Jak se mučí lidé ve 21. století? Drsné praktiky převýchovných táborů

Sauytbayová, která je čínskou občankou a hovoří plynně kazašsky i čínsky, pracovala v jednom tomto centru jako učitelka čínštiny. Oficiálně jsou Čínou vedená jako „dobrovolná vzdělávací centra“. Řada zahraničních médií o nich hovoří ale jako o „koncentračních táborech“, které nemají za cíl nic jiného než naprostou likvidaci ujgurské kultury. Čína to odmítá.

Bývalé zadržené osoby, které z těchto táborů uprchly nebo byli zadrženy, uvádí, že v nich probíhá nucený proces „počínšťování“. Sauytbayová to potvrzuje. Její nadřízení jí otevřeně řekli, že má za úkol vést své třídy k loajalitě komunistické straně a k přetvoření je na „čínské“ lidi.

„Řekli mi, abych jim řekla, ' Komunistická strana vás vedla k tomuto dni. Skutečnost, že jste živí, je díky komunistické straně. Učinili jste chybu tím, že neznáte čínský jazyk. Chybějící znalost čínského jazyka je zrada státu'," uvedla.

Podle Sautbayové ti, kteří nebyli schopni dosáhnout dostatečného „pokroku“ v učení se čínštiny nebo dokonce tradičních čínských termínů pro věci jako jsou pohřby a prázdniny, byli různě trestáni. Nejčastěji se jednalo o odepření jídla, které „samo je tak špatné“ - jedná se např. o rýžovou kaši, jednu naběračku a jeden kus chleba. Také byli vystavěni spánkové deprivaci.

Těm, co se vzpírali ideologii či orgánům obecně, byli připraveni ještě temnější tresty. Ačkoliv sama toho nebyla svědkem, její přítelkyně od zdravotnic ji řekla o injekcích a lécích podávaných ujghurským vězňům. Sama však viděla, že ti vězni, kteří byli bez vysvětlení vzati z jejich cel, se do nich vrátili celí omámení a poddanější.

Lidé museli spát v přeplněných a nehygienických místnostech, kde toalety a postele byly pospolu. Jako toalety sloužil kbelík s víkem. Lidé prý nemohou žádat stráže, aby použili toaletu nebo kbelík v jiném prostoru. „ Je to fašistický způsob mučení lidí v 21. století,“ uvedla učitelka.

Sauybayová podezřívá stráže, že se dopouštěli sexuálního násilí na ženských vězeňkyních. Tvrdí, že stráže vzali ženy, kterým bylo často okolo 20 let a byly mladé a nezadané, a po nějaké delší době je vrátili zpět, často v o půlnoci. „ Když je přivedli, každý normální člověk mohl vidět, jakým druhem mučení prošli.“

Učitelka si získala pozornost médií, když uprchla minulý rok z Číny do Kazachstánu. Kazašské úřady ji zadržely s tím, že její vstup do země byl díky falešným úřadům nelegální. Zatím ji však ale Kazachstán nevyhostil. Podle ní a její právničky by to pro ni byla jistá smrt.

Kazachstán ji však zatím ani nedal azyl. Pro zemi je to delikátní situace. Čína je v Kazachstánu obrovský investor a důležitý obchodní partner. Zároveň v táborech zadržuje i etnické Kazachy. Kazachstán se o jejich osvobození pokouší diplomatickou cestou. V lednu kazašský ministr zahraničí oznámil, že Čína souhlasila s propuštěním 2 000 Kazachů.

Sauybayoá tvrdí, že Čína tlačí na její vydání, protože jako první pracovnice vynesla na veřejnost informace o dění v táborech. Čínské ministerstvo zahraničí tvrdí, že její informace jsou „překroucená fakta“ a že má stále finanční dluhy v Číně.