Před čtyřiačtyřiceti lety se "usmál Buddha" a Indie začala budit hrůzu

Indický jaderný výzkum se datuje již do 40. let, konkrétně do roku 1944. Indové se totiž cítili v obklíčení zemí, jež vyznávaly vůči nim buďto nepřátelskou ideologii (komunistická Čína) nebo s nimi vedly náboženské spory (muslimský Pákistán).

Obava Indů o vlastní bezpečnost se ještě zvýšila s rokem 1962, kdy mezi jejich zemí a Čínou proběhl ozbrojený konflikt, v jehož důsledku Indie přišla o území na východě země. Indové doznali že potřebují nové a silné zbraně, aby mohli případnému dalšímu útoku čelit.

V květnu 1974 provedla Indie první jaderné testy pod názvem "smějící se Buddha". Tehdejší indická premiérka Indíra Gándhíová test označila za "mírumilovný výbuch", jelikož indický jaderný arzenál měl být podle ní určen pro ryze obranné účely.

V dnešní době disponuje Indie odhadem zhruba 520 kilogramy plutonia, což postačuje na výrobu zhruba 120 jaderných zbraní. Pro porovnání – Čína může vyrobit zhruba 250 zbraní, Pákistán zhruba stejné množství jako Indie.

Indie také disponuje tzv. jadernou triádou, čili má jaderné kapacity na zemi, ve vzduchu i na moři. Indické letectvo disponuje letadly Su-30MK1, Mig-29 a Mirage 2000 a je velmi pravděpodobné, že některé z nich dokáží nést jaderné zbraně.

Pozemní část triády je tvořena odpalovacími zařízením Prithvi. Ty mají v současné době dosah pouze asi 150 kilometrů, nová verze ale slibuje účinný dostřel až do vzdálenosti 500 kilometrů. Indové dále disponují zařízeními Agni. Ty mají daleký dosah a rakety díky nim mohou zasáhnout například i Peking.

Třetí část triády představují indické jaderné ponorky, konkrétně stroje z třídy Arihant. Ty budou kotvit v Bengálském zálivu. Země má v plánu vystavět 4 kusy těchto ponorek. I ony by měly být schopny citlivě zasáhnout nepřítele.