Teror v obci Klein Glienicke. Jak se žilo na svobodné straně berlínské zdi?

Berlínská zeď se začala budovat 13. června 1961 jako důsledek takzvané druhé berlínské krize. Po skončení 2. světové války bylo poražené Německo rozděleno do čtyř okupačních zón amerického, francouzského, britského a sovětského. To samé čekalo i hlavní město Berlín, které si Francie, USA, Británie a SSSR rozdělily do čtyř sektorů. Po vzniku SRN a NDR v roce 1949 se postupem času ukazoval výrazně odlišný socioekonomický vývoj v Západním a Východním Německu. Nejvíce to bylo vidět v Berlíně, kde se postupem času čím dále více prohlubovaly rozdíly v životní úrovni obyvatel západních sektorů a Východního Berlína. Poté, co byla zadrátovaná vnitroněmecká hranice, byl Berlín jednou z posledních cest útěku Východních Němců za svobodou. Zeď tehdy ještě nestála.

Masový útěk Východních Němců skrz Západní Berlín do SRN měl velmi neblahý dopad na východoněmeckou ekonomiku. Zatímco masový příchod pracovní síly z východu podporoval růst západoněmecké ekonomiky, režim NDR řešil, jak se vypořádat s výrazným úbytkem inteligence. Kvůli tomu také došlo k druhé berlínské krizi, v níž se řešilo další postavení Berlína. Dohodou se pak stalo faktické rozdělení Berlína vedví a vzniku dvou měst. Ze dne na den byly od sebe odděleny celé rodiny. Teprve až po pár letech směli Západní Berlíňané na zvláštní propustku navštívit své příbuzné na východě.

Samotný Západní Berlín byl samostatnou politickou jednotkou, nikoli další spolkovou zemí SRN, s níž byl však spojen ekonomicky. Jednalo se tedy o enklávu uprostřed NDR. Pod ní však spadaly i další exklávy nacházející se mimo něj. Než se vyřešilo spojení mezi Západním Berlínem a jeho exklávami, byla část Západních Berlíňanů žijících vně zásobována leteckými mosty podobně jako v období první berlínské krize 1948-49. Jednou z nich je třeba obec Steinstücken. Podobně tomu bylo i v případě Východního Berlína, lépe řečeno samotné NDR. Ta měla zase své exklávy uprostřed Západního Berlína. A jednou z nich je právě zmiňovaná obec Klein Glienicke.

Klein Glienicke byla považována za součást Východního Německa, ačkoliv ležela uprostřed Západního Berlína. Proč? Protože z hlediska územního členění spadala pod Postupim. Paradoxně se tak stala vesnička s 500 obyvateli totalitním bodem uprostřed svobodného světa. Po výstavbě berlínské zdi byla Klein Glienicke doslova obklopená betonem. I tak se ale nacházela v tak těsné blízkosti hranice, že si Východní Němci a Západní Berlíňané viděli do oken.

Velké riziko útěku na západ skrz Klein Glienicke vedlo k vystěhování několika "nespolehlivých" obyvatel. Poté, co se několika lidem přeci jenom podařilo vyskočit z okna na západní stranu, byla Klein Glienicke obývána pouze prověřenými lidmi. Důvodem k nucenému opuštění domova bylo i samotné zamávání sousedům na protější straně. 

Jedním z úspěšných útěku do Západního Berlína díky těsné blízkosti hranic byl případ návštěvy rodiny Peschmannových, která bydlela v Klein Glienicke. Jejich blízká přítelkyně, jejíž manžel a otec jejích dětí zůstal na západě, se k nim tehdy rozhodla přijít na návštěvu. Jak překvapivé bylo, když se přímo pod balkonem, který ležel těsně u zdi  nacházeli západoberlínští policisté s požární plachtou. Dotyčná nejprve hodila své děti, a pak když do místnosti vtrhli pohraničníci, tak na poslední chvíli skočila také. Peschmannovy však poté čekal tvrdý výslech a následné vystěhování. Jejich dům pak byl následně zbořen, protože režim NDR už nechtěl dál riskovat další útěky na západ prostřednictvím budov, z nichž by se dala přeskočit zeď.