Neokonzervativci panikaří, Trump má ale pravdu, tvrdí Bushův muž

Na místě je skepse

Duchové diplomatů Marka Sykese a Françoise Georges-Picota se podle konzultanta zajisté usmívají na Grahama a jeho nepopulární, ale hlasitý intervencionalismus. "Ti dva muži, autoři Sykes-Picotovy dohody, která tajně naplánovala parcelaci Blízkého východu imperiálními britskými a francouzskými vojsky v rámci konce první světové války, by možná sympatizovali s ješitností těch, kteří si myslí, že mohou dobrodružně přetvořit daný region," píše Whiton. Dodává, že pro ostatní je na místě skepse.

Předpoklad amerických neokonzervativců zní, že kvůli někdejší spolupráci se syrskými Kurdy na porážce Islámského státu (IS) nyní Spojené státy musejí podpořit, ba dokonce garantovat jejich bezpečnost ohrožovanou množstvím zbylých válčících stran, především vládními jednotkami Bašára Asada a sousedním Tureckem, které nenávidí jak Asada, tak Kurdy, vysvětluje Whiton. Varuje, že to je pouze vychytralý způsob, kterým se neokonzervativci snaží dosáhnout svého dlouhodobého cíle, kterým nebyla pouhá porážka IS, ale zatažení Ameriky do občanské války v Sýrii.

"Nakonec by (neokonzervativci) chtěli provést změnu Asadova režimu a nastolit liberální demokracii, navzdory neúspěchům takového jednání v Iráku, Libyi a Afghánistánu," pokračuje Whiton. Obává se, že v takovém případě by se USA ocitly v souběžném střetu s Asadem, Tureckem, Irákem, Íránem a Ruskem, nehledě na množství džihádistů, pro něž by byla americká vojska hlavním nepřítelem.

Aby zajistily Kurdům bezpečnost, Spojené státy by fakticky musely pomoci vytvořit určitý kurdský stát, podobně jako na severu Iráku, přičemž tyto dvě entity by spolu sousedily a mohly přestavovat základ pro nezávislou kurdskou domovinu, nastiňuje konzultant. Dodává, že studenti historie si sice mohou myslet, že přesně to si Kurdové zaslouží, avšak taková akce nikdy nebyla součástí strategie amerického prezidenta Donalda Trumpa pro Sýrii a Blízký východ.

Podpora Kurdů v Sýrii a už vůbec ne boj za ně v časově neohraničené budoucnosti nebyly nikdy předloženy k posouzení americkým voličům a Whiton dokonce pochybuje o tom, že tato možnost byla předložena k posouzení Trumpovi, nehledě na absenci formálního i neformálního souhlasu amerického Kongresu.

"Pokud někdo z našich generálů či tajných operativců dal Kurdům sliby, učinil tak bez pověření  vrchním velitelem," domnívá se konzultant. Dodává, že americký senát také nedostal k posouzení žádnou spojeneckou smlouvu, k čemuž ho zmocňuje ústava, a to z důvodu, že cena a důsledky takových smluv mohou být velké, což mohou potvrdit ti, kteří hájí odkaz Sykese a Picota.

Alespoň skončí zabíjení

Naneštěstí pro neokonzervativce samotní Kurdové nehrají podle apokalyptických scénářů a nedávno oznámili ochotu jednat s Asadem o vzájemné obraně, především proti Turecku, konstatuje Whiton. Připomíná, že to údajně rozzuřilo americké vojenské plánovače, kteří jsou s Kurdy ve styku, ačkoliv krok dává značný smysl.

"Asad je zlo, ale je ochoten umožnit určitý prostor etnickým a náboženským menšinám v Sýrii, včetně křesťanů," pokračuje konzultant. Dodává, že pro silně vyzbrojené Kurdy bude jednodušší s Asadem vyjednávat, ačkoliv ten téměř zvítězil v syrské občanské válce, dobyl zpět důležité oblasti v zemi a jeho žalostná vláda je ve výsledku žalostně vytrvalá.    

Je také mít na paměti, že předtím, než se syrští Kurdové stali miláčky amerických neokonzervativců a dalších zastánců "věčných válek", tuto pozici zastávala Svobodná syrská armáda bojující proti Asadovi, připomíná Whiton. Poukazuje, že jedním z jejích propagátorů byl senátor John McCain, který její jednotky několikrát navštívila a dokonce se vyfotil s jejími členy, "únosci teroristů" Mohamedem Núrem a Abú Ibrahímem.  

McCainova kancelář následně vydala prohlášení, že senátor netušil, s kým konkrétně se setkal a ačkoliv je jeho fotografie s Núrem nešťastná, bylo by směšné naznačovat, že senátor jakkoliv schvaluje únosy libanonských poutníků či jakoukoliv komunikaci s těmi, kdo jsou za ně zodpovědní, vysvětluje konzultant. Tvrdí, že Trumpovo ukončení podpory Syrské svobodné armádě bylo moudré a poučení zní, že americká schopnost skutečně rozumět sílám bojujícím v syrské občanské válce nebo dokonce usměrňovat její výsledek je extrémně omezená.

Syrská válka se blíží svému závěru, který - byť není zdaleka dobrý - alespoň může ukončit zabíjení, jež si vyžádalo stovky tisíc životů a vyvolalo masivní exodus uprchlíků, deklaruje Whiton. Trump proto podle něj činí správně, když odmítá upsat americká vojska k další misi v zemi, což by téměř jistě postrádalo podporu Američanů, vedlo k dalším americkým obětem i utrpení druhých a odvádělo pozornost od skutečných hrozeb, jakou je například Čína.