Hrdinský příběh Jutty Gallusové. Jak se ženě z Checkpointu Charlie podařilo přelstít režim NDR?

Skutečnou Sarah Benderovou byla Jutta Gallusová (dnes Flecková), která během 80. let skutečně sváděla boj s režimem NDR ve snaze dostat své dvě nezletilé dcery k sobě, na Západ. Její příběh poodkrývá při příležitosti blížícího se 30. výročí pádu Berlínské zdi a obecně stále často se vynořující otázky ohrožení liberální demokracie brutality komunistického režimu.

Samotný film se nijak neliší od jiných, které se pokusily nějakým způsobem vykreslit život v bývalé NDR. Fakt, že vedení NDR za pomocí své sítě špionů a tajné policie Stasi, dělalo svým obyvatelům ze života peklo, je dost dobře známý a zdokumentovaný.

Nicméně osobnost Jutty Gallusové, jejíž činnost se stala trnem v oku, jak východoněmecké, tak svým způsobem i západoněmecké vlády, který v roce 2007 odvysílala německá veřejnoprávní televize ARD, přeci jenom otevřela staré rány.

Roli ženy z Checkpointu Charlie, jak se i samotný film jmenuje, ztvárnila německá herečka Veronica Ferresová. Její smyšlené jméno je, jak už bylo uvedeno, Sarah Benderová. Jedná se o mladou, svobodnou a dost tvrdošíjnou matku dvou nezletilých dcer, která se stůj co stůj rozhodne dostat do svobodného světa. 

Podobně jako hlavní hrdinka filmu Žena z Checkpointu Charlie se i Jutta Gallusová v roce 1982 pokusila zdolat neprostupnou hranici mezi totalitou a svobodným světem prostřednictvím smyšlené dovolené v socialistické zemi, jejíž hranice s kapitalistickým světem nebyly tak dobře hlídané.  

Její útěk byl však odhalen východoněmeckými úřady. Jutta byla zatčená a odsouzená pro pokus o nezákonné překročení hranic. Obě její dcery ve věku 11 a 9 let jí byly odebrány a umístěny do dětského domova.

Na svobodě, ale bez dětí

O dva roky později bylo Juttě Gallusové umožněno vycestovat do Západního Německa, ale bez dcer. Tehdy se jednalo o naprosto běžnou praxi, kdy východoněmecké orgány podmiňovali vystěhovávání politických vězňů do svobodného světa tím, že jejich děti zůstanou v NDR.

Vykoupení politických vězňů z NDR, ale bez dětí, bylo chápáno, jako kompromis mezi vládami NDR a SRN, na který přistoupily obě strany. Gallusová se však se svým osudem nehodlala smířit a začala tlačit na západoněmecké politiky, aby začali jednat. 

NDR přímo před nosem!

Po neúspěšných jednáních se západoněmeckými úřady se Gallusová rozhodla pro jedno z nejradikálnějších řešení. 7. října 1984, při příležitosti výročí vzniku NDR, došla Gallusová na hraniční přechod Checkpoint Charlie, kde se těsně před hraniční čarou mezi Západním a Východním Berlínem postavila s transparentem "Mým dětem hrozí nucená adopce! Prosím, pomozte mi!"

"Checkpoint Charlie byl tehdy berlínskou legendou. Pohybovaly se zde tisíce turistů a to bylo přesně, co jsem potřebovala," řekla Jutta Gallusová, nyní Jutta Flecková, v rozhovoru pro německý deník Tagesspiegel, v němž vysvětluje, proč se rozhodla demonstrovat zrovna zde.

Díky velkému zájmu turistů se Gallusové dostalo celosvětové pozornosti.

Protest mezi Kohlem a Brandtem

V den oslav 25. výročí rozdělení Německa, které bylo vysíláno v přímém přenosu, vkročila Gallusová mezi západoněmeckého kancléře Helmuta Kohla a západoberlínského starostu Willyho Brandta s transparentem požadujícím navrácení jejích dcer z NDR.

V tomto se film od skutečnosti liší, neboť Sarah Benderová, která měla vykreslit Juttu Gallusovou, protestovala v Helsinkách na Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, připoutaná policejními pouty k vlajce NDR. 

"Jsem živým příkladem násilí! Své děti jsem neviděla už čtyři roky. Žádám tě, západoněmecká vládo, abys konečně začala dělat vše, co je v tvých silách, aby konečně mohla být zase se svými dětmi!," řekla Gallusová roztřeseným hlasem, než jí odvedli západoněmečtí policisté.

Nikoho určitě nepřekvapí, že občanská aktivita Jutty Gallusové nebyla sympatická jak vládě NDR, tak ani SRN, neboť byla jedním z nejrušivějších elementů vnitroněmeckých vztahů. Ač si Gallusová znepřátelila nejen Východní Berlín, ale i Bonn, nakonec se jí podařilo dosáhnout úspěchu, a to možná právě díky své vytrvalosti.

V roce 1988, šest let od prvního protestu na Checkpoint Charlie, bylo jejím dcerám umožněno vycestovat z NDR a znovu se setkat se svojí matkou žijící na Západě. Proč se režim NDR rozhodl nakonec ustoupit, zůstává však dodnes nejasné.

Za poznámku stojí, že i kdyby se Gallusové tehdy nepodařilo uspět, tak by stačilo počkat ještě jeden rok, a její dcery by za ní mohly vycestovat díky hroutící se Berlínské zdi, případně později jako občanky sjednoceného Německa.