Svět si notuje s Kimem, v pracovních táborech KLDR umírají tisíce lidí

Hlavním cílem Donalda Trumpa v otázce Severní Koreji je, aby se Kim Čong-un vzdal jaderných zbraní. Proto ani na historickém summitu v červnu 2018, kdy se oba lídři setkali tváří v tvář, nepadla řeč na téma lidských práv. V zemi přitom dochází k jejich masivnímu porušování, které pro svůj rozsah a systematičnost nemá v dnešním světě konkurenci.

Nejviditelnějším symbolem represivního režimu v KLDR jsou pracovní tábory pro politické vězně. Přestože Severní Korea dlouhodobě jejich existenci popírá, důkazy, včetně satelitních snímků a výpovědí lidí, kterým se podařilo uprchnout, nebo byli po uplynutí trestu propuštěni, jsou jednoznačné.

V Severní Koreji fungují vedle různých vězení dva základní typy táborů. Takzvané převýchovné tábory, korejsky Kjohwaso, jsou určeny pro méně závažné zločiny trestního charakteru. To je nicméně jen zjednodušený pohled, protože v KLDR se mnoho „kriminálních“ a „politických“ deliktů prolíná. I v těchto táborech je nicméně režim velmi brutální. Existenci „převýchovných“ zařízení přiznal v roce 2014 jeden ze severokorejských činitelů.

Druhý typ táborů, které jsou známy jako Kwalliso, neboli „kontrolní“, jsou určeny pro politické vězně a podmínky v nich jsou ještě tvrdší. Podle odhadů Amnesty International bylo v roce 2016 v těchto táborech zavřeno až 120 000 lidí. Studie OSN z roku 2014 stanovila počet vězňů na 80 až 120 000.

V roce 2011 přitom Amnesty International odhadovala, že je v táborech drženo 200 000 politických vězňů. „Pokles naznačuje pouze to, že přísun nových vězňů nedokáže udržet krok s počtem vězňů, kteří umírají z důvodu vyhladovění, zanedbání, nucené práce, nemocí a poprav,“ stojí ve zprávě OSN z roku 2014.

Přestože počty poklesly, nezdá se, že by režimní represe ochabovaly. Organizace „Lidská práva v Severní Koreji“ (HRNK) v roce 2016 zaznamenala na satelitních snímcích rozšiřování některých táborů. „Naše satelitní fotky tábora č. 25 a dalších nezákonných zařízení potvrzují vytrvalou, ne-li dokonce zvýšenou, potřebu využívání nucené práce režimem pod vedením Kim Čong-una.“

Velké počty vězňů souvisí s brutálními zákony KLDR. Kim Ir-sen, zakladatel totalitní Severní Koreji kdysi řekl, že „třídní nepřátelé musejí být vykořeněni ve třech generacích.“ Proto se do táborů často dostávají celé rodiny. „Stovky tisíc lidí – včetně dětí – jsou v KLDR zadržovány v různých zařízeních,“ napsala Amnesty International. „Mnoho z těchto lidí nespáchalo žádný zločin, ale jsou pouze příbuznými lidí, kteří z nich byli obviněni.“

Mučení a popravy vězňů jsou podle dostupných svědectví v táborech velmi časté. Zpráva sestavená organizací International Bar Association, která sdružuje právníky a bývalé soudce, citovala výpovědi některých svědků. Thomas Buergenthal, bývalý soudce a také přeživší z nacistických koncentračních táborů v Osvětimi a Sachsenhausenu, byl jedním z jejích autorů.

„Věřím, že podmínky v severokorejských vězeňských táborech jsou stejné, nebo dokonce horší, jako ty jež jsem sám viděl a zažil za mého mládí v nacistických táborech i za mou dlouho profesní kariéru v oblasti lidských práv,“ řekl k závěrům Buergenthal.