Hrozí 3. světová válka? Evropští diplomaté jí chtějí zažehnat

Íránsko-americké diplomatické vztahy jsou od islámské revoluce v roce 1979 značně napjaté. Atentát na generála Kásema Solejmáního, který nařídil americký prezident Donald Trump, jen přilil olej do ohně. Poté, co íránský duchovní vůdce Sajjid Alí Chameneí pohrozil odvetou, odpověděl Trump, že v takovém případě může Írán počítat s bombovým protiútokem. Svět je na prahu války, jíž se Evropa, která přímo sousedí s Blízkým východem snaží zažehnat. 

Prvním krokem, který Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Joseph Borrell podnikl, bylo kontaktování íránského resortu zahraniční. To zase naopak vyvolalo nevoli ze strany USA, podle nichž není Evropa dostatečně loajální vůči svému spojenci, když "podkuřuje" jeho politickému nepříteli. V sázce je hodně a jakýkoliv neuvážený postup může mít důsledky dalekosáhlejší, než bychom si bývali dokázali představit.

Strach z potenciální hrozby třetí světové války doprovází lidstvo od konce té druhé, protože atomový útok na japonská města Hirošimu a Nagasaki ukázal v plné nahotě ničivost jaderných zbraní. I to se je možná později stalo jedním z důvodu, proč se i za Studené války během nejvyhrocenějšího napětí mezi USA a Sovětským svazem obě strany vždycky nějak "domluvily". Nejvíc to bylo znát během Karibské krize v roce 1962.

Ostatně i Borrell ve svém nedělním prohlášení konstatoval, že se během svého telefonátu se Zarífem snažil docílit nejen míru na Blízkém východě, nýbrž i dodržování jaderné dohody ze strany Teheránu. Tu Washington v roce 2015 z Trumpovy administrativy vypověděl s tím, že je ztrácí smysl, neboť nebrání Íránu v obohacování uranu. Navíc zahrnovala upuštění od ekonomických sankcí vůči Íránu, který se výměnou za to zavázal zcela upustit od svého jaderného programu. Trump se podle svých slov rovněž také snažil docílit oslabení pozice Íránu, který hraje významnou roli v dění na Blízkém východě.

Co se týče samotného atentátu na Solejmáního, tak ten Borrell označil za politováníhodný. Cílem jeho telefonátu bylo také přizvání Zarífa k diplomatické schůzce v Bruselu a dalších evropských metropolích, aby EU mohla adekvátně reagovat na změnu politického vývoje na Blízkém východě. Bez reakce nezůstal ani Irák, na jehož území k celé této události s mezinárodní dohrou došlo, a vypověděl ze země americkou armádu, která v něm operuje od roku 2003. 

Potenciální odchod americké armády z Iráku rovněž znepokojuje evropské politické lídry. Důvodem jsou obavy z oslabení boje proti Islámskému státu, který se na Blízkém východě, ač v útlumu, stále hlásí o slovo. Pozici USA už tak dost oslabuje hrozba odvety ze strany Íránu. Americké vojenské základny nacházející se poblíž íránských hranic musejí být neustále ve střehu.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová při této příležitosti také poznamenala, že by EU měla být na tomto poli akčnější a nevyčkávat, jak se k celé situaci postaví silnější geopolitičtí hráči USA a Rusko. Obecně vzato zaujímá Evropa jasné stanovisko. Chce docílit toho, aby Írán i nadále dodržoval jadernou dohodu, a aby se vztahy mezi Teheránem a Washingtonem dál nevyostřovaly.