Dědictví pro Merkelové? Zmatek, pozor na střední Evropu, upozornil analytik

I přesto, že Německo za kancléřky Merkelové prolomilo velké poválečné tabu, píše Rotmann, a vyslalo tisíce vojáků na zahraniční mise do Mali, Iráku a Afghánistánu, Německo stále nehraje v zahraniční a mezinárodní politice tak velkou roli, jaká by mu dle velikosti ekonomiky a síle v Evropě, příslušela. Německá armáda je špatně vyzbrojena, podfinancovaná a schází jí analytické a plánovací schopnosti.

Co však především Německu schází, je politická vůle a jasné strategické plánování. Mezinárodní politika kancléřky Merkelové je často zmatená a prováděná v závislosti na situaci.  Tím bylo například otevření hranic uprchlíkům, dohoda s Tureckem nebo lavírování vůči Kremlu. Ani jedna ze stran současné vládnoucí koalice ve svých předvolebních programech neměla jasné bezpečnostní plány.

CDU/CSU chtěla posílit pozici Německa u OSN, zvýšit podporu neziskových organizací pracujících ve třetím světě a získat pro Německo, co nejvíce mezinárodních konferencí a setkání. Jediným konkrétním návrhem je do roku 2024 dosáhnout výdajů 2% HDP na obranu. To je však něco, na co nechce slyšet koaliční SPD. Ta naopak chce výdaje na obranu zeštíhlit a peníze věnovat do mezinárodní pomoci.

Jak Rotmann upozorňuje, pozice Německa v rámci bezpečnostních struktur NATO a především EU je naprosto nezastupitelná. I přesto, že se pokusila v době, kdy Německo nemělo vládu získat jeho mocenské pozice v Evropě Macronova Francie, ukázalo se, že ta jednoduše na to nemá. Především jí schází ekonomické páky a ztratila téměř veškerý vliv na střední a východní Evropu. Je zde také prohlubující se spor mezi východem a jihem Evropy.

Zatímco pro východ je největším nebezpečím Rusko, pro jih je to rozpadající se severní Afrika, Turecko a Blízký východ. Z kolabujících států, jako je Mali nebo Libye, do Evropy míří tisíce uprchlíků, a zvyšuje se tak i nebezpečí příchodu různých radikálů a teroristů.   

Evropa musí najít rovnováhu mezi jižní a východní bezpečnostní strategií, což bez Německa nepůjde. Kancléřka by si měla dát pozor především na chování vůči střední a východní Evropě, kde je často německé chování považováno arogantní a diktát.

Největším odpůrcem aktivní německé zahraniční politiky bylo tradičně obyvatelstvo. To se však podle průzkumů veřejného mínění změnilo, a až 59% Němců je pro aktivnější německou zahraniční politiku. Jak Rotman podotýká, okno pro takovou politiku se pomalu uzavírá. V roce 2019 totiž budou volby do Evropského parlamentu a předpokládá se úspěch euroskeptiků. Ti pak mohou zastavit například projekt společných evropských vojenských sil.  Ty jsou v poslední době pro Evropu zvláště potřebné. Je jich potřeba nejen na odstrašení Ruska, hlídkování ve Středozemním moři, ale například i při misi v Indickém oceáně. Přes něj jde z a do Evropy 20% zboží. Situace je zde kvůli soupeření velmocí poměrně napjatá. Zájmy Evropy zde však nikdo nehájí, varuje Rotmann.