Tajné plány ukazují, proč NATO udeřilo v Jugoslávii. Pokusní králíci při budování nového světového řádu?

Golstein vysvětlil, že se přímo naproti hotelu, kde byl v srbském Bělehradě ubytován, za vysokými kancelářskými budovami nachází Kostel Svatého Marka, v jehož stínu leží malý skromný kostelíček ruské církve. Tato Církev Nejsvětější Trojice, známá též jako Ruská církev, je proslulá tím, že vlastní pozůstatky barona Pjotra Nikolajeviče Wrangela, bělogvardějského generála a vůdce Bílých občanů v ruské občanské válce. Najít toto místo není pro běžného smrtelníka, který o něm nemá ani potuhy, vůbec jednoduché, ale Golsteinovi s tím pomohl jeho blízký přítel.

Při návštěvě onoho kostela byl Golstein, který se předtím o Wrangela vůbec nezajímal požádán skupinkou Rusů, zda by neumístil jejich fotografie k hrobu padlého generála. A možná právě díky tomu si Golstein všiml místa, kde byla uvedená jména padlých ruských vojáků, kteří bojovali s jugoslávskými Srby, kosovskými separatistickými Albánci, a které pak následně postihlo bombardování země při útocích NATO v roce 1999.

Po opuštění kostela se Golstein a jeho přítel vydali na malou procházku po parku, v němž spatřili další symbol zničující války, a to bývalé sídlo zdejší televize, srovnané se zemí. Přímo u něj stál plakát se slogany "Co?!" a "Proč?!". Pod ním byla jména všech zaměstnanců televize, kteří zahynuli během bombardování Jugoslávie. Podle zdrojů jugoslávské vlády stál útok NATO život 2 500 civilistů. Jedná se však pouze o odhady. Skutečný počet zůstává neznámý.

Na jednu stranu jsou otázky "Co?!" a "Proč?!" děsivé a nejednomu člověku se z nich neudělá dobře. Ale na druhou stranu v každém vyvolají otázky, zda byl skutečně onen útok, který měl za následek úmrtí několika nevinných lidí, nějaké skutečné opodstatnění. Co se stalo, stalo se. Vrátit čas nemůžeme. Neměli bychom ale vzhledem k bolesti, kterou cítíme při pohledu na veškerá válečná dědictví, přemýšlet více do budoucnosti? Snažit se podobným tragédiím předcházet, aby dotyční nezemřeli nadarmo?

Oficiální zdroje uvádí, že postup Clintonovy administrativy byl oprávněný, neboť reagoval na systematické porušování lidských práv v jugoslávském Kosovu ze strany Srbů, kteří odmítali respektovat právo na sebeurčení zdejších menšin, a kteří museli být násilím zastaveni. Nicméně je třeba připomenout, že k odchodu Kosovských Albánců do Albánie začal až poté, co přestalo NATO bombardovat Jugoslávii. Jestli je toto pravda, proč se rozhodl Clinton bombardovat toto území, když to nikomu nepomohlo?

Odpovědi na otázku, proč operace NATO proběhla bez rezoluce Rady bezpečnosti OSN, jak oficiálně požaduje Charta OSN, se různí, a často se objevují různé konspirační teorie. Někteří tvrdí, že se jednalo pouze o obětování životů nevinných lidí, a že si lidé jako Bill Clinton, Madeleine Albrightová a Susan Riceová pouze chtěli upevnit svou moc - ukázat celému světu, kdo vládne. Proč jinak Clintonova administrativa na reagovala na genocidu ve Rwandě, v roce 1994.

Šlo snad americké vládě pouze o vybudování největší vojenské základny v Evropě, konkrétně tábora Bondsteel v Kosovu, jehož mezinárodněprávní postavení nebylo dosud zcela vyřešeno, neboť jej mnoho zemí stále považuje za součást Srbska? ČR uznala územní celistvost Kosova v roce 2008 z iniciativy bývalého českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Snažila se snad USA pouze o získání přístupu ke zdejšímu nerostnému bohatství, aby se naplnily podnikatelské ambice lidí, jako byla Albrightová atd.? Anebo se opravdu jednalo o zničující následky onoho neúspěšného pokus vybudovat za Studené války jakousi zemi, která je napůl západní a napůl východní? 

Ať už se nám to může jakkoli nelíbit, tak vše zatím nasvědčuje tomu, že tím skutečným důvodem, proč se NATO rozhodlo na Jugoslávii zaútočit byla snaha o ospravedlnění další existence tohoto vojenského paktu, který se po rozpadu Studené války zdál být už zbytečným. Tehdy ještě nevedlo Rusko zahraniční politiku, jakou dnes vede. V Kremlu seděl Boris Jelcin a vše spíše svědčilo tomu, že bipolárnímu uspořádání světa už odzvonilo. Liberálním intervencionistům a neokonzervativcům se však zřejmě nezamlouvala představa, že by ztratili svou legitimní moc v nově se vytvářejícím světě.

Oběti bombardování Jugoslávie se tak pravděpodobně staly jakýmisi pokusnými králíky při budování nového světového řádu, v němž se politika oprávněnosti další existence NATO a vměšování se do vnitřních záležitostí národních států, a to mnohdy i bez posvěcení OSN, stane maskou pro pouhé mocenské imperiální ambice. Útok na Jugoslávii, který byl zdánlivě veden jako humanitární bombardování, se tak pravděpodobně stal legitimizací dalších vojenských operací NATO a obecně západních zemí, a to v Iráku, Afghánistánu, nebo i v Libyi.