ovlivnit a on by mohl táhnout USA směrem k socialismu?

Určitě se takového vývoje nebojím, i když levicové křídlo v demokratické straně je na vzestupu. Má sice relativně vlivnou pozici, ale je stále výrazně v menšině. Pokud se podíváte na výsledky demokratických primárek, ve kterých Biden vyhrál nad Sandersem dost přesvědčivě, tak zmíněný střet odráží současnou situaci v demokratické straně. A když vezmeme v potaz, kdo volil v demokratické straně Bidena, tak padesát procent hlasů mu odevzdali takzvaní umírněnější voliči, čtyřicet procent liberální a deset procent konzervativní. Mezi uvedenými čtyřiceti procenty liberálních voličů je nějaké procento progresivistů, tedy radikálních levičáků či socialistů. Ale nejedná se o rozhodující křídlo ve straně. Oni jsou velmi často vidět v médiích, protože perfektně ovládají sociální sítě, které plně využívají. Navíc se umí dobře organizovat. Dost jim také pomáhá, že velká část amerických kulturních a intelektuálních institucí je v současné době hodně progresivistická, to znamená univerzity, kulturní instituce a další, a proto jsou tedy hodně vidět. Ale jejich reálná politická moc je menší. Na druhou stranu je potřeba říci, že ve Sněmovně reprezentantů, v níž si demokraté udrželi těsnou většinu, protože ztratili několik míst, je sice malá skupinka socialisticky orientovaných kongresmanů a kongresmanek, ale protože výsledek je těsný, tak oni budou mít možnost vydírat demokratickou většinu, která je u moci. A pokud budou chtít něco schválit, pak je jasné, že budou muset progresivistům udělat nějaké ústupky. Takzvaná socialistická menšina sice stranu neovládá, ale pořád má docela solidní vliv. Ovšem Biden ani viceprezidentka Harrisová nejsou socialisty. Jedná se o nesmysl, který rozhlašuje republikánská propaganda, jež se nezakládá na faktech.

Exprezident Václav Klaus, jemuž jste v minulosti dělal tiskového mluvčího, řekl ve vysílání CNN Prima News, že Joe Biden je stará struktura. Co na jeho hodnocení říkáte?

Samozřejmě, že Biden je stará struktura, ale jen z pohledu, jak dlouho se pohybuje ve vrcholné americké politice ve Washingtonu. Do ní vstoupil počátkem sedmdesátých let, kdy byl zvolen do Kongresu, a byl v ní nepřetržitě až do roku 2016, ve kterém odešel z postu viceprezidenta. Nyní se v téměř 78 letech vrací v pozici prezidenta, a tak je možné o něm říci, že je stará struktura, když opět přihlédneme ke skutečnosti, jak dlouho je v politice činný. Ale Amerika po naprosto chaotické i nebezpečné periodě Donalda Trumpa potřebuje nějaké uklidnění. A Joe Biden je právě v této situaci naprosto ideálním kandidátem pro uklidnění země. Je umírněný, středový, uvážlivý institucionalista. Nebude dělat žádné radikální kroky, jak doma, tak ve světě v rámci zahraniční politiky, a to jak ve vztahu k NATO, tak k Evropské unii. Situaci dovede všude uklidnit. Další výhodou je fakt, že republikáni ve Sněmovně a hlavně Senátu se v poslední době výrazně radikalizovali, protože je k tomu donutil Trump a ta volební základna je jejich. A zde je obrovským plusem, že Joe Biden, který strávil půl století v Senátu, se se všemi republikány dobře zná a se značnou části z nich se přátelí. A tak i eventuální kamarádství může přispět k dalšímu uklidnění situace, na která samozřejmě Amerika čeká, a proto po nastalém čtyřletém Trumpově zmatku zvolila Bidena.

SPOR VDOV ODRÁŽÍ ROZDĚLENOST ČESKÉ SPOLEČNOSTI

Bývalá česká hlava státu také zmínila, že má větší strach z viceprezidentky Kamaly Harrisové, která je mnohem levicovějšího rázu. Můžete jí stručně představit?

Pochází z Kalifornie, byla prokurátorkou a poté se stala ministryní spravedlnosti ve státu Kalifornie. Proslula tím, že se zaměřovala na potírání zločinnosti. Postupem času se stala za stát Kalifornie senátorkou ve Washingtonu, kde se profilovala jako velmi levostředá, ale docela umírněná politička. Po ohlášení kandidatury na prezidentku byl ale pro ni charakteristický docela zásadní posun doleva. Nebyla ve svém postoji mezi čtyřiadvaceti kandidáty sama. K posunu nalevo přispělo aktivistické křídlo v demokratické straně, které je hodně viditelné v médiích a vzbuzovalo dojem, že právě toto křídlo rozhodne, kdo bude kandidátem na prezidenta. Proto tedy přejala rétoriku a určitý program radikálnější části levice. Absolutně v kandidátských volbách neuspěla. A člověk, který nakonec primárky vyhrál, zmíněnému tlaku jako jeden z mála nepodlehl a držel si naprosto jasně středovou linii, byl Joe Biden. Poté si vybral Harrisovou za viceprezidentku, ona se během hlavní kampaně posunula zpátky do středu, což bylo zjevné třeba při viceprezidentské debatě proti Miku Pencovi. Je jasné, že demokraté si Harrisovou pěstují jako důležitého, ne-li nejdůležitějšího kandidáta do prezidentského úřadu. Bude mít velkou šanci se profilovat na americké politické scéně a stát se favoritkou příštích voleb v roce 2024, protože se už nepředpokládá, že by Biden kvůli věku už kandidoval znovu, ale stoprocentně se to nyní neví. Každopádně ale Harrrisová bude mít silnou pozici pro to, aby dostala od demokratické strany důvěru k dalšímu souboji o Bílý dům. Ale nyní vše záleží na tom, co bude celé čtyři roky dělat a jakou pozici si vytvoří. Je pravdou, že radikálnější část levice, v ní vidí svého člověka pro Bílý dům. Jestli ale bude za radikálnější levici vystupovat na politické scéně, zatím nevíme, protože ona je pragmatik. Ale osobně si myslím, že pokud vsadí na extrémně levicovou kartu, pak jen sama sebe poškodí.

V doznívající povolební atmosféře musím zmínit i takzvanou českou stopu obou slavných vdov. Zatímco Martina Formanová, manželka oscarového režiséra Miloše Formana, vyjádřila Bidenovi podporu, Olga Matušková, žena zpěváka Waldemara Matušky, se proti němu vymezila. A řekla, že Biden představuje hrozbu socialismu, před nímž emigrovala. Proto je příznivkyní Trumpa, jehož jméno si ve třímetrové podobě vyobrazila na domě. Jaký signál uvedený spor vyslal?

Musím se přiznat, že slovní konflikt obou dam mě zaujal. Myslím si, že spor odráží celkové rozdělení společnosti v Čechách i na Moravě. Je patrné, že kdyby v České republice pomyslně kandidoval Biden i Trump, pak rozpolcenost či polarizace by byla velmi podobná. Bylo by to stejné jako souboj Pražské kavárny proti prezidentu Zemanovi. Celá řada témat i argumentů by byla velice podobná. A tak mě tolik nepřekvapuje, že jak Martina Formanová, tak Olga Matušková, které dlouhodobě žijí v USA, vyjádřily své postoje. Jedna má názor velmi liberální a druhá silně protrumpovský, ultrakonzervativní. Jejich postoje v sobě odrážejí, jaká média ony sledují. Zejména na paní Matuškové bylo patrné, že se dívá na čistě protrumpovské televize, weby, facebookovské stránky a že není příliš dotčená tiskem, který se snažil o prezidentských volbách informovat objektivně. Paní Matušková navíc říkala řadu věcí, která nemají oporu ve faktech.

Co podle vás Donalda Trumpa připravilo o prezidentský mandát? Bylo to podcenění koronavirové pandemie anebo smrt Afroameričana George Floyda, který zemřel po zásahu policisty Dereka Chauvina, když v Minneapolisu měl údajně v jednom z obchodů zaplatit padělanou dvacetidolarovou bankovkou?

Podle mého názoru se jednalo o oba fakty, které jste zmínil. Obecně si myslím, že styl, který vnesl na americkou politickou scénu, byl sice ze začátku trochu novum, ale pro mnoho lidí šlo o nepřijatelné vystupování. Svědčí o tom i skutečnost, že po celou dobu čtyřletého období byl nepopulární. Pokud se podíváme na jeho čísla průzkumu veřejného mínění od nástupu do funkce až do voleb, tak on se na rozdíl od jiných prezidentů nikdy nedostal do takzvaných pozitivních čísel. Základní otázka v průzkumu zněla: Schvalujete počínání Donalda Trumpa? Pokud byl v úřadě před ním někdo jiný, pak dotaz zněl, zda Američané schvalují počínání dané hlavy státu. Byli prezidenti, kteří se dokonce dostali až přes šedesát procent popularity a čtyřicet procent populace měla výhrady. Například Bushovo počínání během války v Iráku schvalovalo až devadesát procent Američanů. Prezident Trump během svého počínání nikdy neměl plus. V průměru se držel na 43 procentech souhlasu a přes padesát procent lidí s ním za čtyři roky vůbec nesouhlasili. A takový stav vydržel v zásadě neustále, což je neuvěřitelné a jasně to ukazuje, že byl nepopulárním od začátku až do konce.

ÚŘADUJÍCÍ HLAVA STÁTU VEŘEJNĚ PODPOROVALA PUTINA

Zároveň ale měl za sebou dosti silnou politickou základnu voličů, kteří by byli ochotni jít za ním i do války.

Ano, to je pravda. Existovala skupina, která cokoli by Trump udělal, by naprosto podporovala. Na druhou stranu ale zase nikdy neklesl pod 37 procent, což je zajímavé, protože někteří prezidenti v úsecích svého období šli ještě více dolů. Zmíním opět Bushe, když situace v Iráku začala být špatná, tak měl jen 25 procent kladných bodů. Takový pokles Trump nikdy nezažil. Měl tedy špatné hodnocení, ale průzkumy měl naprosto stabilní. Postoj veřejného mínění se mu ale nakonec stal osudným. Dlouhodobě se ukazuje, že prezident, který vládne jen prostřednictvím svého tvrdého voličského jádra a nedokáže na svou stranu dostat nezávislé či část demokratických příznivců, pak nemůže vyhrát. Úplně to samé, ale v převráceném gardu se stalo Bidenovi, který na svoji přízeň dostal nejenom radikální levičáky i umírněné demokraty, ale i celou řadu republikánů, kterým už Trump lezl na nervy. A zcela jasně se to projevuje v některých konzervativních okrscích jako třeba ve státě Nebraska, která je jinak velice republikánská a předpokládalo by se, že zde vyhraje Trump. Jenže na větších předměstích anebo velkých městech byly výsledky takové, že v některých volebních okrscích vyhráli republikáni kandidující do Kongresu anebo republikáni usilující o Senát, ale jako osobnost na prezidenta tam lidé volili Bidena. Trump se prostě nedokázal rozkročit, nedovedl tedy oslovit nikoho jiného, jen své tvrdé voličské jádro, které sleduje pouze Fox News a čte protrumpovské webové stránky. Ale v zásadě nevstřebává informace od nezávislých zdrojů. A právě tito lidé Trumpovi věří, že volby jsou zfalšované, ačkoli pro jejich tvrzení neexistuje žádný důkaz.

Myslíte si, že Biden, jehož označujete za umírněného politika, se dokáže tak otevřeně vymezovat proti totalitním režimům, jako to dělal Trump?

S vaším dotazem bych si dovolil absolutně nesouhlasit. Naopak Trump se ukazoval a kamarádil se s lidmi, jako je severokorejský vůdce Kim Čong Un, což je představitel nejtotalitnějšího režimu na světě. Naprosto nekompetentně vedl celou politiku vůči KLDR. Kim Čong Unovi vysloveně daroval dva summity, aniž by komunistický vůdce byl přinucen udělat nějaké ústupky. To je z pohledu zahraniční politiky naprosto neuvěřitelné. Také celá politika směřovaná ke Korejskému poloostrovu zcela zkrachovala. Vždyť Severní Korea dále pokračuje ve vývoji balistických raket a jaderného programu.

Dobře, tady je Trumpův přešlap viditelný, ale jak hodnotíte jeho postoj k Rusku a Číně?

Se skutečností, že Kongres zpřísnil sankce vůči Rusku, které zasahovalo do vnitřních záležitostí USA tím, že se snažilo roznášet propagandu ohledně minulých prezidentských voleb a vede dezinformační kampaň prostřednictvím svých hackerů a internetové agentury z Petrohradu (Internet Research Agency, zkracováno IRA – pozn. red.), souhlasila jen Trumpova administrativa. Je ale nutné říci, že samotný prezident s tímto postojem nesouhlasil. Zmíněný proces se Trump snažil zabrzdit a nakonec neměl dostatek politického umu i síly, aby uvalené sankce zvrátil. Ale přitom on sám se několikrát neuvěřitelně pozitivně vyjádřil o ruském prezidentu Putinovi. Na veřejnosti bezprecedentně řekl, že mu věří a naopak uvedl, že má pochybnosti o vlastních zpravodajských agenturách. Kdyby byl Trump šikovnější, protože on je jinak naprosto nekompetentní člověk, tak by zvrátil politickou situaci ve prospěch lepších vztahů s Ruskem z jeho pohledu. Rozhodně tedy nesouhlasím s názorem, že by Trump byl protiruský, naopak ve svém volebním období byl velmi proputinovský. Proto si mnoho lidí v republikánské straně oddychne, až opouští Bílý dům. Biden nic takového dělat nebude. Troufám si tvrdit, že nový americký prezident se bude snažit Putina za zasahování do minulého amerického volební procesu potrestat.

Co se týče Číny, tam je situace jiná, protože Trumpův zásadní přínos je v tom, že měl základní instinkt změnit politiku vůči ní. Čína totiž v rámci Světové obchodní organizace nedodržuje určitá pravidla zejména s ohledem na duševní vlastnictví, které ve velkém kradou a je zapotřebí na tomto poli správně přitvrdit. Prezident Trump velmi správně vše vycítil, ale protože, jak už jsem řekl, je velice nekompetentní a není schopen vytvořit dobrou strategii, tak jeho tlak nakonec poškodil Ameriku. Trump zahájil obchodní válku s Čínou, z níž si asijská velmoc nic nedělala, ale dopláceli na ni američtí farmáři i řada dalších amerických spotřebitelů, neboť se výrazně zdražilo zboží, které se dováží z Číny. A pak když Trump viděl, že jeho tlak nikam nevede, tak ustoupil a svým tlakem či remízovou dohodou nedosáhl ničeho. Osobně se domnívám, že nyní bude důležité, aby se Biden problematice s Čínou věnoval systematičtěji a aby hlavně do tlaku na velmoc zapojil spojence jako například Evropskou unii. Tady Trump neoslnil. Sice tlačil na to, abychom nekupovali produkty firmy Huawei, zejména do sítí 5 G, což se mu někde podařilo, jinde ne. Ale se systematickou strategickou linií, kde by Evropa, Evropská unie a USA vůči Číně postupovaly společně, s tou Trump ani nezačal. A to si myslím, že třeba Biden by mohl zkusit.