Peklo v Osvětimi: Nemůžu uvěřit, že tu jsem, říkali pamětníci a vězni

Milionům lidí mezi nimi Židům, Polákům, Romům, homosexuálům či mentálně nebo tělesně postiženým slunce nad Osvětimí nikdy nevyšlo. Do tábora smrti přijížděli často v noci a mnohé esesáci nahnali rovnou do plynu. Ti ostatní skončili v temných barácích, kde denní světlo mnohdy nespatřili dlouhé dny.

Nejhorší genocida v dějinách se z velké části odehrála právě v Osvětimi. Přesto pár lidí přežilo. A po 70 letech se vrátili na místa, ze kterých je dodnes cítit jen smrt. "Nemůžu uvěřit, že tady jsem a že mám pořád dost síly. Nenacházím slova. Je to už 70 let," říkali mnozí z nich na místě, kde těsně unikli smrti.

Se zřejmě nejemotivnějším projevem vystoupil v Osvětimi Ronald Lauder - prezident Světového židovského kongresu. "Nejsem přeživší. Nejsem ani osvoboditel. Stojím tady dnes jako Žid," prohlásil také.

Více než dvouhodinové pietní akce se ve stanu přímo u Brány smrti zúčastnila i česká delegace v čele s premiérem Sobotkou. "Já myslím, že obecně je důležité, abychom si připomínali holokaust. Jak k tomu všemu došlo. Na začátku byla nenávist," řekl premiér Sobotka.

Sobotka se pak spolu s přeživšími a dalšími politickými představiteli z celého světa vydal do tmy - všichni u památníku v Osvětimi zapálili svíčky...