Sýrie je zamořená minami. Zranění dětí jsou devastující, popisují Lékaři bez hranic

Lékaři bez hranic proto naléhavě vyzývají veškeré přítomné organizace, aby rozšířily a urychlily proces odminovávání, rozšířily osvětové programy pro místní obyvatele a zlepšily přístup ke zdravotní péči obětem min a nástražných výbušných zařízení – především v oblasti Dajr az-Zaur.

„Pacienti nám popisují, že miny, nástražné výbušniny a jiné improvizované výbušné systémy jsou umístěny v polích, podél cest, na střechách domů nebo pod schodišti. Běžné domácí věci jako čajové konvice, polštáře, hrnce, hračky, klimatizace a ledničky jsou údajně rovněž upravené, aby explodovaly, jakmile se lidé vrátí domů po měsících nebo letech na útěku,“ přibližuje Satoru Ida, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Sýrii.

Lékaři bez hranic podporují v severovýchodní Sýrii dvě nemocnice. Jedna se nachází ve městě Tel Abjad a přijímá raněné hlavně z provincie Rakka. Další se nachází ve městě Hasaka. Ta je jedním z mála fungujících zdravotnických zařízení, které bezplatně poskytují sekundární zdravotní péči obyvatelům oblasti Dajr az-Zaur. Právě odtamtud pochází téměř 75 procent pacientů nemocnice v Hasaka. Někdy se přitom musí dostat do nemocnice z míst vzdálených až šest hodin.  

Jen v roce 2017 muselo kvůli násilí v provincii Dajr az-Zaur opustit své domovy minimálně 254 tisíc lidí. Každý z nich byl přitom vysídlen průměrně třikrát. V daném roce jde o největší přesun obyvatel ze všech syrských provincií.

Výbušniny zamořily školy, nemocnice, pole

Byť se někteří lidé už vrátili do svých domovů, většina je stále ještě vysídlena a očekává se, že se brzy na cestu domů vydají. Někdy přitom nevědí, jaká nebezpečí je čekají. Experti na odminovávání mají obavy, že v provincii Dajr az-Zaur stovky tisíc výbušných zařízení zamořily školy, zdravotnická zařízení a zemědělská pole. Vycházejí přitom ze zkušeností z ostatních provincií a informací o nedávných incidentech.

„Je to boj s časem. Lidé se v podstatě vracejí do minových polí. Pokud se nezakročí, budou další oběti. Vzhledem k tomu, že je zdravotnický systém v provincii Dajr az-Zaur paralyzovaný, tak řada lidí to může mít do nejbližšího zdravotnického zařízení hodiny daleko. Každá minuta se přitom počítá. Pokud člověk nezemře přímo na místě, tak může rozhodnout o vážnosti jeho zranění či možnosti zotavení právě zpoždění, se kterým se mu dostane lékařské péče,“ upozorňuje Satoru Ida.

Potřeba odminovat oblast je urgentní, zapotřebí je ovšem také výraznější osvěta. Aby lidé, kteří se chystají vrátit domů, mohli činit informovaná rozhodnutí. Aby věděli, jak poznat výbušné zařízení, jak se mu vyhnout, co dělat okamžitě poté, co výbušnina exploduje, a jak poskytnout první pomoc. Zároveň je nutné zlepšit přístup k urgentní zdravotní péči pro oběti výbušných zařízení v provincii Dajr az-Zaur, ale i dalších částech severovýchodní Sýrie. 

„Tyto výbušniny si své oběti nevybírají. Nerespektují mírové dohody nebo příměří. Nastraženy zůstávají měsíce nebo i roky po skončení konfliktů. Pokud je přímo nezabijí, tak svým obětem a jejich rodinám zničí zdraví a živobytí. Uvrhnou je do cyklu chudoby tím, že jim nenapravitelně poraní ruce nebo nohy,“ zdůraznil Satoru Ida.

Děsivá fakta:

Za čtyři a půl měsíce ošetřili Lékaři bez hranic 133 lidí zraněných minami či nástražnými výbušnými zařízeními - průměrně šlo o jednoho pacienta denně. Počet pacientů s tímto druhem zranění prudce narostl od konce roku 2017. V listopadu ošetřili Lékaři bez hranic v nemocnici 17 takových případů, v prosinci 39 pacientů, v lednu letošního roku 41 raněných a od začátku února do poloviny března přijali 36 takto raněných pacientů.

Více než 75 procent pacientů přijatých v nemocnici Lékařů bez hranic ve městě Hasaka se zraněními způsobenými minami a dalšími nástražnými výbušnými zařízeními jsou z provincie Dajr az-Zaur.

Zhruba polovina pacientů zraněných výbušninami byly děti. Některým byl pouhý rok. Zranění (dospělých i dětských pacientů) bývají například tržné rány způsobené kusy šrapnelů, poranění hlavy, hrudníku, zlomeniny rukou, poranění/protržení střev a břišních orgánů a někdy jsou nutné amputace.