Čína si brousí zuby na Arktidu? Má k tomu hned několik důvodů, upozorňují experti

Peking se snaží rozšířit svůj vliv v Arktidě. Informuje o tom stanice CNN. Přestože se Čína geograficky nenachází nikde poblíž arktického regionu, projevuje o něj stále větší zájem. Podle odborníků pro to má Peking hned několik důvodů.

Jedním z nich jsou nové obchodní trasy, které se postupně otevírají s tím, jak tají tamní ledy. V lednu publikovala čínská vláda první bílou knihu představující arktickou strategii země. Ta obsahuje i konkrétní plány „Polární hedvábné stezky“, která má být součástí megalomanského projektu „Jeden pás, jedna cest“ (nebo také Iniciativa pásma a cesty – Belt and Road Initiative). Cílem této strategické vize je vybudovat infrastrukturu a obchodní i politické kontakty, které spojí Čínu námořní i pozemní cestou s okolními regiony a Evropou. Peking do tvorby těchto obchodních koridorů investuje ohromné sumy peněz.

S oteplováním planety souvisí i další lákadlo Arktidy – velké zásoby ukrytého nerostného bohatství. Odhaduje se, že se v regionu nachází až jedna třetina světových zásob zemního plynu a 13 % zásob ropy. Podle NASA předpovídají některé modely, že by Arktida mohla být během letních měsíců bez ledové pokrývky už v polovině tohoto století.

„Čína se snaží dostat do postavení, které by jí zajistilo dobrou startovací pozici, pokud by došlo na přetahování se o arktické zdroje,“ řekl pro CNN Marc Lanteigne, který se věnuje tématu Číny a polárního regionu na Masseyské univerzitě na Novém Zélandu. „Arktida překypuje ekonomickým potenciálem,“ dodal. Podle jeho odhadů má arktický potenciál hodnotu až 450 miliard dolarů.

V rámci této snahy posiluje Čína své polární kapacity. V září spustila na vodu svůj druhý ledoborec, který je však zároveň první plavidlem tohoto druhu domácí výroby. „Sněhový drak 2“, jak se loď nazývá, by měl v první polovině příštího roku vyplout do Arktidy v rámci výzkumné expedice.

Státy, jejichž teritorium s Arktidou sousedí, jsou sdruženy v mezivládní organizaci Arktická rada. Některé další země, včetně Číny, se v roce 2013 staly pozorovateli bez hlasovacího práva. Část členských států s přijetím Číny do organizace váhala. Obávaly se, že by Peking mohl v oblasti postupovat podobně agresivně, jako nyní v Jihočínském moři.

Některé vlády naopak přijetí Číny vítaly. „Nadchlo to několik severských států, které vidí obchodní potenciál v rozšíření čínského námořního obchodu, tvrdí Lanteigne.

Pekingu nahrává i oslabení zájmu o region ze strany Washingtonu. Obamova administrativa měla poměrně ambiciózní arktickou strategii, to se však změnilo s nástupem Donalda Trumpa do úřadu. „To, že Arktida není mezi prioritami Trumpovy vlády, umožnilo Číně zintenzivnit její vlastní arktickou politiku,“ myslí si Lanteigne. Rusko, které je velkým hráčem v regionu, zase vidí v Pekingu partnera pro rozvoj oblasti. Dřívější pozice Moskvy byla značně skeptická, evropské sankce však vzájemné vztahy „oteplily“.