Íránská krize: historik naznačil překvapivé východisko

Úzké národní zájmy

Bolton podobné hrozby přesto považoval za otázku principu a neváhal kvůli nim zhoršit vztahy se spojenci USA, uvádí Boot. Pokládá proto hypotetickou otázku, jak by Bolton reagoval, pokud by cizí mocnost požádala Spojené státy, aby se zřekly svého jaderného arzenálu, opustily své spojence, jako je Izrael, zastavily podporu velkým korporacím jako Boeing či Alcoa, přestaly vést špionáž v jiných zemích nebo zbavily prezidenta Trumpa úřadu dříve, než mu vyprší mandát.

"Přesto to jsou zhruba ekvivalenty požadavků, které Trumpova administrativa vznáší vůči Severní Koreji, Íránu, Venezuele a Číně - souběžně," píše historik. Dodává, že Trump a jeho tvrdou linii prosazující poradci sice nemají žádnou strategii pro dosažení těchto ambiciózních cílů, mimo impulzivních kroků a velkých nadějí, ale přesto se zdají zaskočení tím, že uvedené země vzdorují americkému nátlaku.

Trump a jeho tým si nedokážou představit, že by USA ustoupily v otázkách suverenity, ale očekávají, že jiné země to učiní, deklaruje publicista. Nechce sice klást morální rovnítko mezi Spojené státy a zmíněné diktatury, jak činí Trump, a věří, že Washington oprávněně požaduje konec severokorejského jaderného programu a nelegitimní venezuelské diktatury či ukončení íránské podpory svým regionálním spojencům a čínských krádeží duševního vlastnictví, ale na základě víry v lidská práva, svobodný obchod a mezinárodní právo.

Naopak Trump a Bolton tak činí pouze v "národním zájmu", zdůrazňuje Boot. Připomíná Trumpův projev v OSN, kde zopakoval, že jako prezident bude vždy klást Ameriku na první místo a stejně tak by měli činit i ostatní politici ve vztahu ke svým zemím, tudíž Pchjongjang, Peking, Caracas a Teherán vlastně pouze následují rady šéfa Bílého domu a jednají ve vlastním zájmu.

Historik tedy pokládá otázku, z jaké pozice Trump říká uvedeným zemím, jak se mají chovat, když je považuje za stejně suverénní jako Spojené státy. "Tím, že obětoval morální rozměr, zůstala mu pouze hrubá síla: Dělejte, co říkáme, nebo..." pokračuje Boot. Za problém označuje zřetelný nesoulad mezi maximalistickými požadavky a minimalistickými prostředky.

Pohled nepřítele

Čtyři výše uvedené  režimy se obávají, že nemohou přežít, pokud se americkým požadavkům podvolí, vysvětluje historik. Poukazuje, že Kim Čong-un potřebuje jadernou zbraň, aby zamezil americké invazi či sjednocení Korejského poloostrova za jihokorejských podmínek, Si Ťin-pching si myslí, že potřebuje podporu průmyslovu a ekonomickou špionáž k udržení Komunistické strany Číny u moci, Ajatolláh Chámeneí soudí, že musí financovat zástupné skupiny a vyvíjet rakety, aby udržel legitimitu režimu a odstrašil nepřátele jako Izrael, Saúdskou Arábii či USA, zatímco Nicolás Maduro míní, že musí zůstat u moci, jinak ho čeká vězení či smrt.  

V jejich uvažování je tedy podvolení se americkým požadavkům nebezpečnější než vzdor, konstatuje Boot. Připomíná, že Kuba, Írán a KLDR ukázaly, že lze přežít dlouhodobé americké sankce, a tak Trumpovy cla a sankce nemohou nikoho vystrašit. Diktátoři by možná uvažovali jinak, pokud by si mysleli, že vzdor povede k vojenské akci Spojených států, naznačuje publicista. Podotýká, že nyní ale dobře vědí, že Trump je "papírovým tygrem", který vrčí a řve, ale důsledně vyhýbá válce.   

Boot očekával, že touto dobou Trump opustí své tvrdé požadavky a začne uzavírat zbytečné dohody jako v minulosti. "Největším rozdílem mezi NAFTA, kterou nenáviděl a USMCA, kterou miluje, je název," připomíná historik. Stále věří, že toto nakonec nastane i v jiných sporech, ale zatím je šéf Bílého domu překvapivě tvrdý, ačkoliv začíná mít podezření, že Boltonova tvrdá linie jej vede k fiaskům ohledně Venezuely, Severní Koreje a Íránu.

Odpovědí ale podle publicisty není ústup a ohlášení vítězství, ale sladění prostředků a cílů, ve zkratce vytvoření skutečné strategie. "Šokující, vím," dodává ironicky Boot. Míní, že Trump by se měl soustředit na jednotlivé problémy a nesnažit se vše vyřešit naráz, například nepřidávat si izraelsko-palestinská jednání do agendy, která je již tak dlouhá, ne začínat novou obchodní válku s Evropou, když ta stará s Čínou není vyřešená, a uvědomit si, že některé otázky nemají rychlé řešení, a tak se KLDR zkrátka svých jaderných zbraní nevzdá.

Trump by měl také zmírnit některé své požadavky, například se zaměřit pouze na ukončení čínských krádeží duševního vlastnictví místo souběžné snahy o zastavení čínské podpory klíčovým průmyslovým podnikům, doporučuje Boot. Dodává, že v případě Íránu by v centru pozornosti neměly být íránské zahraniční aktivity, ale zastavení jeho jaderného programu, což se již dříve podařilo prostřednictvím dohody, kterou Trump ovšem roztrhal.  

"Dříve či později musí Trump zjistit, že pouhým blufováním nepřiměje silné protivníky, aby se podvolili," zdůrazňuje historik. Podotýká, že Trump se může stát úspěšným vyjednavačem jen tehdy, pokud se dokáže na svět podívat očima svých nepřátel, což si však žádá empatii, která ale v psychologickém portfoliu prezidenta zcela chybí.