Čína ve válce s islámem: Ten, kdo vejde do tábora, se už nikdy nevrátí

Podle odborníků a místních obyvatel je jižní část Sin-ťiangu jednou z nejvíce postižených oblastí. Důvodem je především velké procento Ujgurů, kteří tam žijí, a také značná vzdálenost od velkých měst. Deník Guardian právě z této oblasti přinesl reportáž.

„V Chotanu máme jedno takové přísloví: Ten, kdo vejde do koncentračního tábora v Luopu, se už nikdy nevrátí,“ říká rodák z Chotanu, který vystupuje pod falešným jménem Adil Awut z důvodu vládní represe, a který dnes žije v zahraničí.

Organizace spojených národů zažádala tento měsíc o přímý přístup do oblasti. Důvodem jsou „věrohodné zprávy“, podle kterých je 1,1 milionu Ujgurů, Kazachů a další etnických menšin zadržováno v táborech a nápravných zařízeních.

Jedním z takových komplexů je i „Centrum pro výuku pracovních dovedností Luopského okresu číslo 1“. Podle deníku Guardian cedule na budově hlásá „Ochrana etnické jednoty“ a celý objekt obklopuje zeď s ostnatým drátem, kamerami a strážemi.

Toto centrum přitom není klasickým vězením, nýbrž internačním táborem. Do podobných zařízení jsou bez soudu posílání muslimové z oblasti na několik měsíců nebo i let. V minulém roce byl přitom tento komplex podle výzkumníků z Univerzity Britské Kolumbie rozšířen přinejmenším o deset budov.

Internees listening to speeches at Lop County number 4 re-education center ("洛浦县第四教育培训中心") in March of 2017. pic.twitter.com/2oDlZyMjVj

V okrese Luopu, kde Ujgurové tvoří drtivou většinu ze zhruba 280 000 obyvatel, stojí takových táborů osm. V roce 2018 v nich úřady podle vlastních odhadů měly umístit 12 000 lidí. Po započtení více jak dvou tisíc vězňů z jiného internační zařízení se tedy jedná zhruba o 7 % tamní dospělé populace, nebo 11 % všech mužských obyvatel okresu.

Deník Guardian se dostal k dokumentům, které vyčíslovaly i odhadované náklady na tato opatření. Jen v Luopu bylo na rok 2018 počítáno zhruba s 44 miliony dolarů na „zajištění stability“. V částce byla zahrnuto i financování zhruba 6 000 policistů, kteří mají v okrese dohlížet na bezpečnost.

V průběhu roku 2017 vzrostly oproti předchozímu roku výdaje spojené s bezpečnostním aparátem v Sin-ťiangu téměř na dvojnásobek. Podle vládních dokumentů investoval Peking do vnitřní bezpečnosti v regionu asi 57 miliard dolarů.

Odborníci z Australského institutu strategické politiky zkoumali rozšiřování internačních táborů v celém Sin-ťiangu a zjistili, že od roku 2016 jejich rozloha vzrostla o 465 %. K největšímu nárůstu přitom došlo v červenci a září loňského roku.

„Udržitelnost tohoto systému závisí na finančních možnostech centrální vlády… Dlouhodobá udržitelnost všech těchto opatření shora je určitě diskutabilní,“ řekl Guardianu Adrian Zenz, který se zabývá politikou čínské vlády vůči etnickým menšinám.

Na ulicích se v mnoha částech Sin-ťiangu nacházejí bezpečnostní stanoviště, která omezují svobodu pohybu Ujgurů a dalších menšin. Musí na nich podstoupit kompletní prohlídku, předložit doklady i mobilní telefony, jejichž obsah je prohledán. Také jsou jim skenovány obličeje. Peking využívá moderní technologie, které umožňují rozpoznávání tváří.

Právě prefektura Chotan je ale státní represí zasažena téměř nejvíc. „Myslím si, že okresy Chotánské prefektury jsou cílem té nejtvrdší represe. Z pohledu státu je Chotam nejzaostalejší a nejodbojnější,“ říká Darren Byler z Washingtonské univerzity.

Podle čínských úřadů jsou zahraniční pozorovatelé v Sin-ťiangu vítáni. Reportéři Guardianu však byli čtyři hodiny vyslýcháni místní policí a během pohybu po oblasti byli sledováni. Místní úřady tvrdí, že takováto opatření musí podstoupit všichni novináři, kteří nepocházejí z Sin-ťiangu. Málokdo z místních si také dovolil s reportéry otevřeně mluvit. Všichni lidé měli strach, že by se jim úřady pomstily.