Islámský stát byl poražen, rány nezmizely. Jezídka podala otřesné svědectví

Přeživší musejí být slyšet

Iráčané - nejen Jezídové, ale také Kurdové a Arabové, sunnité i ši'íté - znali IS dříve, než začal používat toto označení, konstatuje Muradová. Šlo podle ní o ideologii a dědictví války, jen nedokázali dát dohromady jednotlivé střípky.

"Ve své době byla Ismailova smrt považována jednoduše za tragédii. Nyní, jako přeživší, tyto signály chápeme lépe," pokračuje nositelka Nobelovy ceny. Připomíná, že minulý měsíc Bílý dům oznámil, že chalífát IS v Sýrii byl zlikvidován, ale Jezídové i další přeživší vědí, že byť byla organizace oslabena, rány, které po sobě zanechala, nezmizely.

Dokud nebudou ti, kteří přežili násilnosti IS, slyšet, nedostane se jim podpory a nestanou se součástí procesu usmíření, Irák a Sýrie se nikdy neuzdraví, domnívá se aktivistka. Apeluje, aby se pozornost soustředila na jezídské přeživší, vůči nimž IS postupoval s největší brutalitou.

Na 80 % Jezídů dodnes zůstává v uprchlických táborech na severu Iráku, kritizuje Muradová. Poukazuje, že tisíce z nich odešly do Evropy a další je budou následovat a podle některých odhadů Irák brzy přijde, podobně jako Turecko, o živoucí jezídskou populaci.

Aktivistka není tak pesimistická a věří, že Jezídové se jednoho dne vrátí do Sindžáru, kde jich kdysi žilo na 600 tisíc. Tento návrat považuje za klíčovou věc pro usmíření, ale soudí, že v daném procesu musí hrát roli irácké i mezinárodní úřady.

Sindžár totiž stále není bezpečný a ovládají ho milice bez centrální kontroly, vysvětluje laureátka Nobelovy ceny. Podotýká, že v oblasti jsou jen omezené zdroje potravin a pitné vody, ve městech, kde nadále stojí školy, chybějí učitelé, zatímco v bojích zničené nemocnice zatím nikdo nerekonstruoval.

Irácká vláda by měla podle aktivistky pracovat na zlepšení služeb v Sindžáru, aby se Jezídové mohli vrátit do svých domovů a zahájit proces usmíření. "Úřady by měly pracovat na tom, aby obnovily naší důvěru a naverbovaly místní do regionálních bezpečnostních složek," píše Muradová. Domnívá se, že ve chvíli, kdy bude oblast bezpečná a irácká vláda zahájí vydávání patřičných povolení, například v rámci Sindžárského akčního fondu na obnovu města, může začít rekonstrukce nemocnic a infrastruktury, která pomůže obnovit to, co bylo zničeno.

Znásilňování a genocida nejsou terorismus

Takový proces ovšem vyžaduje politické závazky, deklaruje nositelka Nobelovy ceny. Zdůrazňuje, že všichni přeživší, Jezídy nevyjímaje, musí být součástí diskuzí a vyjednávání, přičemž Jezídové požadují reparace za půdu, dobytek a majetek zničený IS a tyto nároky musejí být posouzeny na nejvyšších místech.  

"Irák musí také soudit bojovníky IS za sexuální násilí a další zločiny spáchané během genocidy, nejen za vágní obvinění z terorismu," pokračuje Muradová. Deklaruje, že bez uznání, že znásilňování bylo součástí zotročení, se Jezídové a další přeživší sotva mohou posunout dále, přičemž jako model spravedlnosti by mohly posloužit tribunály ustanovené kdysi pro Jugoslávii a Rwandu.

V neposlední řadě, irácká vláda a mezinárodní aktéři musejí pomoci při získávání důkazů o genocidě Jezídů i dalších útocích IS, ať už v podobě masových hrobů, dokumentů či výpovědí svědků, nabádá aktivistka. Ujišťuje, že Jezídové jsou připravení čelit svým trýznitelům před místními i mezinárodními soudy a být členy příslušných orgánů.

"Naše příběhy a hrdinství nesmějí být promrhány," uvádí laureátka Nobelovy ceny. Zmiňuje, že její příbuzný nedávno navštívil v syrské nemocnici vdovu po zabitém Ismailovi, přičemž šlo o prvního obyvatele města Kočo, který ji viděl od chvíle, kdy ji spolu s malým synem v roce 2014 spolu s tisíci dalších Jezídek a jezídksých dětí zajali džihádisté.

V zajetí v strávila žena téměř pět let a snažila se svým věznitelům plně vycházet vstříc, aby zachránila svého syna, nastiňuje Muradová. Dodává, že letos věznitelé ženy zahynuli při americkém náletu, Jezídce se podařilo utéct i s dítětem, avšak zhruba 100 metrů od frontové linie byla dvojice zasažena granátem. Syn nepřežil.

Vdova se nyní chce vrátit do města, kam patří, a její přání začít po smrti manžela i syna nový život označuje aktivistka za signál toho, co je třeba udělat pro trvalý mír a usmíření. "Je čas, aby to mezinárodní společenství postřehlo a nabídlo svou pomoc," apeluje Muradová.