Nová čísla: Drtivá většina uprchlíků se chce vrátit do Sýrie. Má to ale háček

Libanon hostí okolo 1,5 miliónu uprchlíků. UNHCR uvádí, že většina syrské populace v Libanonu žije pod hranicí chudoby (4 dolary na den) a více než polovina uprchlíků žije pod hranicí extrémní chudoby (méně než 3 dolary za den). Ekonomické noviny Financial Times uvádí, že i přesto uprchlíci představují velkou finanční zátěž pro Libanon a významným způsobem se podílejí na zvyšování státního dluhu a na redukci růstu HDP. Světová banka odhaduje, že syrská krize stála Libanon 3% růstu HDP v roce 2014 a že uprchlíci v letech 2012-2014 zvýšili státní náklady o další 1,1 miliardu dolarů.

Podle Mireille Girardové, představitelky UNHCR v Libanonu, se syrští uprchlíci táží, zda-li se mohou bezpečně vrátit do země bez toho, aniž by museli v zemi bojovat. Obávají se toho, zda nebudou pronásledováni režimem za to, že ze země uprchli. Taktéž si nejsou jistí, zda-li se vůbec mají k čemu vracet, tj. jestli jejich domy stále stojí.

Girardová tvrdí, že na vyřešení těchto otázek pracuje UNHCR se syrskými úředníky. Právě nedostatek informací o tom, jak bude vláda Bašára al-Asáda zacházet s uprchlíky je podstatným důvodem, proč se uprchlíci zdráhají vrátit domů, ačkoliv je Asadova vláda k otmu nyní vyzývá. Magazín Foreign Policy dokumentoval, že mezi provládními Syřany jsou uprchlíci nahlíženi jako zrádci. Samotní uprchlíci se obávají, že režim by je po návratu chtěl potrestat.

Asad v posledních týdnech sáhl k opatřením, které mají uprchlíky ubezpečit, že se mohou vrátit domů. Tento měsíc vyhlásil amnestii pro vojenské dezertéry (v Sýrii je vojenská služba povinná pro všechny muže starší 18 let). Nicméně, toto opatření neplatí pro ty muže, kteří bojovali na straně rebelů. Podle kritiků tím Asad především cílí na vytvoření třenic mezi syrskými uprchlíky a posílá tím zprávu rebelským bojovníkům, že nejsou v Sýrii vítáni.

Asad též podle posledních zpráv opustil od kontroverzního zákona č.10, který dovoloval syrským úředníkům zabavit majetek syrským uprchlíkům, pokud se k němu do 30 dnů nepřihlásili. Podle řady kritiků se jednalo o cílenou snahu zbavit syrské uprchlíky jejich domovů a donutit je zůstav v hostitelským zemí, které se proti zákonu tvrdě postavily. Např. libanonský ministr pro uprchlíky Mouin Merehbi kritizoval Asadovu vládu, že zamezuje sunnitským syrským uprchlíkům návrat do jejich domovů, do kterých mezitím přesunula jiné rodiny. Podle Arab News bylo rozhodnutí zrušit zákon v Libanonu mezi syrskými uprchlíky přijato s úlevou.

Změna Asadovi politiky vůči syrským uprchlíkům souzní s výroky jeho hlavního spojence, ruského prezidenta Vladimira Putina, který požaduje po Západu podílet se na rekonstrukci Sýrie, aby bylo možné vrátit syrské uprchlíky zpět. Podle analytiků se Putin a Asad pokouší využívat uprchlickou krizi k uznání Asadova režimu a jeho vlády nad Sýrií. Pro Asada by návrat uprchlíků představoval velké propagandistické vítězství. 

Otázka vyřešení syrské krize se nyní stává o to podstatnější a obtížnější, protože Asad za pomoci Ruska a Íránu se dokázal ubránit rebelům a získat zpět většinu území Sýrie. Dá se tedy už nyní považovat za vítěze, i přes existenci několika mála oblastí ovládanými rebely, především provincii Idlíb. Na rekonstrukci země však bude potřeba masivních finančních injekcí, které Rusko ani Írán nemají k dispozici. Tyto prostředky může poskytnout mezinárodní komunita, která však většinově vnímá Asada jako překážku než řešení syrské krize.